DMD č. 14. pro 14. 4. 2023. Téma: Ježek v peci

Atreimus, Alexis, Yves a Finn se rozhodli prozkoumat starou pec, kterou objevili v lese. Při prohlídce objevili malého ježka uvězněného v mřížoví pece. Alexis ho chtěla osvobodit, ale Atreimus ji zastavil. "Ježek je v peci z nějakého důvodu, může tu být někdo nebezpečný." varoval je.

Nakonec se rozhodli ježka osvobodit, ale hned poté se za pecí vynořil velký vlkodlak. Atreimus použil kouzlo a vlkodlak zmizel. Alexis a Yves si vzaly ježka na starost a Finn se snažil najít informace o vlkodlakovi.

Po několika dnech se jim podařilo najít nový domov pro ježka a Finn objevil knihu o vlkodlacích. Od té doby věděli, že je třeba být opatrný při každém průzkumu.

Budeč je centrem magické vzdělanosti.
Místo opředené tajemstvími.
Budeč je také škola.
Místo, kde se nic neutají.
Šeptalo se, že Pírko a Filip mají průšvih (zase!), ale že z něj vyšli trochu jako hrdinové (zase!).
Že vytáhli z lomu napůl utopenou holku.
Že to není holka, ale monstrum.
Že je mohla zabít, kdyby nebyla bez sebe.
Že zdemolovala ošetřovnu.
Že ji drží v habrovém vězení.
Že má na zádech zbytky křídel.
Že její kůže vypadá, jako když upečete ježka.

Že má magii, kterou stěží ovládá.

Profesoři mlčeli.
Ani nenaznačili, že by něco z toho byla pravda.
Natož pak úplně všechno.

Věc: Dramatická inscenace v rámci programu Hororové večery: Nebojme se hrát klaďasy

Ježibabino nadšení opadlo po zjištění, že si špatně přečetla název hlavolamu. Požaduje, aby se jednalo o ježka nebo lépe Jeníčka v peci a aby daný objekt nešel vyndat vůbec.
Voldemort považuje za diskriminační absenci beznosých postav. Také navrhuje, aby se inscenace jmenovala raději Smrtijedla poslouchají svého vůdce.
Vlk hystericky trvá na přejmenování Červenáčka.
Santer navrhuje zvýšit dramatičnost změnou konce, tzn. postřílet všechny postavy klaďasů. Prý to vždycky zabere.
Otesánek se nevyjádřil – sežral svoje poznámky, část scénáře i oponu.

Letos se bohužel z důvodu personálních kapacit nebude inscenace konat.

Spolek postarších dam Belcredia vyhlásil boj gentrifikaci.
„Nejde jen o vysoké nájmy. Mizí podoba čtvrti, kde jsme prožily celý život.
Nemáme nic proti avokádovým toastům. Onigirazu se stalo oblíbenou svačinkou. Ale kde zůstává tolerance a názorová pluralita?
Způsob, jak znovu nastolit rovnováhu, není o nic drastičtější než ten, kterého jsme zde na Letné denně svědky.
Letos jsme přihlásily na Zažít město jinak tradiční kurzy venkovního vaření. Připravíme a naservírujeme osvědčené recepty předků.
Vrány v jíšce, vrabce na víně, hlemýždí salát, ježky v peci, domácí psíčkovou.
Ať jsem žába na česneku, jestli se generace sněhových vloček okamžitě nepřestěhuje nejméně do Berouna.“

Tak ano, je to o mě všeobecně známo, že se řídím zodpovědně prohlášením slovutného biologa pana Větvičky, kdy na otázku zvídavé rozhlasové reportérky, zda je vegetarián, jemně odpověděl: "Mladá dámo, v celku ano. Jen všechny ty kytičky, lístečky a travičky potřebuji pozříti zpracované skrzervá králíčky, slepičky, prasátka, ovečky, kozičky či kravičky."
Moudrý to člověk.

Nikde se tu nemluví o rybkách, což mě dietologové asi vyčiní.
Ale kapr - ne, štika - kdysi, amur?
Po vánocích, kdy na mne při kuchání vypadly snad kilometry tasemnice z útrob toho krasavce - BRRR!
To už raději vytahovat ježka - v kleci, nebudu ho přece péci v peci.

„Ach, ano, pane Woodhousi, vám nic neunikne,“ zacukrovala paní Eltonová a zvedla z pohovky, jejímž směrem starý pán koukal, vyšívaný polštářek. „Já bych se s ním sama nechlubila, ale když vás tak zaujal…“ začala jej všem přítomným strkat pod nos.

„Moc pěkné.“

„Ano, já bych to o sobě nikdy neřekla, ale moji přátelé jaktěživo tvrdí, že se jemnosti mojí výšivky nic vyrovná! A snad mohu i sama přiznat, že se ježek povedl jako živý! V košíčku s šitím a kytičkami, rozkošné! A přitom to není přezdobené, přezdobenost já naprosto nesnáším!“

Emmě zaskočilo.

Vždyť ta hrůza vypadá jako ježek v peci!

„Do hajzlu,“ zaklel Metelka, nedbaje varovně zdviženého obočí Dušínova. Rychlonožka zašel ještě dál jadrným stínadelským „kurvafix“.
Hoši z Rychlých šípů stáli shromážděni kolem kamínek ve sklepení Mažňákova obydlí. Pícka byla rozhicována na nejvyšší míru – ze žhavého kovu se kouřilo a v místnosti bylo nepříjemné vedro.
„Máte někdo pohrabáč?“
Ticho. Pohrabáč se do kápezetky nevejde.
Červenáček vykřikl: „Mažňákovci se blíží! Rychle!“
Dušín se statečně vrhl ke kamnům. „Au au DO PRDELE!“
Metelka varovně zdvihl obočí, nicméně rozpálená ježatá kulička byla venku.
„Berte ježka do kapesníku, a honem pryč!“ zavelel Dušín. „Ale do Hlasatele raději napíšeme, že byl celou dobu v kleci.“

"Jo, tak vy jste z finančáku, jo? To by tu mohl říct každý, aby neplatil za vklad," pronesla paní za přepážkou. Ironický úsměv jí zmrzl ve stejnou chvíli, kdy jsem položila zaměstnanecký průkaz.

"A navíc osobně přinesené návrhy na vklad musí mít úředně ověřené podpisy," nedala se. "Minimálně to musí být podepsané od vás. A vy asi nebudete ředitel, že?" dodala.

Neměla jsem sílu se s ní hádat. Vzala jsem do rukou návrh na vklad a popřála jí krásný den. Při odchodu jsem si představovala, podpálím celý katastr a ona v té ohnivé peci přijde o své pečlivě načesané bodliny.

Samozřejmě před zimou se vše musí dobře naplánovat. Žádný medvěd by se nechtěl v zimě probudit hladový jako kolega vlk. Nasyslit si zásoby musí být, sežrat, co přijde, a navrstvit si tukové polštářky, to se prostě nesmí odfláknout. Postel je potřeba vystlat měkoučkým listím a drobnými větvičkami s troškou chvojí, které příjemně voní, aby se náramně příjemně spalo. Objednal i ježka, který dělal kominíka pěkných pár let, aby dal do kupy jak kamna, tak komín. Nenašli byste méďu, který by chtěl během zimy vyhořet a hledat si nový pelech. Ještě trochy čerstvě napadaného sněhu a hurá na zimní sladký spánek!

Do hor Beraní hlavy přicházela dlouhá zima. Přicházela mílovými kroky a rozhodně nečekala, až si obyvatelé najdou pohodlné pelíšky a nasbírají dostatek zásob a topiva. Na druhou stranu ani místní tvorové nebyli žádná ořezávátka. Zimovat se dalo všude a kdo dřív přijde, ten dřív mele.
"Máš jediný štěstí, že se tu netopilo už hodně let," prohlásila Bábi k probuzenému ježkovi, který dával svoji romrzelost patřičně najevo.
Čarodějka si promnula popíchanou ruku a hodila na ježka další hrst listí.
Bodlináč přestal nadávat a znovu usnul.
Ve Stařenčině prádelně, zrovna pod kotlem na vyváření prádla. Aspoň přišla ta pícka zase k užitku.