DMD č. 14. pro 14. 4. 2023. Téma: Ježek v peci

Jednoho rána přijeli rybáři lovit mořské ježky. Ve Francii se mořský ježek považuje za delikatesu. V jisté vyhlášené pařížské restauraci podávali ježka pečeného v peci. Byl večer a do restaurace přicházeli dámy i pánové z vyšší společnosti. Ten den přišel také jistý Emanuel. Hlady dokonce zpíval, ale jen do doby, než zařval bolestí. Nevěděl, že je nutné konzumovat z ježka jen útroby a bodliny jsou opravdu od slova bodat. "Jděte se s tím ježkem bodnout!", zvolal. Od té doby si v restauraci objednává výhradně jen makronky a tak původní příjmení zůstalo zapomenuto a všichni ho tu znají pod přízviskem Macron.

Když se přiblížili, aby odsouzence vhodili dovnitř, zemřeli okamžitě na úžeh.
Král i všichni potměšilí rádci se dívali z bezpečné vzdálenosti.
Teprve, když plamen trochu vychladl, začali se přibližovat.
Jedny zvědavé oči nakoukly dovnitř.
"Sním či bdím! Vždyť oni jsou... no, ani vlas na hlavě... člověk by čekal, že budou mít aspoň ježka..."
Blouzní, usoudili ostatní. Pec je ještě moc horká. A tak k ní krále nepustili.
Teprve, když ještě o kousek vychladla, nahlédl vladař.
"Snad taky neuvidí ježky..." znělo šeptem za jeho zády.
"Vždyť oni jsou tam čtyři! A ten poslední vypadá jako syn člověka."
Možná měli počkat déle...

"Černá Kočka pro Bílého Kocoura-"
"Počkat, nepoužili jsme už tyhlety minule?"
"Máš pravdu. Hned to najdu. Leklá Vrána pro Chcíplou Veverku, přistála mi tu nějaká divná depeše, nemůžu to nikde najít v šifrovací knížce. 'Pečený ježek chce česnek.' Přepínám."
"Chcíplá Veverka pro Leklou Vránu, taky to nikde nemůžu najít. Přepínám."
"Myslíš, že by to mohl vědět..."
"Hans?"
"Ja? Nein. To není šátná kódofá fráse. Je to fskas od kucharže, chce upéct pár ješků a došel mu šesnek. Potržebuje, abyste mu nějaký sechnali."
Ěterem se na chvíli rozhostilo ticho, vystřídané rytmickými údery, zrovna jako kdyby někdo opakovaně bušil hlavou do stolu.

Aneta sledovala západ slunce s vědomím, že si musí, co nejrychleji najít nějaký přístřešek či ideálně hostinec. Netrvalo to dlouho a po pár kilometrech bloudění lesem narazila na hospodu u Ježka. Vypadala útulně a ceny vyvěšené před vchodem byly přívětivé, a tak se rozhodla vstoupit dovnitř. V interiéru byly vyvěšené všelijaké vonné tyčinky a zněla uklidňující mnišská hudba. Po několika minutách poslechu si Aneta znenadání všimla kachlíkových kamen, ze kterých se linula náramná vůně tvarohových buchet, alespoň podle jejího čichu. Popošla pár kroků, otevřela dvířka kamen a v tu ránu byla uklidňující atmosféra pryč. V peci byl totiž upečený ježek...

Atmosféra se dala krájet podobně jako dým z Gregersovy fajfky.
Hned u dveří manželé vyzdvihli, jak je skvělé, že přišel, aby utužoval vztah mezi rozvedenými partnery, jak jim vštěpovala psycholožka specializující se na rozvrácené rodiny.
Na jídelním stole byl prostřený sváteční porcelán a z kuchyně se linula vůně pečeného masa.
Ingrid bez zájmu o tu taškařici seděla na gaučii zahleděná do mobilu, za což ji otčím, viktoriánský gentleman hned vyplísnil.

„Z čeho je to maso?" zeptal se Lars, když se mu nepodařilo identifikovat druh.
„Z ježka," sdělila mu bývalá žena.
Lars odstrčil talíř a Ingrid odběhla od stolu na záchod.

Z ložnice se ohlásilo mimino.
„Seznámím vás,“ vyskočil Remus a s Jamesem v závěsu zmizel mezi dveřmi.
„Nechceš se na něj taky podívat?“ nadhodila Tonksová. Jediný pramen vlasů nad jejím pravým uchem přitom prošel třemi odstíny. „Chci říct, je to můj jediný syn.“
Narcissa zvolila zdvořilou upřímnost. „Novorozenci jsou nejzajímavější pro své rodiče.“
„Teddy vypadal jako holý ježek, když se narodil,“ zamyslela se Tonksová. „Celý nedopečený. Narodil se o týden dřív.“
„To dožene,“ usmála se.
„Miláčku,“ objevil se James s mrnětem v náručí, „a my dva do toho půjdeme kdy?“
Narcissa Malfoyová, chladný majestát, se málem utopila v levném čaji.

Pípne smska: čus, víkend chata, jedeš?
-sorry, nemuzu, mam zrovna v peci jezka.
-ty vole fuj, nepřeháníš to s tím Bio žrádlem trochu?
-???

O pár dní později

"Čau, jak bylo na tý chatě?"
"Dobrý, škoda žes nejela taky, nevim, jestli bych to vyměnil za pečenýho ježka... Jak dlouho se vůbec taková mrcha peče?"
"Ses praštil do hlavy, ne? Proč bych jako měla péct ježky?"
"Dyť jsi v pátek psala, že nejedeš, protože máš v peci ježka!"
"V PÉČI, tyvole! Starala jsem se o něj!"
"Aha... Hele, a nechtěla by sis místo tlačítkový Nokie pořídit telefon, co by uměl třeba diakritiku?"

Ako kráčali ulicami, neubránili sa pochmúrnym myšlienkam, ostrým ako pichliače ježka.
Barbarič s ľútosťou hľadel na rady prestavovaných domov, ktoré sa pomaly vzmáhali po ohnivom pekle z deväťdesiateho deviateho.
Už aby som toto kacírske miesto opustil, dumal Stein. Protestantská Levoča mu vôbec nevoňala.
Trápili ho tiež obavy z moru, ktorý tu pred pár rokmi vyčíňal.
Jaroš vyzeral pokojne, ale jeho myseľ už chystala bojovú stratégiu proti únoscom.
Cechmajstra zalieval horúci pot. Silou-mocou chcel byť súčasťou pátrania, ale netušil, ako im bude užitočný. Nemôžem nečinne sedieť. Margita na nás čaká.
Pomyseľné pichliače ich bodali ešte hodný kus cesty k Menhardskej bráne.

Procházka k baru Orn vysloveně prospěla.
„Vaříte?“ otázala se trochu nesměle hostinského a ten se zatvářil vysloveně pyšně.
„Jasně, tušil jsem, že budete mít hlad, tak už jsem do trouby hodil čtyři ježky na víně.“
„Cože?“ zhrozila se učednice, která byla zvyklá na ledasco, ale z tohohle se jí tedy málem zvedl kufr.
„Ježky. Na víně.“
„No fuj.“
„Nějaká cimprlich, ne? Tady na Randonu se ježci jedí úplně normálně, dokonce jsou považováni za delikatesu a…“
„No právě, tak proč je kazit vínem?“
Její mistr, který to celé po očku pozoroval, byl na ni v tu chvíli hrdý jako ještě nikdy.