DMD č. 14. pro 14. 4. 2023. Téma: Ježek v peci

Jednoho rána přijeli rybáři lovit mořské ježky. Ve Francii se mořský ježek považuje za delikatesu. V jisté vyhlášené pařížské restauraci podávali ježka pečeného v peci. Byl večer a do restaurace přicházeli dámy i pánové z vyšší společnosti. Ten den přišel také jistý Emanuel. Hlady dokonce zpíval, ale jen do doby, než zařval bolestí. Nevěděl, že je nutné konzumovat z ježka jen útroby a bodliny jsou opravdu od slova bodat. "Jděte se s tím ježkem bodnout!", zvolal. Od té doby si v restauraci objednává výhradně jen makronky a tak původní příjmení zůstalo zapomenuto a všichni ho tu znají pod přízviskem Macron.

"Černá Kočka pro Bílého Kocoura-"
"Počkat, nepoužili jsme už tyhlety minule?"
"Máš pravdu. Hned to najdu. Leklá Vrána pro Chcíplou Veverku, přistála mi tu nějaká divná depeše, nemůžu to nikde najít v šifrovací knížce. 'Pečený ježek chce česnek.' Přepínám."
"Chcíplá Veverka pro Leklou Vránu, taky to nikde nemůžu najít. Přepínám."
"Myslíš, že by to mohl vědět..."
"Hans?"
"Ja? Nein. To není šátná kódofá fráse. Je to fskas od kucharže, chce upéct pár ješků a došel mu šesnek. Potržebuje, abyste mu nějaký sechnali."
Ěterem se na chvíli rozhostilo ticho, vystřídané rytmickými údery, zrovna jako kdyby někdo opakovaně bušil hlavou do stolu.

Atmosféra se dala krájet podobně jako dým z Gregersovy fajfky.
Hned u dveří manželé vyzdvihli, jak je skvělé, že přišel, aby utužoval vztah mezi rozvedenými partnery, jak jim vštěpovala psycholožka specializující se na rozvrácené rodiny.
Na jídelním stole byl prostřený sváteční porcelán a z kuchyně se linula vůně pečeného masa.
Ingrid bez zájmu o tu taškařici seděla na gaučii zahleděná do mobilu, za což ji otčím, viktoriánský gentleman hned vyplísnil.

„Z čeho je to maso?" zeptal se Lars, když se mu nepodařilo identifikovat druh.
„Z ježka," sdělila mu bývalá žena.
Lars odstrčil talíř a Ingrid odběhla od stolu na záchod.

Pípne smska: čus, víkend chata, jedeš?
-sorry, nemuzu, mam zrovna v peci jezka.
-ty vole fuj, nepřeháníš to s tím Bio žrádlem trochu?
-???

O pár dní později

"Čau, jak bylo na tý chatě?"
"Dobrý, škoda žes nejela taky, nevim, jestli bych to vyměnil za pečenýho ježka... Jak dlouho se vůbec taková mrcha peče?"
"Ses praštil do hlavy, ne? Proč bych jako měla péct ježky?"
"Dyť jsi v pátek psala, že nejedeš, protože máš v peci ježka!"
"V PÉČI, tyvole! Starala jsem se o něj!"
"Aha... Hele, a nechtěla by sis místo tlačítkový Nokie pořídit telefon, co by uměl třeba diakritiku?"

Procházka k baru Orn vysloveně prospěla.
„Vaříte?“ otázala se trochu nesměle hostinského a ten se zatvářil vysloveně pyšně.
„Jasně, tušil jsem, že budete mít hlad, tak už jsem do trouby hodil čtyři ježky na víně.“
„Cože?“ zhrozila se učednice, která byla zvyklá na ledasco, ale z tohohle se jí tedy málem zvedl kufr.
„Ježky. Na víně.“
„No fuj.“
„Nějaká cimprlich, ne? Tady na Randonu se ježci jedí úplně normálně, dokonce jsou považováni za delikatesu a…“
„No právě, tak proč je kazit vínem?“
Její mistr, který to celé po očku pozoroval, byl na ni v tu chvíli hrdý jako ještě nikdy.

Vytříbená společnost, obleky a šaty vyrobeny z nejkvalitnějších materiálů, jenž provází tradice a pokrmy z mezinárodních exkluzivních chovů.

Neměl se čemu podivovat, vždy tomu tak na každém plese bylo. Jak na ostatních, tak i jeho. Musel dodržet laťku vysoko, ne-li výš, aby vyhověl požadavkům každého jedince. Hlavně jeho chuťovým pohárkům.

Víno se muselo rozplývat na jazyku, jako nejjemnější cukrová vata...

Každý dezert musel omámit mysl a přivést do nebes...

Tento rok si ale vyžádal upéct ježka. Nikdy předtím jej nevyzkoušel. Vyjímal se mezi ostatními ozdobnými talíři.

Poklepal na skleničku, pronesl proslov. „Ať chutná, drazí přátelé.” Sám si nabídl.

Tiše vzdychl.

Vlna nesnesitelných veder dál trápí hráče na právě probíhajícím mezizvířecím tenisovém turnaji. Naposledy zkomplikovala vzájemný zápas ježčího a dikobrazího tenisty. Potíže měl především ježek, který není na tropické počasí zvyklý.

„Připadal jsem si na kurtu jako v peci. Bylo mi takové horko, až jsem uvažoval, že bych se nechal ostříhat na ježka. Slyšel jsem, že je to teď v módě,“ žertoval po zápase ježčí tenista. Při hře však zažil opravdu horké chvilky.

„Chvíli jsem myslel, že to snad zapíchnu,“ přiznal. Nakonec se však nevzdal a nad svým favorizovaným soupeřem zvítězil.

„A teď by mi bodla zmrzlina,“ uzavřel tiskovou konferenci tenista.

„Vy jste doktor?“ rozkřikla se na Harryho jakási žena neurčitého věku, se zahalenou hlavou, ve strohých černých šatech s dlouhými rukávy, které dokonale skrývaly absolutně všechno.
„Můj diplom to tvrdí.“
„Musíte mi pomoct! Snažně vás prosím!“ naříkala a úpěnlivě k němu vztahovala ruce.
„Jak se jmenujete?“
„Lea.“
„Dobrá. Jak vám můžu pomoct, Leo?“
„Vypumpovat žaludek! Hned!“
Harry zdvihl obočí a přeměřil si ji zkoumavým pohledem.
„Snědla jste něco, co jste neměla?“
„Ano! Pozval mě na oběd. Že prý nevaří z vepřového. Že udělá pizzu! Jenže ta šunka byla z ježka!“
„Pokud vím, ježčí maso není nijak závadné.“
„Ale není košer!“

Tělem jí projela ostrá bolest, až se celá zkroutila a udýchaně se jednou rukou zachytila zábradlí, zatímco druhou rukou si sevřela nadmutý život.
Ne, to ne, ještě je brzy, zaúpěla v duchu.
„Hej! Co to tam máš? Ježka v peci?“ pokřikoval na ni nějaký výrostek dávno zapomenutou metaforu. Kdyby necítila strach o to malé, pomyslela by si, jak příhodně to kdysi někdo vymyslel.
Bolest pomalu ustupovala, ale cítila, že má pořád ještě sevřené hrdlo.
Narovnala se a ohlédla.
Na ulici za ní nikdo nebyl.
I přes záclonu hrůzy k ní prosvitla naděje.
Setká se s Jasonem a utečou na sever.

Jaro studí. Noční déšť pomalu prosakuje střechou staré chalupy a je těžké udržet v suchu prach, natož deky. Blízký potok se vylil a změnil okolní políčka v močál. Voda vzlíná i hliněnou podlahou chajdy. Ale vyhřátá pec zvedá náladu Švédů, Čecha i Fina namačkaných okolo omláceného a kouřícího ohniště. A ta vůně!
“Co to bude?“
“Starobylá finská specialita!“
“Nekecej, Ukko, finská specialita by byla i pečená krysa, kdybyste měli nějaký města.“
“Beztak je to zase něco z lesa. Ale lepší, než rozmáčený suchary, to bude určitě...“
“Tak se neušklíbej, nebo měj hlad. Říkejte tomu prostě maso pečené v chlebovém těstě.“

Ano! Čarodějnice byla kanibalka, která nenáviděla lidi, zvláště pak děti. To ale není nic divného, vzhledem k její více než 200 leté praxi ve školství.

Dále se neví, že čarodějnice byla obrovský milovník zvířat. Vlastnila kočku zvanou Míca, kterou velmi milovala.

Také jste se vždy divili, jak mohla být ježibaba tak hloupá a vlézt před Mařenkou přímo do pece? Nešlo ani tak o hloupost, jako o snahu zachránit nebohého ježka, kterého lstivá Mařenka strčila do rozpálené pece, vědoma si čarodějničiny slabosti. Vidouc ježka trpícího v peci, ztratila ježibaba veškerou soudnost, čehož ke zvířatům bezcitná Mařenka využila a zavřela dvířka pece.

Hasičský bál je seriózní věc. Muži vytáhnou slavnostní uniformu (a zatáhnou břicho, hergot, mámo, jaks to prala, je to sražený). Manželky se ustrojí do krimplenových šatů, dcery vyženou účes na tři patra a černou linkou podtrhnou oči. Dechovka hraje z plných plic, parket se plní, drby kolují, vzduch vydýchává, pracující lid se baví.
A kdo je opravdový pásek, ten nasadí roury kalhoty, kostkované sako, emana na hlavě vyztuží do ježků a projde po žhavých uhlech hněvu, spalován ohněm odsouzení, přímo do výhně absolutního nesouhlasu. Když to vydrží, možná se dočká i žáru lásky.
Nebo dostane od rozohněných hasičů na hubu.

Ježčata, zachumlaná pod peřinkou, měla oči navrch hlavy.
“Takže to nebyl Jeníček?” vypísklo to nejodvážnější.
“Byl to Ježeček,” řekla pevně matka Ježková. “Zapamatujte si, ježčata: jakmile se prastaré příběhy dostanou do rukou lidem, udělají z nich nechutnou antropocentrickou břečku. Původní báje popisuje souboj dvou čarodějek, starousedlice a mladé přivandrovalkyně, o území a moc. Ježeček byl Mařenčin familiár, oddaný a všemi mastmi mazaný. Bez něho by Perníkovou chaloupku nikdy neovládla."
“A fakt Ježibabu přemluvil, aby si sedla na lopatu?” píplo ježče.
“Ježibaba nebyla idiot,” odfrkla si matka Ježková. “Prostě jí v zápalu magického souboje s Mařenkou otevřel dvířka a nastavil nohu.”

„Cody, cos přitáhnul ze smeťáku?“

„Čéče, todleto mega-hustě-krutopřísný album. Ňákej Těžkej Pokondr, to vypadá na hodně drsnou kapelu. A název, týjo… Ježek v peci!“

J. T. dychtivě zaslintal a Cody ho začal zasvěcovat. „Sem jenom kouk na ty názvy a mazec, bhehehe. Třeba tahle… Mně to nejde.“

„Seš si jistej, že na tom CDčku není porno?“

„Houby, prostě solidní muzika! A co tahleta… Gigolo.“

„Cody, já začínám pochybovat…“

„Kámo, ale tydle dvě se ti budou líbit… číhej ty názvy… Maj melouna a Kalíme jak duha.“

„Pustíme do Daně z repráku. Když začne ječet, je to hustá muzika.“

„Dem na to.“

Zítra konečně vyrážejí. Vítek skládá do vaku všechno, co mu pečlivá chůva nachystala. Hotovo! Vlastně ne, ještě ježečka.
Když Máří před časem poslala Vítka s plátnem k manželce hrnčíře Metoděje, vzal s sebou i koníčka, kterého vyřezal pro Metodějova vnoučka. Nadšenému chlapečkovi nevadilo, že koník má… ehm… jen tři nohy. Zavedl Vítka do dílny a tam mu musel z hlíny uplácat hned několik zvířátek. Když pak Metoděj přišel na hrad na pravidelnou návštěvu s Božím slovem, podal Vítkovi ježečka. Martínek nedal jinak, než že dědeček musí zvířátka vypálit se zbožím.
Vítek drží ježečka a modlí se za ochranu na cestě.