Ze života nutrie

V nekonečně dlouhém časovém úseku jsme šli po zarostlých pěšinách a pálilo nás slunce do zad. Když nám řekli, že jsme v cíli, čekali jsme, co bude dál. Minutu, dvě, pět, a když nebralo čekání konce, rozhodli jsme se zeptat vedoucího, co se stalo. Nejdříve neochotně lhal, ale po nátlaku nám nakonec řekl pravdu. Museli jsme sehnat gumičky do vlasů, protože většina z nás byla dlouhovlasá. Jelikož jsme byli dehydrováni, začali jsme vidět všude písek. Instruktoři nás navigovali, doufali jsme, že dobře. Gumičky jsme nakonec nalezli, ale čerstvý salát jako odměnu odmítli. Tekla z nás krev a pot, přežili jsme.

"Děkuji za účast, kolik máme hodin?"
"Je už půl deváté."
"Do zadku, poslední vlak jel před hodinou. Jak se dostanu domů?"
"Máte štěstí, že je dnes hezky, projdeme se s vámi do šest kiláků vzdálené vesnice, kde vás vyzvedne taxi a hodí vás do města na vlak. Do Brna vám něco ještě pojede, a odtud se dostanete domů. Taxi platíme my."
"Je vidět, že jste dobrý kemp, člověku ujede poslední vlak domů a vy ho podpoříte."
Po cestě jsme si povídali o sportu a utekla nám dobře. Do tábora jsme se dostali až o půlnoci, ale dostali jsme sladkou odměnu.

""Na pěst si dáme před nasazením rukavic bandáže. Jinak bychom mohli mít vpáčenou zlomeninu. A zápěstí také zafixujte. Začneme zlehka do pytle, pak zkusíme sparring."
"Tohle udělám, jestli ta nutrie zase dá zvadlej salát."
"Jo, já taky. Tak na pěst?"
"Na pěst."
"Sparring. Dáme to zlehka, nechceme zranění."
"Do koudele, to jsem přehnal, co?" omlouvá se metrákový cvičenec menšímu.
"Fche fam fufy?"
"Na mé pěsti. Naštěstí se jim nic nestalo."
Trenér pozastavil sparringy a řekl: "Jelikož bychom neradi přišli o zuby a odměny za
shozená kila by nám nestačily na nové, na zítra donesu tvarovatelné chrániče."
"Na pěst?"
"Na pěst."

"Pánové pokračujte, já si odskočím."
Cestou na záchod se jde přes úschovnu šperků.
"Hm, zlato, to vezmu a dám tam tohle za padesát korun. Nějaký pomalovaný kov. Vypadají stejně. Tohle prodám a budu mít na mergl."
Lekce proběhla poklidně a šperků si nikdo nevšímal. Až ráno všichni byli okolo krku
a zápěstí zelení.
"Naše zlato!!"
Na večerním setkání si stěžovali, že jim pravé zlato zmizelo, a na tom falešném byly kočičí chlupy.
"Máme tu doslova kočičí zlato, a máme podezření, že ho trenér ukradl. Jako
jediný má na pokoji kocoura, takže to musel být on."
Trenéra vyhodili a zlato vrátili.

Dnes je den odměn. Dostavte se do kuchyně, a vezměte si jednu sladkost, co jste si odložili.
"Mňam mňam čokoládka, zajím to brumíkem a karamelovou šlehačkou."
"Paní kuchařko, moje motivace!! Týden jsem se hejbal, abych si dal brumíka!!"

Večerní setkání:
"Dozvěděli jsme se, že paní kuchařka snědla vaše sladkosti a neomluvila se a ani nesehnala náhradu. Takže budeme se řídit sloganem jsi-li sobec, opusť obec, a má padáka."
"Tak se jdu sbalit, a tady máte 1000 kč na sladkosti. Kousek je LIDL."

Paní kuchařka šla do kuchyně a vtom se stalo něco nečekaného. Uklouzla na šlehačce a
zlomila si ruku.

"Zde leží počátek všeho. Z hor vznikl dnešní svět."
"Dříve byly hory jiné. Turistům znepřístupněné. To byste se sem nedostali."

"Se mu to říká debilovi, zvládl by porodit dvě děti?"
"Pravdu máš, pár minut v ložnici by zvládl, ale porod a těhotenství ne."
"V porodnici také vzniká počátek nového života, ne?"
"Pravdu máš. He, jak jsem mohla kdysi udýchat za dva?"

"Tak, jsme na vrcholu a dáme si lehký kruháček."
Instruktor si mezitím vybalil burger a horalku.
"Káže vodu, pije víno, do něj!"

Instruktor udělal patnáct kol a polomrtvý dostal zvadlý salát, aby si zkusil, co
káže. Tábor se změnil.

"Proč jste tady?"
"Chceme zhubnout!"

"Cíl dnešního dne je?"
"Protřepat své špeky a nemíchat potraviny, aby nám nebylo špatně."
"Klidně jezte, ale ne třeba věneček s chilli pomazánkou."

"Za hodinu posilka! Cvičíme nohy, protože než spálíte tuk, budete ho muset nosit. Na balony, a třepeme se!"
"Co ty nohy, u dřepů se ti netřepou."

Nutriční asistenti mezitím chystají oběd.
"Podlívat!"
"Jsem tušil, že protřepat aby se to nepřipalovalo nestačí. Ještěže jsem to míchal, aby z toho nebyla školní jídelna."
"Nemíchej ty talíře. Je to podle alergií, a kdyby někdo dostal reakci, mohli by to tu zavřít."
Heslo dne: "Protřepat, nemíchat!"

"Každé, i zdravější jídlo, když je vařeno nesprávně, může být velmi nezdravé."
"Pane, mám čtyři vnoučata, důležité je, aby to chutnalo, děcka to vyběhají."
"Chutnat může i zdravá strava, máme spoustu možností zdravých dochucovadel. A na pohyb bych se extra u vnoučat nespoléhal, máme jinou dobu a děti jsou hodně líné."
"To já mám vnuka, co cvičí, a vždycky když naseká dříví na celou zimu, tak pak sní strašně moc. Je to správně?" ptá se dědeček vepředu.
"To ano, čím větší výdej, tím musí být větší příjem."

Prásk! Pod dítětem praskla židle, a jeho babička si uvědomila důležitost zdravé stravy.

"Co to tady máme? Hektolitry oleje, hranolky a stripsy? Ve školce?"
"Mám dobré známosti, a jednou za čas to dětem neuškodí. Kdo má platit za zeleninu?"
"Paní, viděl jsem co dělá nezdravá strava u dětí. A podle nich, toto jí dennodenně a rodičům to vadí. Proto tady spoustu dětí odhlašují."
"Takže mám s nimi ukončit dohodu?"
"Co prosím? Jste dotováni státem, a podle ředitelky si ty dotace dáváte k platům a vaříte z nezdravostí. Doporučil bych vám si sehnat dobré známosti, protože máme ze zákona povinnost toto řešit. Zkusil bych si najít práci jinde, s vašimi známostmi se tu neudržíte."

"Pane Silný, tvrdíte že váš "předtréninkový nakopávač" je bezpečný pro muže i ženy."
"Je to podvodník! Skončil jsem v nemocnici a na stejném pokoji byl jiný člověk co to měl také požít!," protestoval malý muž.

Soud předvolává vrchního sestru paní Vašíčkovou.

"Mohu potvrdit, že oba pacienti byli silně předávkováni kofeinem, v krvi jim bylo nalezeno množství, které odpovídá 4 silným kávám. Pan Silný je jeho produktem ohrozil na životě."

Přítomní povstaňte, vyslechněte rozsudek:

"Pan Silný se odsuzuje za ublížení na zdraví a podvod, kdy zatajil nebezpečnost produktu. Souhrnná výše trestu byla určena na 9 let bez možnosti odvolání. Můžete odejít."