Přináším vám do toho trochu dramatu.
Pěkné drabblení.
Téma pro 11. 4. 2024: Na pěst
Toto téma bude uzavřeno 11. 4. 2024 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat tady.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
Bez nároku na bod
Co dělat když zbytky naděje
se ustrašeně v koutě krčí
a ani teplé slunce ranní
už neprohřeje zkřehlou duši?
Bojuješ už jenom ze zvyku
a nenávidíš každou chvíli,
v níž cítíš jak snad každý krok
jen prodlužuje cestu k cíli.
Co dělat když síla mizí
s každým mělkým nadechnutím
a k úsměvu, byť falešnému,
už se prostě nedonutíš?
Klopýtáš těžce po kamení
a do trnů se zaplétáš,
beznaděj spolkla sladké snění,
jen trošku slz už k dobru máš.
Přesto dál jdeš až do padnutí,
k nádechu nádech, ke kroku krok.
Poslední naděj v srdci hýčkáš,
že temnota tě snad nepohltí.
NESOUTĚŽNÍ
Co naplat, mám časový skluz. Včera jsem prostě v určitý moment nebyla schopna vyplodit už ani prostou větu. O díl však nepřijdete! Je tu.
Navazuje na Zahřívání motoru. Zůstáváme v Nebi.
„Aggh!“ Tlumený zvuk rozhořčení, ozývající se zpoza dveří jeho kanceláře, přiměl Azirafala se zarazit. „… prostě – na pěst!“
Zíral.
„Muriel!“ vyhrkl vzápětí. Vkročil do místnosti. Nevěděl, jestli se právě pokusil o kárání anebo vyjádření obdivu. Drobný tmavovlasý anděl na něj vykulil oči.
„Ach, to - promiňte! Moc se omlouvám!“ Spráskla rukama a při tom roztržitém pohybu zavadila o předmět na stole. „Já… pane Fe-. Totiž, nejvyšší archanděli!“
„Azirafale,“ zamumlal.
„Azirafale. Tedy - nemyslela jsem… Lidé takové věci říkají, ale nemyslí to doslova… Archanděl Michael sem vtrhl, zatímco jste byl pryč. Vyzvídal, co tady dělám. Málem uviděl i…“ Kývla bradou k pozůstatkům malované kraslice.
Následuje Tak jeď, jeď, jeď.
nesoutěžní - pozdě
Ale v rámci mojí osobní challenge OK :) Letos jsem si dala za úkol psát témata přesně tak, jak postupně přijdou, a k tomu obden střídám dva fandomy. "Na pěst" musí být tenhle.
Odpolední hrnek čaje měl pro Celeamin několik významů. Horko, kterým pálil do dlaní, stoupající pára, zjemňující barvy jarního údolí, vůně bylin, které nikde jinde nerostly, to vše ji ukotvovalo v bezpečné přítomnosti.
Když ho stiskla pevněji, zaťala svaly od prstů až k ramenům, vybila si trochu divoké ráznosti, která sem nepatřila.
Elfové z Imladris si nezasloužili, aby s nimi jednala svým léty prověřeným způsobem.
Zejména ti mladší elfové.
Na druhou stranu, ti si to možná zasloužili, hlavně Elladan, mazánek jeden, jenže - byla jeho chůva, ne jeho kapitán. Chůvy zodpovídají za to, aby svěřencům zůstala hlava na krku.
Zhluboka se napila.
Dneska mi doktorka doporučila progresivní svalovou relaxaci. Nesmíte mít u toho v ruce dýku, údajně. Ani vidle.
Nestačila jsem projít večerní příspěvky, snad jsem s pojetím tak originální, jak jsem doufala...
Navzdory fandomu žádné
„Co když je Jorhen nenajde? Měli bychom na něj ještě počkat.“
„Už jsme čekali dost dlouho! Třeba už nepřijde vůbec, mohli ho dostat Jiní.“
„Ale jestli žije, bude je potřebovat…“
„Schováme je na Pěsti, místo označíme a vyryjeme značky do stromů po cestě. Pak rychle zpátky na jih, než nás tu Jiní vyčmuchají.“
„Jak myslíš. Snad jsme se sem s nima netáhli zbytečně…“
Společnými silami náklad zahrabali a označili cestu k němu. Ani ve snu by je nenapadlo, že na Pěsti, později zvané Pěstí Prvních lidí, bude nalezen až tisíce let poté, kdy jejich zemi budou vládnout Andalové a Rhoynové.
A o čem že je vlastně řeč? O hromádce šípových a oštěpových hlavic, nožů a dýk z dračího skla, vzácné to zbrani proti Jiným.
"Goddammit, Merlin, again?!" he groaned and quickly got up. The sun was high up already but nobody had woken him up. And there was no breakfast and, of course, no Merlin.
***
"Are you blind?" Arthur asked when his manservant brought him the wrong armour. "How many times have you polished it? Clearly not enough for you to remember what it looks like!"
***
"You know what? Do it yourself, you entitled prick!" yelled Merlin when Arthur complained about the bath being too hot.
Merlin was this close to punching him in the face. But makeup sex was always a better solution.
Prisma, kterým se díváme na text, nám může dát velmi rozdílnou odpověď na to, co v něm vlastně stojí.
Vytržené z kontextu, použité bez lásky, tolerance a pochopení, se mohou některé věty proměnit v šípy, meče, nebo alespoň pěsti.
Jaká škoda, že některá vyjádření - která by měla být obecně platná, jsou například vztažená jenom na jedno z pohlaví.
"Žena ať ve shromáždění mlčí. Učit ženě nedovoluji..."
Cos tím myslel, Pavle?
Psal jsi to muži, jemuž jsi ještě před chvílí dával za příklad jeho vlastní matku a babičku...
Kdybys věděl, kolika generacím tím dáš do ruky zbraň, napsal bys to stejně?
Org.: Na bodování se vybodněte.
Dneska je to poněkuď BJB, což je trochu ironické, když uvážíme, že s tím kontrolory neotravuju a počítám si to sama.
Nikdo nezaznamenal, že se ve stínu římsy o veřeje ledabyle opírá tmavá postava. Muž neurčitého věku pozoroval strážnici a ze siluet za okny si dával v hlavě dohromady, kolik přesně je uvnitř policistů a kde se pohybují.
Před několika lety se mu tady přihodila ošklivá nepříjemnost. Tehdy se z toho ještě vykecal. Za dnešních okolností už se na výřečnost spoléhat nemohl.
Za chvíli pronikne dovnitř a v žádném případě se nesmí stát, aby se vzápětí skácel jako podťatý a chvíli o sobě vůbec nevěděl.
Až kapitán Navážka mu tenkrát prozradil, na co vlastně ve tmě narazil. Řekl lapidárně: „Na mě."
Nesoutěžní
Půllitr zlostně cinkne o stůl, Karel hřbetem ruky setře z huby pěnu.
Pivo je řídký, nemá dnes říz ani hořkost.
Pivu hořkost chybí a přitom Karel je jí plnej.
Na něj si bude nějakej mladej cápek vyskakovat? Smrkáč, kterej neví o životě vůbec nic? Neví, co to je makat, doopravdy makat, makat rukama!
Karel neni žádnej hej nebo počkej. Karel je kádr, staršina u lidovejch milicí! Není to tak dávno, co se ho báli: Měl moc. Co měl... Má!
Prej šedej mor! Však jim ještě všem ukáže.
Zvedne proti světlu stachana borovičky:
Na zdraví!
Na ně!
Na pěst dělnické třídy!
Lidové milice byly ozbrojené složky, dobrovolnická armáda komunistické strany. Milicionáři přísahali věrnost KSČ (nikoli republice). Přezdívalo se jim pěst dělnické třídy (myšleno pochvalně) nebo šedý mor.
Měli udržovat pořádek a zasahovat proti "vnitřnímu nepříteli". V 69 roce stříleli do demonstrantů (5 mrtvých). V 89 roce zasahovali během jarních demonstrací. Tisíce milicionářů bylo připraveno v Praze zasáhnout v listopadu 1989, nakonec ale byli odvoláni.
Vetinari s lítostivým výrazem* pozoroval pomláceného vyslance z Lancre.
"To mě mrzí, že jste měl cestou potíže. Co se stalo, smím-li se zeptat?"
Než mohl muž odpovědět, Elánius se ujal slova. "Pana Vozemboucha hlídka zkontrolovala při příjezdu do města. Hned se hrnul obsah vozu ukázat, ale bohužel se u toho nějak zamotal, a v další chvíli už naletěl přímo na pěst seržanta Navážky. Nepříjemná nehoda."
"Ach tak. A určitě mi potvrdíte, že ty zvěsti o pašování podvratné monarchistické literatury jsou pouhé výmysly."
Pan Vozembouch strnule přikývl. Patricij se usmál.
"Jsem rád, že si rozumíme. Nechtěli bychom s Lancre žádné spory."
*Lítostivý výraz lorda Vetinariho by si kdekdo mohl splést s jeho výrazem údivu či nebezpečného údivu**, které se také vyznačují povytaženým obočím. Při lítostivém výrazu je ovšem obočí o půl milimetru více nahoře a o milimetr blíže k sobě***.
**Většinou poslední výraz, který nešťastník ve svém životě zahlédl po neuspokojivé odpovědi na otázku: "Ale to jste tak určitě nemyslel, že ano?"
***Více informací v publikaci "1000 tváří lorda Vetinariho aneb Umění komunikace beze slov."
