DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2024.

O senzaci na ptačím mistrovství v házené se postaral tým sov, když ve čtvrtfinále porazil družstvo skřivanů, přestože se zápas konal v dopoledních hodinách.

Skřivaní sportovci si však stěžují, že to oni byli znevýhodněni. Jejich soupeři, ubytovaní ve stejném hotelu, je prý nenechali pořádně se vyspat.
„Všude se ozývalo houkání, takže když jsem konečně usnul, zdálo se mi, že jsem na nádraží,“ popisuje jeden ze skřivanů.

Podle sov však nešlo o flám, nýbrž o poradu.
„Trenér sýčkoval, že prohrajeme, tak jsme ještě ladili techniku,“ vysvětluje soví házenkář. „Včera jsme neflámovali, to až dnes. Jen se podívejte, už je po poledni!“

„Přijď k nám na snídani, budou vajíčka.“

Tady na severu nemají nic. V celé vesnici není ani jedno auto a dostat se do města mohou jen pěšky nebo na kole, ale ani kola jsem si nikde žádného nevšiml. Mají tu jen hlad a smrad.

A slepice. Spousty slepic.

„Potřebuju, abys pro mě ve městě něco zařídil. Když to uděláš, dám ti slepici,“ vyvalí na mě Richard svou prosbu ještě dřív, než se usmaží omeleta.

Zdráhám se. Nepotřebuju další stresující úkol ani další slepici.

„Neser, jsme kámoši, ne?“

Nejsme. Jen mu někdo vyžvanil o mých službách.

Tohle místo je fakt slepičárna.

Predo mnou kopa čísiel, mien. Nielen na papieroch, ale i na monitore predo mnou Mne však stále behala v hlave otázkach, o čom napísať. Druhý deň a už mám hlavybôl. Googlenie slovíčka konštanta neprinieslo želaný výsledok. Všetko sa týkalo matematiky a fyziky. Ani jednu neobľubujem.
Skúsim kolegyne, čo ony na to. Chytí sa akurát Zuzka, ktorá vychrlí kopu nápadov a spustí všetko možné i nemožné ku polarizácii spoločnosti, propagovaní zloby. Mne sa to akosi nevidí, ale diskusia je zaujímavá. Ale toto je skôr o istote ako neistote. Ľudská hlúposť by mohla byť ešte lepšou alternatívou. Je neisté, o koľko stúpne.

Smrt uměla pořádat večírky jako nikdo jiný z jejích sourozenců. Velké flámy, které trvaly celé dny, tekly na nich desítky litrů alkoholu a dřív nebo později někdo začal tancovat na stole (pravděpodobně Touha).

Jediný problém byl, že její bratr Sen se vyžíval v trucování.

"No tak, napij se," přesvědčovala ho Smrt.

"Ne."

"Ani na moje narozeniny?"

Sen ji probodl pohledem. "Jsi antropomorfní zosobnění smrti. My nemáme narozeniny."

"Chyba!" Smrt vztyčila prst. "Pokud neslavím narozeniny, proč tu mám dort, hmm?"

"Jaký dort?"

Smrt se ohlédla. Delirium si právě její dort nacpala do pusy.

"Že já se vůbec snažím," povzdechla si Smrt.

Hlavy dohromady, kradmé pohledy kolem. Hlasy, pomalu se zvedající, jak emoce nabírají na síle a témata se přesouvají k tomu, co je nejvíc pálí.
Kolik kdo má 'zářezů', zásluh, pochval a pokárání, kolik speciálních poslání, značících důvěru.
Mistr jde vepředu, zdánlivě ztracený ve svých myšlenkách.
Hašteření za ním pokračuje, a ztiší se teprve když vejdou do města.
Nadobro je umlčí, když se objeví žena.
"Pane, ať jsou moji synové ve Tvém království těmi nejváženějšími!"
Deseti kohoutům padají brady i hřebínky.
"Žádáš snad, aby prošli tím, čím já?"
Pod křížem bude stát sama jako zmoklá slípka.
Synové se rozprchnou jako ostatní.

Konečně volná.
Ani neví jak, ale provazy pout se jí podařilo rozřezat celkem rychle.
Koho jen volat, aby jí pomohl?
Johny - dobrý milenec, ale v téhle situaci k ničemu.
Zbývá jedině Alex. A Děda. Nebo táta.

Rychle najít podělaný telefonní automat, protože mobil ji sice nechali, ale baterku do něj ne.

Konečně.
"Haló, dědo, to jsem já, Ell."
"Copak je, holčičko? Dlouho jsme se neslyšeli."
"Rychle mě prosím vyzvedni, jsem tady na nábřeží."

"Co jsi holka vyváděla, jsi tady od krve."
"Lítám v průseru, nějací hazjlové mě vyslýchali. Proto ta krev, ale co je horší, ukradli mi i služební glock."

,,Co funíš?" zeptal se Albus.
,,Jsem se proběhl, no," vydýchával se Gellert. ,,Ta blbá slepice něchtěla zalézt do kurníku a když si toho všimly ostatní, chtěly zase vylézt ven. A tomu jsem chtěl předejít. Doběhl jsem ji, čapnul jsem ji do náruče a pak jsem s ní zakopl o ten pitomý obrubník a rozbil si obě kolena a tu ruku jsem si snad zlomil. Slepice blbá zatím žije. Už aby se teta vrátila!"
,,A proč sis to nevyléčil?"
,,Když mě ty léčivé kouzla nejdou."
,,Tak ukaž," řekl Albus a stáhl Gellertovi kalhoty, aby mu nejdříve zacelil krvavé rány na kolenech.

“Já vás tak ráda vidím,” spustila Libuše, sotva vešla k Jindřišce do domu. “Jsem teď na všechno tak sama! V domě na mě všechno padá! Co mi to jen Miloš udělal!” zalkala.
“Potřebujete něco konkrétního?” zeptal se Miloš mladší.
“Víte, je to takové žinantní…” zarděla se Libuše. “Jak víte, manžel nechtěl, abych pracovala. Ale všechna konta obhospodařoval on. A já teď do vyřízení dědictví jsem téměř na mizině.”
“Kolik byste potřebovala?”
“Tak sto…” zamyslela se vdova.
Podívali se na sebe, Jindřiška zahanbeně. Vždycky si myslela, jaká je Libuše náročná.
“Stovku vám klidně i daruju,” řekla a otočila se pro kabelku.

„Cesta byla strašná,“ řekla Aneta místo pozdravu a vystoupila z automobilu. „Vlaky už jezdí v každé druhé vesnici, ale nějaký skutečně potkat je zázrak.“
„Už jsem se bála, že mluvíš o mém řízení,“ ozvalo se od volantu.
Aneta krátce objala Alexandra, jenž se dosud nedostal ke slovu, a konspiračním šeptem ho zpravila o stavu věcí: „Jezdí jako ďábel. Nedivím se, že s ní Lině vždycky bývalo špatně.“
Její veselí propadlo do vědoucného ticha.
„Hlavně že jsi dorazila.“
Přikývla.
„Pomůžu ti s kufry.“
„Má jen brašnu,“ poznamenala Nora.
Jako by se ochladilo. Zvedl obočí.
„Za tři dny se vracím na Moravu.“

"Lyndo, žiješ?" zjišťoval Ivan.
Postava zhroucená nad půllitrem se lehce pohnula, načež se ozval zvuk připomínající skřek raněného stegosaura.
"Žije!" zvolal Saša.
"Lyndo, seš už úplně na hadry, zavolám ti tágo, jo?" navrhl Ivan.
Lynda se vztyčila, hodila do sebe zbytek piva, načež pravila: "Dojedu sama, jdu na tramvaj!"
Saša s Ivanem pokrčili rameny a objednali si další Staráč.

Tak jak jsi dojela?

Jako poslední co chceš je vzbudit se ve čtyři ráno někde v prdeli na konečný, hodinu bloudit po sídlišti, než konečně potkáš živou duši, aby jsi se mohl zeptat, kde kurva jsi. A ty vole zajebanej Barandov!

V době, kdy se podařilo vymýtit většinu běžných onemocnění (jako třeba mužská plešatost... nebo rakovina), bylo možné alokovat poměrně velké množtví peněz na daleko palčivější problémy.
Proto se záhy rozhořel lítý boj mezi farmaceutickými firmami o to, kdo nejrychleji a nejlépe pokoří stárnutí.

Sandra právě v drogerii zkoumala nejnovější výstřelek, slibující takřka zázraky - pleťový krém z rostlinných kmenových buněk.
Proč ne?

První týdny nepozorovala nic moc.
Poté ale na ulicích začala potkávat ženy s nápadně rozzářenými obličeji.
Brzy bylo jasné, kdo si krém mohl dovolit a kdo na to nemá.
Zelený odstín teď frčel.
Bonus?
Slunce jako soukromý zdroj energie.

Nejdřív ho málem nepoznal.
Byl dost šedivější než když se viděli naposledy, a menší - nebo spíš Dots konečně dorostl. Hlásek vzadu v hlavě mu šeptal, ať utíká, ale druhý, silnější, ho donutil zůstat.
V mrňavém bytě ve spodních patrech města si sundal zbroj a potom i všechno ostatní.
Bylo hezké cítit na kůži něčí dotek, slyšet zašeptané svoje jméno, lapat po dechu, zatínat prsty do přikrývky.
Schoulil se na posteli vedle trenéra - proč o něm pořád přemýšlel takhle, když byli pryč z Kamina - a zavřel oči.
Zase měl ruce a boky samou modřinu, ale namlouval si, že to dopadne jinak.

Z toho, že zůstanu navždycky sama
Z toho, že planeta shoří pod nohama
Z toho, že nepůjde bydlet a žít
Z toho, že nestačí jen chtít
Z toho, že dům je jenom vzdušný zámek
Z toho, že nenajdeš vztah bez seznamek
Z toho, že nikdy nejsi, neděláš dost
Z toho, že doma jsi vlastně jen host
Z toho, že všechno to špatné je jen uvnitř v hlavě
Z toho, že koukají vyčítavě
Z toho, jak lehko seženeš opiát
Z toho, jak snadné je to všechno vzdát
Z toho, že války spolykaj’ Zemi
Z toho a dalšího do pláče je mi

"Cože chcete?" nevěřil jsem vlastním uším a chybějící matcha mou schopnost soustředit se nezlepšovala.
"Slepičárnu."
"Jídelnu máte!"
"Ne, bratře seržante, ty mi nerozumíš,"oponoval Brian,novic, co těd stál v kanceláři velitele. Když byl velmistr s konturem pryč, spadlo to tu na hrb mě.
"Vysvětluj."
"Bratr Roger říkal, že bez dvou vajec a párku po ránu s vámi ani nekterými dalšími není kloudná řeč a já jsem z farmy. Takže se sklepicemi si poradit umím..."
Mladík pokračoval a mě docházelo, že netuší, co Roger ve skutečnosti řekl...
"Dobře, máte to mít."
"Vážně? Díky!"
"A bratr Rogera k tomu. Bude pomáhat."

Drahý spojenče,
těší mě, jak se ujímáš svého úkolu. Ty víš, kterého. Zatím mi děláš radost.
Ale žádné spaní na vavřínech! To hlavní teprve přijde.
Nelekej se, že se situace zatím moc nepohnula
Víš, v naší branži je třeba být trpělivý. I když se teď zdá, že naše obavy byly liché a náš opatrný plán zbytečný, není tomu tak. Všímáš si, jak se ti ostatní rychle chytili? Intrikáni, navenek se tváří jako seriózní pokušitelé lidí, ve skutečnosti však prahnou po svých ďábelských kolezích.

Jen ve mě máš a vždycky budeš mít věrného spojence - dokud mě nezklameš.

Tvůj věrný přítel Zmarchrob