Zpoza monitoru se ozývalo tiché klení.
"Chceš pomoc?" zeptala jsem se.
"Nechci," zasyčel kolega. Tohle vypadalo na boj, který sváděl už dlouho a hodlal jej vyhrát sám.
"Fakt ti nemůžu nějak poradit?" zkusila jsem to o hodinu později.
"To dám. Ten hajzl si na mě nepřijde," odpověděl kolega.
Uplynula další hodina. Tichá zuřivost dosáhla svého maxima.
"Tak už něco dělej ty křápe pitomej! Ti dám Vyčkejte, pracuji! Já tu asi tancuju makarenu, ne!" vybouchl kolega a naštvaně mlátil do klávesnice.
"Hele, Eillí, jak že je ta klávesová zkratka, co to celý zastaví?" vzdá to.
"Alt nula dva osm," poradím mu.