Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
A co si budeme... To vždy dokázalo vykouzlit nějakou perličku ve stylu snu.
Stalo se tomu tak i dnes.
...
"Pane ministře... Takže toto máme předložit Starostolci?"
Byly to nové zákony, nařízení... Prostě jej ta možnost... To, že má najednou moc pokoušela... Skoro až nenápadně manipulovala k tomu, že to má udělat.
Byly to prapodivné věci, jako mít kluběnku na vodítku... ustanovení, ať zvěromágové nosí obojky s registračním číslem... že každý, kdo vlastní hafoně mít jeho fotku v peněžence... a tak...
Jeho životní příběh začíná šťastným manželstvím se třemi potomky... Prací v kouzelnické bance na pozici osobní bankéř významných klientů... Následně obviněním ze smrtijedství, vydán zatykač, útěk, začátek nového života... Manželka opuštěna ze vzkazem, že ji miluje, ale bohužel se tomuto problému nedokáže postavit přímo, pokud chce, takže uzavírá jednu kapitolu, začíná novou. Krádež identity osobního bankéře ve francouzské bance... Nová žena, potomci, přestěhování mimo centrum... Jakože bylo to pro něj něco jiného, ale tak... Má se dobře.
A pokud jste to dočetli až sem, tak tohle se odehrává už v jeho "druhém životě".
"Pane ministře..."
Trhl sebou, když mu někdo zacloumal s ramenem a on rozmazaným pohledem prohlédl prostor kanceláře před sebou.
"Co prosím?" Pronesl tiše, nesnil?
"Máme tu nějaké zákony... Od... Můžete... Ke schválení."
KDY SE STAL MINISTREM KOUZEL?!
"Já se na to podívám později... Uhm..." Najednou byl v místnosti sám. Podíval na ruku. Pečetní prsten. Oficiální. Pravý.
Carl Raltaire Inkwood, ministr kouzel.
CO PROSÍM?! Kdy? Však ani nikam nekandidoval.
...
Cukl sebou, přičemž mu spadla otevřená knížka na tvář. Shodil ji, podíval okolo sebe, na stůl, povzdychl si. Dlouhá noc.
Pohárek s nedopitým červeným vínem to vysvětloval.
Pokračování DRABBLE. Ač tedy s jistým časovým odstupem.
Sprostá slova, ajajaj.
Vešel dovnitř jejich vily, Bianca se na něj podívala s neutrálním pohledem.
"Doufám, že sis tu práci užil. A ona taky." Pronesla ironicky a založila ruce na prsou. "Když máš tolik energie... Vyžehli si ty obleky sám. Já mám domluvenou jógu. A oběd? Měl bys nakoupit." Odsekla a vydala pryč.
Pohlédl na žehlící prkno, žehličku a... Zkusil to. Zapnul ji. Položil na jeden rukáv a jemně přejel. V pořádku. Jenže pak při rovnání druhého tam žehličku nechal a najednou ucítil spálený textil.
"Merde..." Proklel a rychle ten ďábelský nástroj z jeho saka stáhl. I tak znehodnocené. A několik dalších též.
Majitelem jednoho (později dvou) casin Red Empress v centru Londýna, otcem dvou synů a věrným manželem. Tedy... Občas je kapku ku- nevěrný. Když dojde na mladší společnost, uhm.
V tomto Drabble je to však ještě v počátku, takže je mezi nimi stále láska. Ač tedy... Ona ho taky někdy podvede, moc si toho nemají co vyčítat, uhmmm...
Ač se někdy choval jako debil i tak ho stále měla ráda a starala se o jeho věci s jistou něhou a láskou.
A o jaké věci se přímo jednalo? Jeho košile, saka, kalhoty. Prostě o jeho obleky. Přeci jen je nosil každý den a tak kromě několika, které mohly potkat čistírnu mu většinu prala, přejížděla válečkem a žehlila k dokonalosti, až jej znovu vytáhne ze šatny.
Všechno v dobré víře, s odérem lásky k němu. Jakmile měla hotovo, uspořádala mu i kravaty podle barvy. Nebyl bordelář, ale chtělo to její systém.
Ale stále... V dobré víře. Z vlastního rozhodnutí.
Popravdě... U tohoto tématu mi trvalo se rozhodnout, jak ho pojmout.
Jestli filosoficky, nějak obecně, nebo zvláštně.
Nakonec vyhrála třetí možnost. Snad se bude líbit.
Jinak! Seznamte se s Vitem, pohledným Italem (FC - Yon Gonzalez) u britské kouzelnické policie (takže vlastně bystrozorů). Ač tedy jeho počátky byly u té italské, heh. A možná... Budou i nějaké další drabble s ním. To další téma se tomu i nabízí! :D
Vražda. Pachatel byl vcelku jasný. Přítel zavražděného. Našli jej se zakrvácenými dlaněmi a i na vražedné zbrani jeho otisky.
Nač to vyšetřovat detailněji? Prostě se té noci nepohodli. Sousedé při svědčení přiznali, že slyšeli hádku, několik ran... ticho. Časově to sedělo úmrtí muže.
Ale i tak to veliteli nesedělo. Prý to chtělo víc důkazů. Hledal je. Do pozdních večerů, brzkých rán. Přeci jen to on vedl vyšetřovací tým.
Ač... Paradoxně se to zvrtlo. Nepozornost. Jeho.
"Pane Datelli, můžeme si na chvíli promluvit?"
"Ano?"
...
"Takže na ten den nemáte alibi, které by Vám někdo potvrdil..?"
Asi zase vzal moc modrých tabletek na spaní, protože si nedokázal jinak vysvětlit, proč mu u dveří obýváku postává myš středního vzrůstu. A nebyla to jen středně velká myš. Měla knírek, smoking a hůl.
„Drahý dobrodruhu! Jsem myš Hugo Von Fredrick z rodu Dobré naděje a nabízím ti možnost splnit legendární quest.”
„Uhm... Okej?”
Vtom puf a objevili se na louce. Před nimi drak a muž měl na sobě zbroj.
Vrhli se do bitvy. Myšák muži pomáhal a společně draka porazili. Podívali se na sebe hrdě.
„Gratuluji dobrodruhu, tu máš peněžní odměnu. Deset tisíc šilingrů. Nalož s nimi dobře. Nashle.”
„Děleeej! Joooo! Do tohoooo!!” Volali na něj zespodu, mezitím, co on se zuby nehty škrábal na lezecké stěně výš a výš.
Vždy pro něj byly sporty dosti srdeční záležitost a rád se zapojil. Lezení nebylo výjimkou. Se vším vybavením a hromadou popruhů okolo těla se přechytával z jednoho záchytného bodu na další. Během toho zapojil i své nohy a v hlavní řadě - logické myšlení.
„Pooojď!! Ještě kousek! Khámo to dáááš!” Stále jej dole povzbuzovali jeho fanoušci. Najednou mu to sklouzlo a zachytil pomocí kotvy o kus níž.
On se ale nevzal. Vyškrábal se až na vrcholek. Ač nepřekonal světový rekord.
