RPG PE postavy

Zase jednou usnul na tom gauči v obývacím pokoji.

A co si budeme... To vždy dokázalo vykouzlit nějakou perličku ve stylu snu.

Stalo se tomu tak i dnes.

...

"Pane ministře... Takže toto máme předložit Starostolci?"

Byly to nové zákony, nařízení... Prostě jej ta možnost... To, že má najednou moc pokoušela... Skoro až nenápadně manipulovala k tomu, že to má udělat.

Byly to prapodivné věci, jako mít kluběnku na vodítku... ustanovení, ať zvěromágové nosí obojky s registračním číslem... že každý, kdo vlastní hafoně mít jeho fotku v peněžence... a tak...

"Ano, prosím."

Prudce se probudil, když mu kniha spadla na zem. 

"Pane ministře..."

Trhl sebou, když mu někdo zacloumal s ramenem a on rozmazaným pohledem prohlédl prostor kanceláře před sebou.

"Co prosím?" Pronesl tiše, nesnil?

"Máme tu nějaké zákony... Od... Můžete... Ke schválení."

KDY SE STAL MINISTREM KOUZEL?!

"Já se na to podívám později... Uhm..." Najednou byl v místnosti sám. Podíval na ruku. Pečetní prsten. Oficiální. Pravý.

Carl Raltaire Inkwood, ministr kouzel.

CO PROSÍM?! Kdy? Však ani nikam nekandidoval. 

...

Cukl sebou, přičemž mu spadla otevřená knížka na tvář. Shodil ji, podíval okolo sebe, na stůl, povzdychl si. Dlouhá noc.

Pohárek s nedopitým červeným vínem to vysvětloval.

Ach, archivní.

Silnější, než normální.

Vešel dovnitř jejich vily, Bianca se na něj podívala s neutrálním pohledem.

"Doufám, že sis tu práci užil. A ona taky." Pronesla ironicky a založila ruce na prsou. "Když máš tolik energie... Vyžehli si ty obleky sám. Já mám domluvenou jógu. A oběd? Měl bys nakoupit." Odsekla a vydala pryč.

Pohlédl na žehlící prkno, žehličku a... Zkusil to. Zapnul ji. Položil na jeden rukáv a jemně přejel. V pořádku. Jenže pak při rovnání druhého tam žehličku nechal a najednou ucítil spálený textil.

"Merde..." Proklel a rychle ten ďábelský nástroj z jeho saka stáhl. I tak znehodnocené. A několik dalších též.

Ač se někdy choval jako debil i tak ho stále měla ráda a starala se o jeho věci s jistou něhou a láskou. 

A o jaké věci se přímo jednalo? Jeho košile, saka, kalhoty. Prostě o jeho obleky. Přeci jen je nosil každý den a tak kromě několika, které mohly potkat čistírnu mu většinu prala, přejížděla válečkem a žehlila k dokonalosti, až jej znovu vytáhne ze šatny. 

Všechno v dobré víře, s odérem lásky k němu. Jakmile měla hotovo, uspořádala mu i kravaty podle barvy. Nebyl bordelář, ale chtělo to její systém.

Ale stále... V dobré víře. Z vlastního rozhodnutí.

"Takže nemáte někoho, kdo by Vám potvrdil aliby na onen večer?"

"Jak jsem Vám řekl, v tomto případě si žádám právníka."

Jeho - nyní nikoliv - kolega se odtáhl od stolu a kývl.

"Dobrá."

Vito měl dobré kontakty. Nedostal jen tak někoho obyčejného.

"Valerio Martedi, těší mě." Jeho dávný přítel, skoro až záchranný padák.

Usedl vedle něj a významně kývl. Slova nebyla potřeba.

"To, že byl můj klient té noci sám vás neopravňuje jej obviňovat. Máte důkazy? Jen slova."

Vito to jen mlčky pozoroval.

A ač stále padal do možné propasti, tak nyní měl padák a ten možnost změnit směr jeho letu.

Vražda. Pachatel byl vcelku jasný. Přítel zavražděného. Našli jej se zakrvácenými dlaněmi a i na vražedné zbrani jeho otisky.

Nač to vyšetřovat detailněji? Prostě se té noci nepohodli. Sousedé při svědčení přiznali, že slyšeli hádku, několik ran... ticho. Časově to sedělo úmrtí muže.

Ale i tak to veliteli nesedělo. Prý to chtělo víc důkazů. Hledal je. Do pozdních večerů, brzkých rán. Přeci jen to on vedl vyšetřovací tým.

Ač... Paradoxně se to zvrtlo. Nepozornost. Jeho.

"Pane Datelli, můžeme si na chvíli promluvit?"

"Ano?"

...

"Takže na ten den nemáte alibi, které by Vám někdo potvrdil..?"

"Vyhrazuji si právo na právníka, prosím."

Asi zase vzal moc modrých tabletek na spaní, protože si nedokázal jinak vysvětlit, proč mu u dveří obýváku postává myš středního vzrůstu. A nebyla to jen středně velká myš. Měla knírek, smoking a hůl.

„Drahý dobrodruhu! Jsem myš Hugo Von Fredrick z rodu Dobré naděje a nabízím ti možnost splnit legendární quest.”

„Uhm... Okej?”

Vtom puf a objevili se na louce. Před nimi drak a muž měl na sobě zbroj.

Vrhli se do bitvy. Myšák muži pomáhal a společně draka porazili. Podívali se na sebe hrdě.

„Gratuluji dobrodruhu, tu máš peněžní odměnu. Deset tisíc šilingrů. Nalož s nimi dobře. Nashle.”

Nikdy by ani nevěřil, že se dostane do Ameriky. On byl chlápek z farmy. Znal Dublin.

Přesto tu teď seděl. Na loďce, s kámošem Jackem. Ano, pivko nechybělo.

„Ták... Jak se vede mladejm?”

„Ále... Jde to. Rose už je z domu, Daisy studuje a Will... Ten zdrhá stát se mořeplavcem. Je bohužel nemocný. Ale tak... Něco mu dovezu.”

Najednou se pruh napjal. Začal tahat. A najednou...

„Chiméra...”

„Však to nevypadá jako ten mýtický tvor..”

„Ne a nemáš moc štěstí...”

„Ehm... Proč?”

„Ty se nejí, jedině dobrej olej do strojů.”

„Aha, okej...” Pustil rybu a napil pivka. „A co u vás?”

„Děleeej! Joooo! Do tohoooo!!” Volali na něj zespodu, mezitím, co on se zuby nehty škrábal na lezecké stěně výš a výš.

Vždy pro něj byly sporty dosti srdeční záležitost a rád se zapojil. Lezení nebylo výjimkou. Se vším vybavením a hromadou popruhů okolo těla se přechytával z jednoho záchytného bodu na další. Během toho zapojil i své nohy a v hlavní řadě - logické myšlení.

„Pooojď!! Ještě kousek! Khámo to dáááš!” Stále jej dole povzbuzovali jeho fanoušci. Najednou mu to sklouzlo a zachytil pomocí kotvy o kus níž.

On se ale nevzal. Vyškrábal se až na vrcholek. Ač nepřekonal světový rekord.

Co člověk jako kouzelnický popelář nezažije.

Viděl toho už hodně - ostatky, důkazy, plýtvání jídla, šperky... Lidé si nevážili věcí.

Ale nikdy mu do odpadků nespadl živý člověk. Hlavně slečna.

„Uhm...” Nom, moc si jí nehleděl a dál uklízel. Neplánoval jen kvůli ní přijít o možný bonusy.

Náhodou narazil v odpadcích na plyšáka jednorožce. Sice špinavého, trochu roztrhaného, ale stále vypadal hezky. Podržel ho v ruce a druhou, s hůlkou, na plyšáka mávl. Pomocí kouzla jej očistil a trochu i spravil.

„Hele... Špunte... Chceš to?”

Dívce se rozzářily očka. „Jednorožeeec! Jooo!” Podal jí ho, jemně pousmál a dál pokračoval v práci.