DMD č. 25 pro 25. 4. 2024. Téma: Uhoď ho nemá žádné kamarády!

Chlapec prchající chodbami sirotčince. Zvuky kroků. Smích starších chlapců kopajících ho na zemi. Pachuť boty v ústech. Bolest. Hněv. Osamělost.
Vzpomínky na ty časy v něm i po letech vyvolávaly silné pocity. Jak jen ty mudly nesnášel.
„Malý Raddle. Nikdy nebudeš víc než odpad!“ zněla jejich slova, když ho mlátili. „Jsi sám. Nemáš přátele. Nikdy tě nikdo nepodpoří.“
Ušklíbl se. Že ne?
Při pohledu kolem sebe nesouhlasil. Měl zde Belatrix, Luciuse, Averyho či Dolohova. Celý zástup Smrtijedů. Nepovažoval je za přátele a oni to věděli. Přesto zůstávaly.
„Že odpad?“ zašeptal mezi zuby a rozesmál se. „Vždyť vám ještě ukážu, mudlové!“

„To jim řekne, ,nějakého překvapit‘,“ mumlal si pod vousy Marcus Vlakabus. „A museli jsme to schytat zrovna my…“
„Já ti říkal, že ta krajní slámka bude delší,“ mudroval Publius Tinitus.
„Psst, někdo jde!“ sykl Marcus Vlakabus.
Oba se přikrčili v křoví a přicházejícího Gala pozorně sledovali.
„Je sám, omrač ho!“ přikázal Marcus Vlakabus šeptem.
„Omrač si ho sám, chytráku.“
Gal se mezitím usadil na kmenu vyvráceného stromu a jeho prsty se rozběhly po strunách lyry.
„U Joviše, on bude zpívat! Prašť ho!“
„Prašť ho sám.“
Gal se nadechoval a Marcus Vlakabus už to nevydržel. Vyskočil z křoví a praštil ho.

"So what you're telling me," Garak leaned across the table, eager eyes unreadable, "is that they're not married."

"Jake and Nog?" Julian frowned. "No, they're friends."

"Friends." Garak appeared to taste the word. "Yes. The universal translator struggles with this word, I think. No term in Cardassian really fits, depending on context."

"You don't have a word for..." Julian struggled to elaborate, "companion? Social bonds that aren't familial?"

"On the contrary; we have more than 700. In fact, a young Cardassian who does not cultivate a varied social circle is..."

Julian nodded for him to continue, but Garak just shrugged.

Their allegiance was first and foremost to the people in their charge, and to the homeland they were trying to get to.
Staying neutral was necessary - but at the same time it was impossible, because the warring factions held the resources.
"We should try to talk to the mayor, or whoever is in charge in that village," the cleric suggested. "They don't seem friendly with any of the sides - so maybe they will help us."
"Maybe they were left alone, because they don't have anything of interest," the sorceress opined.
"Won't know till we ask, will we?" the paladin shrugged.

Nafackoval by si. Zůstal v knihovně příliš dlouho a teď neví, kudy se vydat. Obrazy v patře se s ním odmítají bavit od doby, co jedné významné dámě zkomolil jméno. Že by scházel do sklepení?

„Vida, kdo se k nám vetřel.“ Blonďák s unuděným obličejem vystoupil ze stínu. „Longbottome, ty nebudeš nejostřejší tužka v penále. Tohle území patří Zmijozelu!“

„Uhoď ho, nemá žádné kamarády!“ ozval se hlas po Nevillově pravici. Byl to Goyle.

„A vlastně… proč ne? Braň se, nebelvírská nicko!“

„Co kdyby sis troufl na někoho silnějšího, Malfoyi?“ Harry odhodil neviditelný plášť a tasil hůlku. Bude to divoká noc!

,Sedel tam sám. Pokožka na rôznych miestach sa začala sfarbovať do modra. A to ešte nevymizli predchádzajúce zožltnuté fľaky. Aspoň farby ho mali radi. Zahĺbený do vlastného sveta nepočul prichádzajúce kroky...´
„Čo robkáš?" pošepkal mi priamo do ucha Lunko.
„Toto mi nemôžeš robiť," vydýchla som s úľavou ozdobenou čiastočkami zľaknutia. Častokrát som si jeho prítomnosť skoro ani neuvedomila. Bol ľahký ako pierko.
„Prepáč," sklopil očká, stiahol ústočka.
„Nehnevám sa. Trošku som sa zľakla. Hlavnú postavu z knižky akurát zmlátili. Je tak sám," zľahka som mu dala pusu na líčko.
„Prečo sú ľudia na seba takí zlí?"
„Netuším. Poďme radšej von."

"Tohle si nezasloužil," začala nezvykle mírně Missy.
"Podle tebe si nikdy nic nezaslouží, uvědomuješ si, jak divný to je?" zeptal se Master.
"Taky o něm občas mluví jako o svém milenci, nevšiml sis?"
"Počkat, to snad...ale Missy, z toho jsme se měli dostat už před pěti regeneracemi."
"Zbytečně se snažíte odvést pozornost pryč od toho, co jste provedli."
"Vždyť jsme nic neprovedli."
"Křičet 'uhoď ho, nemá žádné kamarády' nebylo fér."
"Proč ne, chceš snad tvrdit, že Doktor má kamarády?"
Missy se na ně významně podívala.
"Počkej ty myslíš, že jsme..."
"Co jiného snad jsme, než jeho nejstarší, nejlepší přátelé?"

První kněz Chrámu Slunečního Boha stojí sám. Silueta se rýsuje proti planoucímu obzoru. Zapadající Slunce plní mysl mírnými myšlenkami. Jeho světlo je měkké, všeobjímající. Hřeje tak, aby neublížilo.
Než Slunce zcela zapadne, objeví se druhá silueta. Přijde k Prvnímu, přátelsky mu položí ruku na rameno.
„Sraž k zemi nehodného!“ rozlehne se náhle nad Chrámem. První se skácí. I tak probíhá převzetí moci.
Ti, kterým se zdál První příliš slabý, si vyvolili favorita.
První, který klesl k zemi, náhle nikdy neměl žádné následovníky.
Ráno zase vyjde slunce. Nezmění se nic. Bohu nezáleží na tom, kdo ho uctívá, dokud teče dost krve.

Je o několik hodin později než bylo před několika hodinami. Jsou vyčerpaní. Prošli si nekonečným peklem. Křik, slzy, nadávky, prosby. Z obou stran.
Norman nechápe sám sebe. Proč to dělá?
Protože tak je to správné.
Jsou skoro doma.
A už nejsou sami.
Čtyři spolužáci. Vždycky se drží u Charlese. Co se mluví o možné změně dědického práva, častěji.
Charles Normana odstrčí a narovná se.
„Hele, záprtek,“ usměje se statný blonďák. „Podáme si ho, Charlie?“
Norman se schoulí. Nemá sílu vzdorovat.
„Jednou na něj šáhneš,“ Charlesův hlas je chladný, „a urazím ti palici. Pracky pryč od mýho bráchy.“
Svět se změnil.

Chvíli to trvalo. Bejček se pral jako ďábel, a ono je obtížné svazovat někoho, kdo se aktivně brání. Byť je úspěšně zasednut.
Vran s Jestřábem měli sílu, Rezka měla grif.
Ruce si pamatovaly.
Nakonec jich zhluboka oddechovalo všech pět; čtyři stojící, jeden svázaný jako salám.
Těžce vydobyté vítězství.
„Tak prosím, jen do toho,“ pohrdavě se ušklíbne Bejček. „Tak mi to nandejte. Čtyři na jednoho, zbabělci. Ubohý patolízalové. Zmlátíte mě najednou, nebo každej zvlášť?“
„Jestli si o nás myslíš tohle,“ potřese Rezka hlavou, „tak jsi nic nepochopil.“
„Nojo, ale co s ním?“ zeptá se Liška.
Rezka si povzdechne.
„Já bych věděla.“

Terry běží, co mu síly stačí. K protipřemisťovací bariéře to už nemůže být daleko. Z temného kouta se vynoří postava, ve svitu hůlky blýsknou bělma očí podlitých krví. Srazí ho k zemi, hůlka mu vypadne z prstů.
Zoufale zápolí s tím stínem člověka – je tak hubený, že by neměl mít šanci, ale tluče ho pěstmi, škrábe a kouše. Terrymu se konečně povede ho ze sebe skopnout, vydrápe se na nohy a znovu se rozběhne.
Tam, kde tuší záchranu, se zhmotní tucet bystrozorů. S úsměvem vykročí vstříc kamarádům. Ústa má ještě otevřená, když dopadne na zem sražený Avadou. Rozkazy zněly jasně.

„Fakt pokrytecký, mami. Zajdem si na mši. Dáme si oplatku, tělo Kristovo, ó jak jsme velký křesťani. A fotku na sítě, to hlavně, tátovi to nažene body…“
„Mladý muži, upozorňuji tě…!“
Nám známá dvojice turistů sestupovala po schodech z kostela de la Santa Cruz.
„Miluj bližního svého! Cha. A moje chůva mi přitom cpala do hlavy věci jako: ‚Uhoď ho, Warlocku, dej tomu hlemýždi co proto! Jistěže nemá žádné kamarády, bez obav!‘ Šílená ženská…“ Poslední slova mladík pronesl s vyváženou směsicí hrůzy a obdivu.
Poblíž stojící démon vytřeštil oči. Drcnul loktem do Azirafala.
To přece nemohla být…!
Energicky vykročil vpřed.

Venku bylo konečně teplo a tak si Horáček s Pažoutem řekli, že půjdou do parku, a tak šli a drželi se za ruce a povídali si o tom, jak je to sluníčko fajn a co budou dělat v létě, když uslyšeli nějaký pozdvižení a tak se šli podívat, co se to tam děje. Byli tam tři puberťáci, kteří strkali do čtvrtého a vykřikovali na něj věci jako, že nemá žádný kamarády a taky něco, co by Horáček s Pažoutem rozhodně neopakovali a tak se na sebe podívali a kývli.
Za chvíli na to z parku utíkali s brekem tři kluci.

"Viděli jste, jak se ten hajzl tvářil, když můj lektvar vybuchl?! Myslel jsem, že si radostí cvrnkne! Nechutný," zuřil Sirius.
"On tvůj lektvar sice fakt nestál za nic," řekl James a vzápětí musel uhnout letícímu polštáři, "ale neboj se, tvá čest bude pomstěna!"
"Zbijeme ho!" nadchl se Petr.
James protočil oči.
"Jsme čarodějové! Jsou lepší způsoby. Jenom pořád nechápu, jak se s ním může kamarádit ta Evansová! Vždyť je to docela pěkná holka, ne?"
Ostatní něco neurčitě zamumlali.
"Neboj, Jamesi, myslím, že mu žádní kamarádi dlouho nevydrží," řekl Sirius.
"To se ví," zvolal Petr.

Remus mlčel, protože kamarády mít chtěl.

„Musíš se do tý šlupky pořádně ponořit. A při tom práce nohou. Hop hop hop, úkrok, krytí a bim ho!“

„Nojo, Bobe, ale co když uhne?“

„Neuhne, Bobku. Ty jsi teď šelma a on je kořist. A šelmy nikdy kořist nenechají uhnout.“

„Ale Bobe, vždyť já jsem jenom králík! A on mi zatím ani nic neudělal.“

„To je krása sportu, Bobku, že udělá predátora i z králíka. A predátor si musí svou kořist podrobit. Představ si, jak se k němu blížíš. Je sám, samotinkej a slabej. A tehdy mu dáš hák!“

„Já si myslim, že ten box moc baštíš, Bobe.“