DMD č. 25 pro 25. 4. 2024. Téma: Uhoď ho nemá žádné kamarády!

Neměl přátele, když zradil poprvé – z vášně, z touhy – měl jen spoluviníky.
Neměl přátele, když zradil podruhé – ze strachu – měl jen druhy ve zbrani, které opustil.
Neměl přátele, když zradil potřetí – vlastní národ.
Neměl přátele, když zradil počtvrté – pro peníze. Společně s ním byli v janinské pevnosti jen vykonavatelé a popravčí.

Neměl přátele, když získal postavení, bohatství, ženu, po které toužil, a syna, kterého si přál, když ztratil strach, že bude odhalen, usvědčen.
Netušil, jak tvrdý úder umí uštědřit Prozřetelnost.

Je ráno. Kolportéři roznášejí výtisky Nestranných listů. Černočerně je na novinovém papíře vytištěno mene tekel.

Píše se nám z Janiny.

Seděl sám u stolu. Keramický pivní tácek a buclatý půllitr připomínaly dávné časy hostince.
"Hej, mladéj. Slyšíš?" ozvalo se od stolu místních štamgastů.
Ani se neohlédl přes rameno.
"Jako mě neslyšíš, vole. S tebou mluvím."
"Jo, s tebou mluví, vole. Takový jako ty, špinavý čundráky, tady nechceme." Začal navyšovat hlas druhý hrdina.
"Jo, nechceme. Pijou nám pivo, koukaj za babama a smrdí jak sto pekelnejch."
"Já bych mu jednu..." začal se zvedat druhý hrdina.
"Jasně." "Jasně!" přidali se další.
Hluk šoupaných židlí přerušilo cvaknutí kliky.
"Nazdar Toulavej. Tys to stihl dřív?" přátelské zalomení palce.
"Jojo, mládí, mládí." zabrblal první mluvčí.

Zvířata jsou moji kamarádi. Do Zoo chodím ráda. Nejraději do terárií. Sleduji cizokrajné plazy, jak se plazí, a po zádech mi běhá příjemné mrazení.

"Big snake!" rozlehlá se teplým podvečerem. Rozhlížím se kolem. Příjemné mrazení se mění na ledovou smršť. Vzduchem proletí kámen a přistane v křoví. Nepálské děti jsou vycvičené.
Na rozdíl ode mne. Když vidím hada, ztuhnu. Celá vesnice se směje. Náš strýček mi věnoval velikou hadí kůži, prý z pole za domem. Mít tak jeho smysl pro humor.

Přírodu musíme chránit! Alespoň do prvního uštknutí. Anebo ne? Shýbám se pro šutr.

Hoď kamenem, kdož jsi bez viny.

Je ticho. Mrtvolné ticho, děsivé. Skoro jakoby už bylo po všem. Jen chrčivé nádechy unavených plic naznačují, že ještě žije.
Bolest je všudypřítomná. Rány slov dopadají na opuštěnou tvář, slzy stékají po odhalené hrudi.
Připadá si sám. Co na tom záleží, jestli je prorok, král nebo kněz? Jestli je Syn Boží? Tváří v tvář hlubokému lidskému utrpení… musíme se dělit na ty klanící, poklekávající a zpovzdálí pozorující? Na ty pokřtěné a na ty ostatní? Když stojíme před křížem... nemůžeme jednou být prostě jen lidmi?
Ať už se modlíme jakkoliv, svět nás pořád volá k lidskosti. Kolik nespravedlivě odsouzených křižují dnes?

“Já se na to…”
DR-4174 odhodil přilbu do rohu a začal se přehrabovat medkitem. Ostatní ani nezvedli hlavu od partie sabaku.
“Dělám, co můžu, snažím se jim pomoct, a co z toho mám?”
Ani je nenechal odpovědět, jen zvedl ruku. Prsty měl prokousnuté na kost.
“Zase ses popral s Wookiem?” zasmála se DB-024: “Říkala jsem ti, ať k nim nechodíš sám.”
Konečně našel bactovou náplast. “Ne,” zavrčel: “takovej blonďatej pazdrát. Motal se po tržišti, nikdo dospělej v dohledu, tak jsem ho chtěl vzít na stanici…”
“A nechal sis ukrást kreditovku.”
DR-4174 odpověděl něco, z čeho by se červenal i Hutt.

Standa si připadal trochu jako otloukánek. Hrát si s Kačenkou, Pepou a Béďou nikdy nebyl dobrý nápad, protože do něj šťouchali ze všech stran a pořád z něj něco obírali. Smáli se, že nemá žádné kamarády, a tudíž si můžou dělat, co je jim libo. Zatím přišel o rukavice, boty a čepici. Neměl komu žalovat, protože on sám se tak trochu rozpadal.
Když se do hry místo Pepy zapojil Fanda, vypadalo to mile. Dokonce to vypadalo, že se ke hře zapojí Gustík a síly se vyrovnají.
Pak ho ale praštili přes čumák a roztrhali ho na kousky. Chudák malý Standa.

Přistáli na malé planetce někde na okraji Galaxie. Ne, že by tu bylo co dělat - ani ten nejzoufalejší zločinec by se neschovával zrovna tady - ale Razor Crest už pár dní vydávala hodně ošklivé zvuky a Din nechtěl riskovat, že uváznou uprostřed ničeho.
Grogu mezitím ťapkal kolem.
V křoví zachrastilo, a na světlo se vynořila…
No…
Byla to taková růžová, pípající koule. Nevypadala moc hezky, ale jedle určitě. A zakousnutelně.
Natáhl po ní pacičky.
V křoví se zaleskly černé oči. Desítky černých očí.
Podle Encyklopedie Galactica žijí porgové v koloniích čítajících až stovky kusů, a jsou velmi ochranitelští ke svým mláďatům.

Úprk přes parkoviště. Zadek kecne na beton za rezavou dodávkou - najdou mě tady?
Pleskání tenisek je blíž a blíž. Tři páry.

Nádech.

Rebecca: "Vylez, tlustoprde!" (Rebecca je vymodlené dítě, nedonošeně. Ve třinácti poprvé uhodí svojí matku.)

Výdech.

Luke (blíž): "Naklepeme tomu tlustýmu zmrdovi kejty!"(Luke je budoucí hvězda fotbalového týmu. Ve dvaceti zemře - předávkování amfetaminem.)

Nádech.

Mike (teniskou kopne do dodávky): "Vylez, čuráku, víme že tam si a že si sám!" (Mike si odsedí tři roky za napadení přítelkyně - která se k němu poté vrátí.)

"Zabijeme tě!"

Ne vždycky noční můry v Derry pocházejí z kanálů a ze špatných snů.

Toto vstoupil. Ve světle lampičky uviděl bledou dívku se strachem rozšířenýma očima.
„Neboj, posílá mě tvůj…“ začal Toto a nejednou zmlkl. Přestože na sobě cítil oblečení, byl evidentně nahý! Šaty mu nějak… zprůhledněly?
„Děda,“ dodal, zatímco hledal, jak se zakrýt. Než něco vymyslel, byl opět normálně oblečený.
„Dědeček Gerem?“ zašeptala dívka.
Přikývl. Vytáhl z brašny váček. „Tohle ti posílá. Abys pochopila, že tě chci dostat na svobodu.“
Vzala si ho. Nahlédla dovnitř.
„Ustrojím se a jdu,“ slíbila.
Zdvořile se otočil zády. Neodolal.
„To průhledné oblečení… boj proti strážím? Když ti chlapi ubližovali?“
Usmála se, i když ji neviděl.
„Fungovalo to…“

Celý život slýchal: "Nenech ji ti viset na ramenou. Skopni ji do prachu. Nech ji tam válet se."

Jako by to bylo tak snadné. Byla s ním od nepaměti. Neuměl si představit jiný život. Bál se představit jiný život...

Uplynulo mnoho let, kdy spolu kráčeli světem bok po boku. Nikdo už mu nic neříkal. Všichni to vzdali.

A pak jednoho deštivého dne přišla změna ve formě nabídky. Nabídky splnit si celoživotní sen. Netušil jak, ale našel v sobě zrnko odvahy. Udělal první krok a cítil, jak ji nechává za sebou.

Život bez panické úzkosti byl jiný. Začínal se mu líbit.