DMD č. 25 pro 25. 4. 2024. Téma: Uhoď ho nemá žádné kamarády!

DŮVĚRNÉ

Odbor inspekce, sekretariát Oddělení vnitřního nepřítele
Vyhodnocení zpráv tajného terénního pracovníka

U zájmové osoby nebyla pozorována žádná zjevně závadová činnost. Pozorování nicméně nasvědčuje, že důvodem je její podezření, že je její jednání monitorováno. Tomuto nasvědčuje i skutečnost, že se sama pokouší činit preventivní kroky na svou ochranu.
S ohledem na pevné postavení zájmové osoby nedoporučujeme ji realizovat. Zároveň však nelze doporučit zadržení terénního pracovníka, který se zatím velmi dobře osvědčil.
Jako náhradní řešení pro naplnění principu "každé vyšetřování musí skočit odsouzením" navrhujeme zaměřit se na jediného zapojeného pokušitele, který podle našich informací není v kontaktu s představiteli vyššího managementu.

Uprostřed Doliny, nad soutokem dvou říček, stojí zvonička. Zvoní se, když se slaví, hoří, nebo někdo umře.
Zvon rozbil noc na tisíc ran.
Na schůdku leží kněz. Za lano tahá v rouchu oblečen Matej. Chtěl faráře přivázat dolů hlavou o zvon, ale neměl sil. Vesničané křičí, ale puška, tak nestabilní, je drží v odstupu.
„Pomôžte velebnému pánovi!“
„Bencúra zabite! Strelil Miša i otca si!“
„Zamordoval aj Pištu!“
„Nemáme väčšieho nepriateľa!“
Rozhněvaný dav je silný, rozhodný, jednotný.
Mateje zasáhne hlína do tváře. Promluví. Ornát mu dodává vážnosti.
Nikdo jeho slova nedokáže zopakovat. Ale budou je děsit, i když jim zatím nevěří.

Gaius Servilius Casca stál vysoko v zadní řadě Pompeiova divadla, aby měl přehled. Místnost se plnila tógami s fialovými pruhy. Na hlavního účastníka ale všichni čekali. Někteří víc než jiní.
Servilius hledal své dnešní spojence, viděl svého bratra a skoro dvacet dalších. Přišli všichni.
Servilius stiskl dýku, aby se přesvědčil, že tam stále je, ukrytá a ostrá.
Do divadla právě vstoupil Iulius Caesar v doprovodu několika strážců nastrčených jako jeho pomocníci.
Spiklenci jednoho po druhém zadrželi, až Caesar zůstal pod Pompeiovou sochou sám. Příležitost.
Serviliův bratr vykřikl a vyrazil s nožem proti diktátorovu krku.
Gaius seběhl s obnaženým nožem dolů.

"Proč? Proč, to všechno děláš?"
"Protože ta zlá říkala, uhoď ho, pořádně, nemá žádné kamarády. A pak to říkala jemu, uhoď taky ty jeho, máte mít jen mě. A taky říkala, holky taky necháš být, nebudeš je mít, máš mě, mě... mě..."

Edík se odmlčel. Zklidnil se jako mávnutím kouzelného proutku.
"Zaplatíš za to, co dělala ona. Jako zaplatila ta před tebou. Nebudete si se mnou hrát! Hrát si budu já!"
"Já si s tebou přeci nehraju, vůbec mě neznáš, můžeš mě pustit a nic se ti nestane. Pokud už jedna zaplatila, je zbytečné platit podruhé," zkusila to Ellie chytře.

Posadím se na okraj postele. Adam malátně proplete své prsty s mými.
„Jsi tady doopravdy?“
„Jsem tady, budu tady a příštích osm hodin budu hlídat, aby tě nikdo nevzbudil,“ pošeptám mu. Usmívám se. Křečovitě.
„Tohle je iluze.“
„Není. Myslel sis, že tě tam necháme?“
„Můj mozek zkratuje. Umírám. Konečně… je to vzpomínka.“
„Tohle se nestalo,“ řeknu a přitisknu své čelo na jeho.
„V mojí hlavě ano…“
„Spi. Nikam nezmizím. Slibuji.“
Posunu se výš. Aby neviděl moje slzy.
„Podáš mi tu tužku?“
Podám mu i papír.
Vší silou se bodne hrotem tužky do dlaně. Hledí na stékající krev. Pak se usměje.

"Proč jste tam chodil?"
"Nebojím se jich. Jako vy se nebojíte mě..."
"Mlčte! Až se mi vyznáte z hříchů, budete mě muset zabít."
Zavrtěl hlavou: "Vás nikdy."
"Nepleťte si milosrdenství se soucitem. To, že neschvaluji, že vám zlámali žebra, neznamená, že mě nepotěší, až vás budou věšet."
"Mě nepověsí. Mám vlivné přátele..."
"Nemáte. Popřou, že vás kdy znali, až se dozví o vašich činech. Zůstanou ti, co vás nenávidí a zatím si netroufali. Nakonec si tu oprátku uvážete sám."
"A vy?"
"Ďábel má vaši duši, pane. Ale říká se, že pokud jste mu ji neprodal, můžete ji ještě získat zpátky."

„Dostal protekci, aby nastoupil do naší divize.“
„Zástupce kapitána… sotva dokončil Akademii.“
„Je to mladý ucho… nemá žádnej respekt.“
Špitání shinigami z deváté divize nabíralo na síle. Respektovali kapitána, ale nového zástupce ne.
„Až půjde okolo, uhoď ho, stejnak nemá žádné kamarády! Bude stačit pár ran a zjistí…“
„Zjistí, co?“
Shinigami se otočil, stejně tak celý hlouček jeho kolegů.
„Mám se ptát znovu? To asi ne,“ Hisagi Shuuhei se tvářil kysele.
Zjistí, že se mezi nás nehodí… že si nezaslouží být zástupce, jsou tu lepší, dokázal si slova odvodit.
„Tohle vyřešíme rovnou. Taste!“
„Ale, kapitán…“
Tasil zanpakuto. „Kos, Kazeshini.“
Vyhrál.

„Démon, zplozenec Satanův! Pekelník!“
„Ďáblovo oko! Vypíchneme mu ho!“
Přiletí první kámen, pak další.
„Nechte ho na pokoji!“ uslyší najednou křik.
„Proč?“ prskne jeden z kluků. „Je to zrůda!“
„Řeknu to tatínkovi!“
„A kdo je tvůj tatínek?“
„Strážník! Zavře vás do vězení!“
Možná jen tak hloupě žvaní, ale proč to riskovat? Raději mizí.
Pomáhá mu vstát. Teče mu krev.
„Ty se nebojíš?“ zabručí.
„Ne. Jak se jmenuješ?“
„Lambert.“
„Já jsem Annemarie,“ usměje se na něj. „A tvoje oči se mi líbí.“
Je to poprvé a nadlouho naposledy, co něco takového slyší.
Ale další rány už vždycky bolí o poznání méně.

My netopýří chlapi jsme složitější než netopýří dámy. Holky vždycky mají na léto pár desítek až stovek spolubydlících, aby mohly nechat děti ve školce, když si letí nalovit.
My kluci žijeme staromládenecky. Samotářsky nebo s pár spolubydlícími.
Býval jsem samotář. Pak si na mě pár budečských spratků dovolilo a zmrzačili mi křídlo. Dostali vyhazov a sérii injekcí proti vzteklině.
Mám teď hodně lidských slu... kamarádů.
A na krku jedno tele. Bicáska.
Jdeme si uctivě z cesty, dámy si sem taháme maximálně třikrát denně a loví pro mě pavouky. Já ho učím umění omotat si lidi kolem prstu.
Asi jsme kamarádi.

Městečko uprostřed lesů. Uprostřed něj kovárna. Uprostřed kovárny trpaslík, který tu není doma. Kuje cosi krásného; postoj a jasný zrak prozrazují, že nebyl vždycky kovářem. Městečko ho opatrně obchází, netroufá si udeřit; kovář je užitečný a má dost síly. Nepřijme ho, ale snese.
Za městečkem uprostřed lesů žije mladá čarodějka. Přes tvář se jí táhnou křížem dvě jizvy. Do městečka vstupuje, jen když musí, s léčivými mastmi a bylinnými lektvary na výměnu. Městečko jí hrubě vyrve z dlaní, co potřebuje, a zuřivě ji vyžene zpátky do lesů. Nepřijme ji a nesnese.
Kovář a čarodějka. Jejich cesty se už brzy protnou.