Sherlock BBC

„Za co byl váš muž na Floridě zatčen, paní Hudsonová?“
„Držení střelné zbraně.“
„To není tak zlé, pravděpodobně ho jen vyhostí.“
„Proboha!“
„S tím jste nepočítala.“
„Cože?“
„Zbraň se u něj jistě nenašla náhodou.“
„Jak jste...“
„Váš muž je násilník a dealer, pravidelně vás bije a vy se ho snažíte zbavit. Nejste hloupá, podstrčila jste mu zbraň spojenou se zločinem, pravděpodobně vraždou.“
„Máte pravdu, ale...“
„... nevyšlo to. Zbraň samotná je nepřímým důkazem, který z vašeho muže nedělá vraha.“
„Vrátí se a zase to začne, Sherlocku.“
„Pokud se u něj doma najdou důkazy z místa činu. Mimochodem, výborný čaj, paní Hudsonová.“

"Všichni jsou vinni. Jde jen o to, kdo z nich mě zaujme."
"Co prosím?"
"Zločinci, Johne. Zabývám se jimi, protože mě to baví. Někteří jsou chytří, někteří jsou blázni, někteří si rádi hrají a chtějí se dát chytit. Jsou zajímaví."
"Ne, počkej, cos myslel tím, že jsou všichni vinni?"
"Nikdo není čistý. U mnohých to nelze dokázat, ale je to tak. Když nad tím tak přemýšlím, mnohem spíše hraji hru se systémem, než se zločinci. Systém vyžaduje důkazy, já důkazy nepotřebuju, poznám zločince."
"Tobě asi presumpce neviny nic neříká, co?"
*
Když zastřelil Magnussena, vlastně mě to nepřekvapilo. Všichni jsou vinni.

,,Už jste vybrali jméno?" zeptal se Sherlock.
,,Ne, ještě jsme o tom nepřemýšleli," odpověděl John. ,,Tebe to zajímá?"
,,To zrovna ne. Ptal jsem se ze slušnosti. Takže už vás asi tak často neuvidím."
,,O čem to mluvíš?"
,,No, budete mít dítě."
,,Ale Sherlocku. Už jsme se o tom s Mary trochu bavili. Jsi můj nejlepší přítel a pro to dítě budeš něco jako strýc."
Sherlock se pěknou chvíli díval do prázdna. ,,Strýc? Copak já se s tím dítětem uvidím?"
,,Ano. Jestli budeš chtít. Myslím, že bude skvělé, kdyby se vídal více se strýcem jako ty," řekl.
Sherlock se rozpačitě usmál.

„Johne, koupil jsem kočárek!"
„Ehm... Sherlocku, my už kočárek máme."
„Johne, ten kočárek, co jsi koupil, je naprosto nevyhovující. Má jenom dvě polohy, moc malá kolečka, je neskladný a hrozně těžký. Navíc z něj dítě za chvíli vyroste. Proč jsi ho kupoval ty?“
„Protože já jsem otec! Ty jsi jenom strejda!"
„Mary, víš, jak se má u porodu správně dýchat? Musíš trénovat dýchací techniky, pomůže ti to uvolnit se a dítě bude mít víc kyslíku."
Když Sherlock konečně zmizí poté, co se několikrát vrátil s další radou, John a Mary si vymění zachmuřený pohled.
„Najdeme mu případ?“
„Najdeme mu případ!“

Seděli v hotelovém pokoji. Colin ji přejel pohledem. Měla na sobě spodní prádlo.
„Pokud se mnou nechceš vyspat, tak se oblékni,“ zavrčel.
„Ráda trestám zlobivé kluky.“
Hodil po ní županem.
„Proč tolik riskuješ pro MI6?“
„Kdo řekl, že to dělám pro Mycrofta.“
„Tak proč?“
„Protože nesnáším nedodělanou práci.“ Odpověď ho neuspokojila a tak pokračovala: „Mám ráda výzvy, když není jisté, že mám navrch a hrozí, že se role vymění.“
„Proto sis zahrávala s Sherlockem?“
Kývla.
„Nejspíš tě to zabije:“
„Tak to má být.“
„Znal jsem dívku, která šla po stejné cestě.“
„Jak dopadla?“
„Zabil jsem ji!“
„Budu potřebovat oblek jeptišky.“

"No, tak, no tak, no tak!"
John se zadíval na svého protivníka. Ten zatvrzele mlčel.
"Máš poslední šanci. Zatím to zkouším po dobrém, ale..." trochu se sklonil a ztišil hlas "To není jediná možnost, kterou máme. A ty to moc dobře víš, no nemám pravdu?"
Bez reakce. Doktor cítil, jak se mu zvedá tep. Sevřel ruku v pěst a zhluboka se nadechl.
"Nebyl jsem vždycky jenom neškodný milý doktůrek, víš? Býval jsem vojákem. Zatraceně dobrým armádním lékařem. Zabíjel jsem lidi. Chladnokrevně. Přežil jsem roky bydlení s Sherlockem Holmesem, sakra! Ty mě nedostaneš!"
Ovšem ani to na bankomat neudělalo žádný dojem.

John se pomalu vracel domů. Vešel dovnitř a vyšel schody nahoru. Otevřel dveře od obýváku. Paní Hudsonová zrovna odnášela prázdné šálky od čaje. Když prošla kolem Johna, tak podivně se usmála. Sherlock seděl zase v tom křesle, ale otočil se na Johna. Cítil, že mu tady něco uniká.
,,No, tak já vás nechám o samotě," řekla paní Hudsonová a odešla.
John si sedl naproti Sherlockovi.
,,Děje se něco?" zeptal se.
,,Paní Hudsonová už o nás ví," řekl Sherlock.
,,Co o nás ví?" vyděsil se John.
,,Že jsme kolegové, co spolu bydlí. Nevím, co si myslela, ale nemohla tomu uvěřit," řekl.

Irene nebyla věřící, ale jediný pohled na Jamese Moriartyho jí donutil polemizovat o existenci pekla. S tím drobným tmavookým Irem na trůně.
„Zlobila jste, slečno Adlerová. A teď potřebujete Jima, aby vám pomohl,“ usmál se a Irene místo rovných bílých zubů očekávala vlčí tesáky. „Pomůžu vám, ale něco za něco.“
„Co po mně chcete?“ Mojí duši, pomyslela si.
Dělal, že přemýšlí. Vždycky všechna gesta přeháněl. Jako malé dítě, které se učí jak projevovat emoce. Netušila, jestli se tím vysmívá okolí, či jen maskuje tu hroznou nekonečnou prázdnotu zrcadlící se mu v očích.
„Jaký máte vztah ke hlavolamům a přemoudřelým panicům?“

Seděla v autě. Její sebevědomí nebylo v nejlepší kondici. Celý život manipulovala s muži. Jenže poslední půlrok... Setkala se s Moriartym, záležitost s Sherlockem skončila fiaskem a teď Colin.
„Ví o nás?“
„Al-kaida? Ne. To jen Abu zabíjí všechny jeptišky.“
„Jeptišky?“ Zarazil se. „Ne, nechci to vědět.“
„Půjdu za ním.“
Dupnul na brzdu.
„Neunikla ti skutečnost, že tě chce mrtvou?“
„Řekne mě, kde je Usáma.“
„Předtím, nebo potom, co tě zabije?“
Lascivně se naklonila: „Pokoušeli se mě zabít. Ochráníte mě?“
Oči v sloup.
„Sherlock o nás ví. Přijede za dva dny.“
„Další důvod proč tam jít.“
Irene potřebovala získat sebevědomí.

Kolem domu se začal shromažďovat dav. Siréna hasičského vozu. Chlapík s mačetou.
Než stačila zareagovat Colin mu zlomil ruku a poslal do bezvědomí.
„Kdo jsi?“
„Agent MI6.“
Proběhli hloučkem místních žen, které zíraly na požár. Naproti jela záchranka.
Irene srazila nějakého muže na zem. Nadávky.
„Mám schované auto.“
Vyběhli z hemžení čumilů. Místní policista se je pokoušel zastavit. Omráčila ho rukojetí nože.
Vedlejší ulička, starší Fiat. Colin ho odemyká. Místo spolujezdce, nastartovaný motor. Málem srazili postarší zmatenou dámu.
„Tohle chce vysvětlení.“
„Mycroft mě cvičil, abych dělal chůvu Sherlockovi. To nevyšlo, tak mě nasadil na tebe.“
Na to neměla co říct.