Sherlock BBC

Poznámka: Slash. BJB... Já vím, já to teda vedu, už potřetí na nejposlednější chvíli... :)
Samozřejmě mám spoustu důvodů k tomu, abych si stěžoval. Nejspíš i k tomu, abych z toho bytu hezky rychle odešel. Většina lidí by to nejspíš udělala potom, co by našla tu hlavu v lednici...
Náš byt už připomínal skládku, střelnici, feťácké doupě (na něco jsou zkrátka i nikotinové náplasti krátké), zubní laboratoř, chemickou laboratoř, milion jiných laboratoří... a pitevnu! Proč se trmácet až do nemocnice, stůl máme doma také! Málem jsem se tenkrát na ten stůl elegantně svezl a pitva mohla být prováděna i na mně.
Skoro každý už by to zabalil. Jistě. Ale ne zamilovaný blbec s dobrodružnou povahou.

poznámka: implicitní slash :)
--
„Sherlocku?“
„Hm?“
„Proč vlastně nemáme auto?“
„Jezdíme taxíkem.“
„A Proč? Protože auto by sis dovolit mohl.“
„Stejně nemám řidičák.“
„Proč ne?“
„Protože jezdím taxíkem.“
„Ale no tak! Dokonce i Mycroft-“
„Mycroft taky nemá řidičák.“
„Cože? Vy Holmesovi jste vůbec pošahaní. Nejmocnější lidé v Británii a ani neumí řídit.“
„Když myslíš. A buď ticho, snažím se soustředit.“
„No jasně. Soustřeď se na civění z okýnka.“
„Ježiši. Co ti na tom tak vadí?!“
„Mně to nevadí, jen mě zajímá proč.“
„Protože mám rád volné ruce, proto.“
„K čemu?“
„…“
„Sherlocku!Kam to dáváš ty… mhhhhp!“
„K tomu.“
„Hm. Aha. Tak to vše vysvětluje.“

Varování: Je to blbost. A dalo mi hroznou práci to napsat. Ale bod je bod ;)
Sherlock Holmes šel směrem k Regent’s Park a přemýšlel nad tím, že vrahovy podrážky bot měly neobyčejnou stopu. Takové podrážky dělá jen jedna značka. Začal si všímat bot okolojdoucích lidí. V tom je z čista jasna spatřil: hladké, černá matná kůže, model Greenwich. Přesně takové si pro vraha představoval. Muž kráčel kousek před ním, ale když se k němu Sherlock přiblížil, spatřil ho v odraze výlohy a začal utíkat. Na roku nasedl do taxíku a pro Sherlocka by byl ztracený, kdyby si nezastavil další a neporučil taxikáři, že má vraha sledovat.
Jo, londýnský cab, to je pro detektivy pořádná kára.

Okolo hlavy mi svištěly střely, tak jsem se přikrčil a snažil se co nejrychleji dostat ke zdi. Očima jsem pátral po Sherlockovi. Doufal jsem, že je v bezpečí. Uměl si poradit za každé situace, ale přestřelka nedávala moc prostoru jeho chladným úvahám.
Sevřel jsem zbraň a zamířil jsem na nepřítele. Najednou můj periferní zrak upoutal rychlý pohyb a známá vůně mě uhodila do nosu. Ztratil jsem koncentraci. Vzápětí jsem pocítil silnou bolest v rameni. Čekal jsem tvrdý náraz na zem, ale zachytily mě Sherlockovy ruce. Když jsem tiše sténal v jeho náručí, doufal jsem, že to nebyl můj poslední výstřel.

varování a poznámka: slash! a dárek pro Kleio, která si to takhle přála. je to nic moc, paráda nikoli a extra sofistikované taky ne, ale snad to potěší. Veselé Vánoce!
Ozvala se další rána. Trhl sebou a vzhlédl.
A zase!
Vyskočil, rozběhl se tam a rozrazil dveře.
„Už to zase děláš!“ vyrazil ze sebe rozhořčeně. „Slíbil jsi, že - „
Slova se mu zadrhla v krku.
Sherlock se líně protáhl. „Ještě poslední.“
Kulka se zaryla do dřeva.
„Nudím se,“ pronesl celkem zbytečně a natáhl k němu ruce. „Zabavíš mě?“
„Jeden si tady ani nemůže v klidu přečíst noviny,“ zavrčel John. „A tohle si budeš vysvětlovat sám,“ dodal, když ho Sherlock popadl a zmuchlal k sobě.
Z nápisu John Watson se ještě kouřilo.
Nikdy by mu to nepřiznal, ale vůni střelného prachu miloval.

Jim Moriarty was a criminal mastermind who just loved watching telly. Flicking through the channels always helped him concentrate.
Tonight, he needed to pick a country with people daft enough to help him pull off the next case for Sherlock.
Vítr vane pouští
po písku žene klobouk
zahnal ho do houští
starý a černý klobouk
He gazed at the black and white pictures of two clowns, his mouth stretching into evil smile.
“Oh! That’s good! Very good!” he exclaimed, already dialling a number on his mobile.
It looked like the case might have a distinctive Czech feeling about it...

Varování: Spin-off k http://sosaci.net/node/8245 . Ano, i přes všechnu tu nepravděpodobnost. A je to slash.
„Podívej, Sherlocku, támhle v křoví leží klobouk,“ ukázal John tam, kde zahlédl otrhaný vysoký klobouk.
„Hm,“ odvětil nepříliš stručně Sherlock.
„Vypadá dost staře, co myslíš?“
Sherlock se pokusil neobrátit oči v sloup. „Ano, je z konce devatenáctého století.“
„Zajímalo by mne, jak se tam dostal,“ řekl John a přišel ke klobouku trochu blíž.
„Hm.“ Sherlock zvedl nějaký papírek, ležící kousek od klobouku, a několik okamžiků ho zkoumal. „Možná bych věděl jak,“ odtušil.
„Jak?“
„Mám ti to ukázat?“ zeptal se Holmes a v očích mu zajiskřilo. Rozhlédl se obezřetně na obě dvě strany parku a strhl s sebou Johna do křoví.

Poznámka: slash, ale nic neslušného :)
--
John nuzzled against Sherlock’s forearm, dropping light kisses around the patches.
“A three patch problem, eh?”
Sherlock opened his eyes; slowly, like a lizard in the sun.
“There is a brain in our fridge and I’ve been figuring out how to tell you.”
“THERE’S A WHA-” John hesitated, taking a deep breath, reminding himself whom did he deliberately choose as his lover.
There was always something to look forward to. And why the hell not.
“Fine,” he sighed, smiling.
“Good,” nodded Sherlock, rolling over and kissing his temple. “Because there’s also a lung and a kidney right next to it.”