DMD č. 15. pro 15. 4. 2025. Téma: Manipulační jízda

"...opravdu to spěchá." Stanislavův hlas zní v telefonu zkresleně, ale naléhavost rozhodně nepostrádá.
"A mám zastavit u školy, nebo si naskočíš bokem?" zeptá se Radek uštěpačně, ale ironie zřejmě neprochazi éterem.
"Co?"
"Můžu se polepit jako taxík nebo dám za sklo ceduli 'manipulačni jízda', co ty na to?" Radek už skoro vrčí.
"Co to meleš?"
"No aby ses nebál, že tě někdo uvidí, jak lezeš k neznámýmu chlapovi do auta. Třeba by si pak o tobě mohl něco domyslet."
"Ehm..." Trapas se nese vzduchem.
"Včera jsem byl 'kamarád', dneska jsem 'řidič'. Chápu to správně?"
"Radši zavolám Lenny. Ty vychladni."
Cvak.

„Už toho mám plný zuby,“ řval Samuel Elánius a oháněl se obuškem. „Doufal jsem, že boje na jedoucím vlaku jsem si odbyl na cestě do Bjonku!“
Pleskot srazila sekerou z vagonu dalšího útočníka. „Podle Vetinariho je nezbytně nutné dovézt tu lokomotivu do Pseudopolisu.“
„Měla to být poklidná manipulační jízda,“ zavrčel Noby a kopl dalšího banditu do koulí.
„Ti magoři se dostali na lokomotivu, pane,“ zahulákala Angua. „Ale mám dojem, že tam mají nějaký problém!“
Na plošině lokomotivy stál topič Potemník, kterého si Elánius pamatoval z minula, a efektivně likvidoval houfy ozbrojenců lopatou uhelkou. Elánius zaostřil.
„Já ho zabiju vlastníma rukama!“

Tak ty takhle? Myslíš, že se mnou budeš šibovat po celé Evropě? Dost bylo tvé manipulace. Teď ti s chutí nalinkuji jízdu já. Zahleděla se do tabletu a po chvíli vybrala cíl. Když ty do mě koulema, tak já do tebe operetou. Tohle líbezné lázeňské město už dávno chci navštívit.
Pak vzala do ruky mobil. “Můj drahý Antoníne, tvá hádanka je triviální. Do Salzburgu nejedu. Vyměň operu za operetu a přijeď pro změnu ty za mnou. Pokud trefíš, máš u mě místní proslavený dortík. Takový, na které rád chodil tvůj oblíbený Habsburk. Čekám do soboty. Sejdeme se samozřejmě na hřbitově.”

Je léto. Dusno. Slunce pálí na kůži. Turisti na pláži, rudí jak raci, chytají bronz.

Stíním si dlaní, abych vůbec něco viděl. Na silnici za mnou se něco děje. Zvědavců jako máku. Kapky potu mi slézají po čele.

Že prý tam prázdný autobus jedoucí do depa po skončené směně někoho srazil. Lidé se tam ihned hrnou a ukrutně rozebírají tu novinu. To je podívaná, kterou si nemůžou nechat ujít.

Obrátím se a cucnu si z brčka chladivý drink. Zahnízdím se na lehátku. Je příliv. Moře omývá písek tam, kde ještě donedávna byl naprosto suchý. Pískový hrad pomalu mizí v příboji.