DMD č. 15. pro 15. 4. 2025. Téma: Manipulační jízda

Hana, Dana a Jana s uspokojením hleděly na kýčovitý obří betonový květináč s bujně trčícím tchýniným jazykem. Rumiště za ním téměř nebylo vidět.
Mára, Jára a Míra neskrývali obdiv.
V tu chvíli se ozvala strašlivá rána, celá stěna se sesypala a květináč pohřbila. Ve zdi zela obrovská díra.
Z ní vyjeveně hleděl...
"To je přece Zdenda!" vykřikla Hana.
"Nejsem Zdenda," odmítl Zdenda, "jsem agent Sysel."
Prach opadl a odhalil tank, mířící hlavní do chodby.
"Útok, nahlaste útok," volal Jára.
"Ale žádný útok, co blázníte?" polekal se agent Sysel. "Havaroval jsem. Dostal jsem ho za úkol jen přivézt. Obyčejná manipulační jízda."

„Drazí účastníci, často se může zdát, že se ocitnete v situaci, kdy je třeba někoho převézt, nejen metaforicky, ale také fyzicky. Takovéto situace se vyznačují ošemetností, proto dbejte zvýšené opatrnosti.
Odhadujte správně hmotnost jezdce. Pokud máte posloužit jako prostředek k zmatení pekelníka v souboji o duši místního alkoholika, zvolte jako jezdkyni osobu, která se může pochlubit minulostí lehké ženy. A utečte dřív, než se rozhodne udělat si z vás štulec.
K únosům volte děti. Šetřete páteř a raději je odvezte na ocase.
Při nástupu na loď nepřebírejte od převozníků bidlo.
Tato a další pravidla probereme v našem liščím řidičském kurzu.“

Léto znamená vakance a domov. A taky spoustu práce v hospodářství, protože o žních i senách je každá ruka dobrá. Danielovi naštěstí nijak nevadí pracovat rukama. Naopak.
Dnes ho poslali vozit fůry ze Zadního dílu - hrdě vede volky táhnoucí žebřiňák po lesní cestě a připadá si skoro dospělý.

Vůz na výmolech nadskakuje, ale Daniel je rád, že se může vézt. Zpátky půjde zase pěšky vedle volků - dnes už je to třetí a poslední jízda. Polohlasem si opakuje časování latinských sloves. “Manipulo, manipulas, manipulat… manipulabo, manipulabis, manipulabit… manipulavi, manipulavisti, manipulavit…“
Přes cestu se mihne stříbřitý záblesk.
“Manipulaverit…” odumře chlapci na rtech.

„Nevypadáš dobře,“ řekl Gandalf smutně.
„Taky tě rád vidím, strýčku,“ usmál se Dumbledore, ale pak dodal přece jen vážněji. „Umírám. Nákaza se šíří. Severus mi poskytl pár měsíců, během nich musím všechno důkladně promyslet a naplánovat.“
„Chceš plánovat vlastní smrt?“
„Mimo jiné,“ přikývl. „Taky to, co odkážu Harrymu, Hermioně a Ronovi.“
„Aha…“
„Ronovi chci dát Zhasínadlo, ale neřeknu mu, k čemu je, ani jak funguje. Když si bude myslet, že je to nějaká hračička, a nebude ho nosit neustále u sebe, čímž anuluje jeho funkci, jeho chyba.“
„Mistrovská manipulace…“
„Viď? Bude to jízda!“

On si nedá pokoj… pomyslel si Gandalf.

Schovaní za velkým polomem napjatě naslouchali. Nikde nic. Zatím.
„Třeba ti vojáci jeli jen… někam. Přesouvali se. Ne za mnou,“ zadoufal Mikael. Elin nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Příliš velká náhoda na to, jak moc tě chtějí chytit. Popravdě by mě zajímalo…“ podíval se na bledého chlapce vedle sebe, „jak jsi dokázal uniknout jejich pozornosti až do sedmnácti. Asi kolem tebe nic nevybuchuje, co?“ zkusil zažertovat.
Mikael pokrčil rameny.
„Něco se stalo. Pak zabili tátu a přišli pro mě. Nerozumím tomu.“
„Obvykle si děti vezmou, ale rodinu nechají na pokoji. Co vlastně umíš, že se tě bojí?“
„Bojí? Hloupost. Jsem jen… muzikant.“

Les se začal stáčet do podivných smyček. Stromy jsem poznával, vždyť už jsme tudy šli. "Tohle je pořád dokola,“ zavrčím. Bandita zakroutí hlavou. "To si myslíš ty. Pořád ses nenaučil, že zdejší planeta je plná překvapení?“
Najednou ztrácím rovnováhu a nohy mi podklouznou. Neletím, jen se sunu. Těžce, neúprosně, jako bych jel po kolejích, které už někdo položil.
"Tohle je Manipulační jízda,“ řekne Bandita. "netlač se. Stejně teď neřídíš.“
Cítím odpor, ale taky zvláštní úlevu. Nemusím volit. Ale právě v tom je ta past.
"A kdy to skončí?“ zeptám se úzkostlivě.
"Až si začneš klást jinou otázku. “ odpoví Bandita klidně.

Odjeli na výpravu beze mě. Poprvé.
Rostoucí v břiše mě znehybnilo a vyřadilo z provozu. Je nás dva a nejsme součástí systému.
Svět kolem uhání, plný barev a zvuků. Já stojíme na místě.
Jedou dál.
Nás neberou.
Zakletí v čase.
Neznám jízdní řád. Nevím, kde je cíl. Kam chci dojet. Kdy a s kým. Jestli vůbec.
Další rozmazaná šmouha se míhá kolem mně a vůz zase nestaví. Stroj míří do vozovny. I řidič potřebuje občas zatáhnout.
Čekám na zastávce a netuším, jestli přijede, do čeho dokážeme nastoupit.
Dotýkám se ho přes napjatou kůži na břiše.
Neboj, jedině spolu.
Odteď napořád.

"A ty, mladý Skywalkere... s velkým zájmem budu sledovat tvou další kariéru..."

...

"Nepřeji si mít takové pravomoce. Je to extrémní řešení. Musíme se spolehnout na Jedie..."

"Pokud budu povolán, budu sloužit. Ale bude to můj nejsmutnější den v životě."

"S velkým váháním přijímám toto postavení. Miluji Republiku, miluji demokracii! Moc, kterou mi dáváte, složím, až tato krize skončí. Jako první věc, která vyplyne z mého nového postavení vytvořím velkou Armádu Republiky jako odpoveď na rostoucí hrozbu od Separatistů."
...

"Dobře, Anakine. Zabij ho, zabij ho hned!"

"Slyšel jsi někdy příběh Darth Plagueise moudrého?"

...

"Vše probíhá tak, jak jsem předpověděl," řekl Císař.

Kapsle na lodi existuje jako samostatná jednotka. Má vlastní systémy, napájení, posádka k ní nemá přístup. Jakmile loď vzlítne, okamžitě jste v limbu. Kapsle se naplní gelem a teď už je to jen na náhodě. Buď se nic nestane, vy jste právě prosrali několik dní svýho života a po návratu dostanete stejnou almužnu, jako lodní skladník. Nebo se něco strašně posere a kapsle vás probudí. A v tu chvíli je jasný, že jste poslední živej člen posádky, kterej může zkusit zbytky lodi a posádky dostat na Zem. Většinou vám stačí přežít tři, čtyři probuzení, abyste byli zajištěný do konce života.

Řev motorů ohlásil celému jezeru, že letadlo společnosti Regal Air právě dosedlo na hladinu. Červencová sobota, u oblázkové pláže kotvil hydroplán vedle hydroplánu, pohled spíš jak odněkud z riviéry.
Pilot obloukem zamířil doleva, k travnatému poloostrovu s popadanými stromy. Turisti nechtějí šlapat daleko.
Bok po boku odtamtud vyšli dva medvědi. Jeden měl dlouhé nohy a smutný výraz, druhý byl zavalitý, se psíma ušima.
Pilot marně doufal, že jen projdou, jenže kdykoli chtěl zastavit, zastavili se taky. Jako naschvál. Nakonec ztratil nervy a otočil to na vzdálenější konec pláže.
Kdyby si 747 a 865 uměli podat packy, tak by to udělali.