DMD č. 15. pro 15. 4. 2025. Téma: Manipulační jízda

Dlouho nám to šlo poměrně dobře. Přesně podle plánu. Pak se ale zasekla a odmítla v tom pokračovat.
Ptám se, proč se vzpírá? Proč se nechce podvolit? Zkouším to zlehka. Trochu oklikou. Čas ovšem dochází. Ztrácím trpělivost. Musím pořádně zatlačit. Snad se pak poddá, když zmáčknu ze všech sil. Musí vyhovět mým potřebám!
Zase nic. Co už s ní? Copak nechápe, že tohle není věc volby? Tohle není nic než nutnost!
Prostě se snažím nemanipulovat. Půlnoc se blíží. Téma mi téměř uniká.
Pro tu zatracenou zaseknutou klávesu, která leží přímo mezi H a K. Bez ní tu -ízdu prostě nenapíšu.

Pištění Mařeny padající z Astronomické věže zní slaběji a slaběji.
Tak to bysme měly.
Teda já bych měla. Dneska sama.

„Myslím, že se na mě Gwen zlobí,“ povídám San, když sešlapu schody dolů.
„Proč?“ ptá se San.
„Proč si to myslím, nebo proč se zlobí?“
„Jo,“ zní matoucí odpověď.
„Víš...“ ignoruji tedy otázku, „Klofan tu nemá být, a teď když se zmátořil po sežrání Mařeny, je třeba ho dopravit k Siriusovi. Třeba by se Gwen ráda proletěla?“
„Takže ji chceš zaúkolovat?“
„Ne!“ ohradím se. „Chci jí udělat radost. Akorát nevím, jestli jí to udělá radost.“
„Proč se jí prostě nezeptáš?“

Přistupte blíž, zveme vás na senzaci!
Přistupte blíž, zadejte rezervaci!
Čekáme, že budete úplně unešeni.
Sedím na kukuřičném lupínku, čekám, až přijede dodávka.
Normálně dostupný medikament.
Je to muž, kterému musíš věřit. Každému pomůže. Nikdo neuspěje jako on.
Dal nám to do kafe, nebo tak nějak.
Žlutá hmota kaše odkapává mrtvému psovi z oka.
Říkal, ať nikam nechodíme.
Je z tebe nový a lepší člověk. On ti pomáhá porozumět. Dělá všechno, co může.
Vůbec jsme nechápali, o co mu jde.
Krupicové sardinky šplhají na Eiffelovku.
Po čem toužíte, všeho je dost!
Ručíme vám za spokojenost!
Doufáme, že budete úplně unešeni.

Rekvalifikovaný Karel, pšeničný velmistr, hledí za vzdalujícími se postavami. Mrak mizí, vzducholoď, unášená větrem a silou vůle, neznámo čí, ale něčí určitě, pluje dál.
"Nechali nás tady," hlesne nevěřícně Nitrace a míru jejího zoufalství nejlépe vyjadřuje fakt, že zatím nepoužila jediný vulgarismus. "Má kurva tahle kocábka vůbec něco jako jízdní řád?"
"Bwahahaha, ha, ha," ozve se hystericky z pilotní kabiny.
"Hlavně že tu nechali Kopretinku," mumlá si Nezapomenutelný, Alois, zdvihaje z podlahy skleněnou vevrku.
"Mlčte, všichni," zavyje Mandarínek zuřivě houpaje v náručí lahev, "teď abych zase uspával, sakra."
Někde dole Panter se Šmoulinkou nasazují sombrera a stávají se chovateli ovcí.

Věděl, že se líbil. Stačilo po lidech vrhnout okouzlující úsměv a udělali cokoliv. Ale na tohle si musel připravit pevnou půdu.
Ředitel jejich koleje jej měl vždy v oblibě. Moc dobře si uvědomoval jak jej pozoroval.
Žádostivě.
Nenasytně.
Tak snadno čitelný.
Omylem vylil lektvar.
„Tome, opatrně.“
Zůstal po hodině, aby byli v soukromí.
„Nemůžu se soustředit.“ Předstíral rozpaky, které nahradil výmluvný pohled na profesora.
Profesor polknul.
Tom uchopil věci do svých rukou. Respektive Křiklanovo tvrdnoucí péro, které mu vyndal z poklopce.
Stačilo pár rychlých pohybů a pohled na jeho oblíbeného studenta.
Příště se zeptá na viteály. To bude teprve jízda.

Když se sem stěhoval, tak byl upozorněn, že tím, že je byt družstevní, tak mu trvalý pobyt nezapíšou, tak tam ani nemá smysl chodit.

Jen si tehda neuvědomil, o kolik bude postupné stěhování svých věcí na byt a kamarádových věcí z bytu stát navíc času (a paliva).

Místo aby jeden den přijel a vyložil věci, druhý den naložil jiné a odjel, tak musí vžzdycky přijet, rychle vyložit, odjet do jiné části Prahy zaparkovat, další den přijet, naložit a odjet.

Evidentně někdo na městě přemýšlel ... chybí nám jen cedule jak v tramvaji, aby bylo vidět, kolik nás tu jezdí zbytečně naprázdno.

Na domluveném místě najde přenášedlo, naposledy zváží, co je v sázce – celý jeho život, čistě teoreticky a vzato do důsledků – a dotkne se panáčka z hliníku. V příští vteřině stojí v otevřeném vlakovém voze. Sám až na zahalenou postavu obrácenou zády k němu.
„Vedle vás na stolku je pilulka. Rozkousněte ji, změní vám hlas. Pak si sedněte za mě.“
Chytré. Chrání je oba. Kdyby je mučili, nebudou mít co prozradit.
„Nemůže sem někdo přijít?“ zeptá se hlasem úplně jiného muže.
„Je to manipulační jízda.“
„Ovšem, rozumím,“ zalže.
„Aby bylo jasno, já nejsem žádný odboj. Ale máte pravdu. Musíme něco udělat.“

„Raxi? Co je špatnýho na tom, když holka kouzlí?“ ptala se Karmína.
„Někteří lidé to prostě nevidí rádi. V minulosti bylo v Berdelonu pár zlých čarodějnic. A magy jsou velmi vzácné, protože magusové neradi učí holky.“
„A ty nějakou magu znáš?“
„Znal jsem. Moje maminka byla dokonce arcimaga.“
„A jaká byla?“
„Úžasná. Jednou u Kozlova přepadli a zabili šlechtice; našel se jen kočár, bez koní. Bylo třeba ho dovézt do Ísdalu. Maminka očarovala kola, aby kočár jel sám. Na cestu vzala jenom mě. Poprvé jsem viděl hlavní město; byl to moc hezký výlet.“
Pak Raxin posmutněl.
„Toho léta maminka zemřela.“

Dva blbci se rozhodli, že vlezou do cizí garáže. Tak začíná správná pohádka , pomyslel si Arthur Kirkland, když následoval bratra do budovy, o které tvrdil, že je v ní něco, co mu prostě musí ukázat.

Garáž prostorná, o tom žádná. Pokladů plno, ale bratři mířili k nablýskané závodní formuli, dokonale barevně sladěné, připravené zvítězit.

„Co bys řek na manipulační jízdu?“
„Zaprvé se tomu říká testovací jízda a… přece nemůžeš vlízt do cizího závoďáku bez dovolení? Alfréde!“
Nemohl ho dostat ze sedačky, držel jako klíště. A pak se za nimi ozvalo: „Neumíte číst? Vetřelce střílim!“
Alfrédova tvář se rozzářila: „Jé, Texas!“

"Ještě jednou, proč jsem se prej přihlásil dobrovolně?" Pedro si sedl za volat náklaďáku a zadíval se na Crevana, který se sesul do sedada spolujezdce a jakmile projeli branou pevnosti, zavřel oči.
"Protože chceš do města a koupit Dafné dárek."
"???"
"Pokud počítám dobře, za měsíc má narozeniny."
"Jo, to je pravda."
"Mno a do civilizace se moc nedostaneme."
"To ne."
"Takže, ty seženeš dárek, sfouknem zásobovací - manipulační jízdu a já se vyhnu Guiliomovi na celý den."
"Proč?"
"Co proč?"
"Proč se mu vyhýbáš? Cos zas provedl?"
"Já? Nic."
"Nevěřím."
"Dobře, snědl jsem mu oříšky."
"Cože jsi?"
"Pistácie. Měl jsem hlad!"