DMD č. 19. pro 19. 4. 2025. Téma: Bota robota

Antonín se znovu zamyslel. Dortík, opereta, Habsburk. Habsburk - přece Franz Josef! Opereta - první, kdo ho napadl, byl Lehár. A dortík? Sachr, pišingr, išelský… Strnul. Išelský! Bad Ischl! Samozřejmě! Vytáhl mobil a začal hledat vlakové spojení. Výborně! Za chvíli mu jede vlak.
Na nádraží přiběhl unavený, vyčerpaný, hladový. Zakoupil lístek, zaběhl si pro bagetu a něco k pití a nastoupil do vlaku, který přijel k první koleji. Spokojeně se usadil a těšil se do Bad Ischlu. Dalo mu práci na to přijít, ale obstál. Sašenka bude potěšena.
To, že sedí ve vlaku směr Baden, mu sdělil až průvodčí při kontrole jízdenky.

Když jedeš na Jedobota, nesmí nastat žádná bota
a už vůbec u robota.
Robotovi zadáš příkaz projet rovně přes čáry,
zmetek ale nejspís chlastal, zdá se, že je na káry.
Jak po kalbě motá se neb motor se mu zadřel,
bez pořádné lubrikace se fakt hodně nadřel.
Snad u druhé disciplíny štěstěna nás políbí,
kávovar jen z legokostek porotci si oblíbí.
Dávkovač čepuje, kelímek chybí,
zásuvky ve chvilce plavou jak ryby.
Ten projekt měl duši,
prodlužky se suší.
Jsi fakt kruťas osude,
káva dneska nebude.
Trnitá je cesta vzhůru, pár proher tě stojí,
nikdy ale nevyhraje, kdo se toho bojí.

Byly mi tehdy dva měsíce. Našel jsem jeskyni!
Zavolal jsem kluky a holky z party, ale nebyli v doslechu.
Jeskyně měla úzký vchod. Takovým se predátoři neprotáhnou! Bingo! Super objev!
Protáhl jsem se dovnitř a proecholokoval. Kvádrovitá jeskyně. Zajímavé. Nějaké dřevěné hranaté věci. Co to asi je?
Mámy říkaly něco o lidech. Prý jim nemáme lítat do bytů.
A sakra!
Vchod je úzký a cesta k němu klouže.
Hledám jiný východ. Nic.
Ale je tady hodně úkrytů!
Jeden je zajímavý. Uvnitř jiného úkrytu. Smrdí olejem a kovem.
Vzbudila mě šátrající lidská noha a vykviknutí.
Pak jsem byl vytažen zvířecími záchranáři.

Za dvě hodiny bude svítat. Většina tábora spí. Nejvyšší čas.
„Padmé.“
„Nespím.“
Vytahají z úkrytu sesbírané drobnosti. Nůž, který při prohledávání žoldáci nenašli. Ostrý kámen. Kus kovové robotí nohy i se speciální podrážkou do písku. Složená podpůrná tyč. Rozříznuté a opatrně rozmotané provazy. Deky.
Každá se vrhne na jednoho strážného. Převrhnou jim rozehranou partii šachů.
Ani jeden nemá blaster. Erma sebere meč. Kovový.
Venku je dalších několik strážných.
Tihle mají blastery.

Talen si vytře ospalek z oka. „Tuším jsem, že se o něco pokusíte.“ Ušklíbne se na Ermu. „S radostí vás zamorduju osobně. Škoda, že senátorce nesmím zkřivit ani vlásek.“

Radek u práce nepřemýšlí. Pohyby dělá tak, jako je dělal tisíckrát. Jako když Japonec krájí okurku na stejně velké kousky, tak i on pohybuje sklenicemi a šejkrem. Pro zákazníka je to zábavná hra. Pro zkušeného barmana rutina.
V Radkově baru Space Oddity je nával. Lidé si nosí sklenky i před bar do horkého večera.
Radka potěší objednávka čehokoliv neobvyklého, ale celý večer drtí jako robot jedno mojito za druhým.
Když mezi zákazníky uvidí Stanislava, jak se prodírá davem, rozbuší se mu srdce.
Po měsíci bez jediného slova si sem ten parchant prostě nakráčí?
Automatika selže. Sklenice se tříští o zem.

„Haló? Je tam někdo? Chtěla bych tu asistentku, víte?“
„Vítejte v automatizovaném systému péče o seniory Městské Části Praha 7. Pro ověření identity zadejte vaše rodné číslo a stiskněte pětku.“
„To si ještě pamatuju! Sedm...osm...devět...a pak co? Nějaký číslo...jako když prší...“
„Zadaný formát je neplatný. Pro nápovědu k formátu rodného čísla zadejte dvojitou mřížku.“
„Nepotřebuju nápovědu k rodnýmu číslu! Chci někoho, kdo mi pomůže! Mám už hlavu jak ten letenskej tunel. Občas něco projede, ale většinou tma!“
„Vaše metafora byla zaznamenána. Pro vyhodnocení relevance vaší metafory s aktuálními trendy dopravní infrastruktury Prahy 7 zmáčkněte křížek.“
„Kurva!“

U skříňky se shromáždili zvědaví dvořané. Na všechno mohli sáhnout a ověřit si zaručenou pravost. Dveře skříňky se daly otevřít a odhalily tak diváctvu systém složitých ozubených kol a páček. Ze skříňky čouhal Turek. Očividně plechový, s prázdnýma očima, turbanem, dýmkou a bezvládnýma rukama.
Mechanický hráč čekal na vyzyvatele.
Císařovna pokynula vrchnímu kancléři, který se s Turkem pustil do hry v šach.
Netrvalo ani třicet minut a Cobenzl byl v koncích. Snad ze zoufalství pokusil se stroj ošálit a vyměnil figuru dámy za jezdce.
Marně.
Turek ukončil hru zvoláním Échec!
Šachista schovaný ve skříni si oddechl a sbíral spadlý magnet.

"Rimmere, ty pako, než to s ním seklo, Kryťák říkal přemosťovací modul XB1. Těch jsou v bočním skladišti bedny, proč lezem do jeho kajuty?"

"Listere, dovol, abych tě upozornil, že do bočního skladiště je to skoro míle. A protože Kryton je zodpovědný, všechny náhradní součástky bude mít u sebe."

Během půl hodiny v kajutě objevili pečlivě popsané a setříděné všechny díly Androidů, v krabicích našli stohy sešitů a učebnic Krytonova kurzu němčiny, a v nejzašitější přihrádce byl dokonce pár vysokých, černých kožených bot s podpatkem.

"To vypadá, že se Kryťák učí flamenco," poznamenal Lister, "a ty klusej do bočního skladiště!"