Poezim 2025

Sama, zklamaná
kolčava Koločavou
kráčí. Eržika.

Griffin se rozmyslel, k noře zpět pokleká.
Nechat je udusit, co by byl za reka?
Stáňu i chronistu zemdlelé zachrání -
musí jim však dáti umělé dýchání.

Před okny nám roste jinan
vysoký a starý, prý naň
nikdo dopustiti nedá,
kdo příjemný chládek hledá
pod tou korunou.

Každý podzim za večera
země zlatě svítí z šera
listím spadaným. To jmění
zaplatiti možno není
žádnou korunou.

Zdálo se mi,
o úplňku se zdálo,
zdálo se mi
že začínají padat
Leonidy v ten den.

Ano, taky pozdě, ale přece.

Elektrony v mikroskopu
udělaly valnou kopu
zobrazovat nebudou
na vzorku si pobudou
elektrony v mikroskopu.

P.S.: Na podzim neberu ohledy,
vracím se zpátky do vědy,
o počasí je hanba psát,
nebude lepší svařák dát?
Na podzim neberu ohledy.

Ano, je po termínu, ale fakt nestíhám nestačím.

Kroky utichly
Jen zpaměti je slyšíš
V podzimním slunci

Navštívil jsem svět,
kde všechno skvělé bylo.
O sen zjevně šlo,
neb války tam nebyly
a Jediland jen vzkvétal.

Kapky deště dnes
zatopily mlhou
zlatozlatý les.