West Highland Way

V nohách máš přes dvacet kilometrů a kolem sebe naprostou samotu. Simon je daleko před tebou, poslední lidé osm kilometrů za tebou. Jsi přímo uprostřed Rannoch Moor.
Bolí tě nožičky. Fouká vítr. Lehce prší. Cesta, dlážděná oblými kameny, začíná stoupat. Bude hůř.
Hodíš do sebe elektrolytovou tabletu, dnes druhou. Slibuje snadný nástup energie, rychle. Moderní věda je přece jen něco...
Elektrolyty se navážou na vodu v tvém těle... pokusí se navázat... Temno před očima.
Málo piješ.
Dehydratace.
Černé vločky poletují dokola...
Vytrháváš půllitrovku, kterou ti věnovali v Inveroranu a naráz ji vypiješ.
Za deset minut je dobře.
Voda je život.

Za mostem se pasou jeleni, jako by se nechumelilo. Když jim zpíváš, neutečou.
Cesta stoupá do kopce, není to tak zlé. Nahoře tě čeká vítr a výhled.
Vidíš:
Loch Tulla přímo pod sebou, ostrůvek se známými borovicemi, v dálce stuhu silnice a tušené odpočívadlo.
Za jezerem lesík, za ním se schovává Cesta. Když víš, kudy vede, dokážeš sledovat její stopu přes Rannoch Moor.
Až k tomu bodu na hřebenu.
Zdá se tak blízko a tak daleko; jen sestoupíš k hotelu, kousek asfaltky a pak už... stará známá Drovers‘ Road.
Ještě jednou se vpiješ pohledem do výhledu.
A on do tebe.

Brzy zastavuješ a upravuješ si lepicí pásku na botě. Je vlhko, nedrží.
Vystoupáš kopánek, který zbytečně děsí mnoho chodců, sesuješ se po štěrku do podchodu pod železnici a už jsi na vozové cestě. Po té půjdeš dobrých osm kilometrů.
Je to jeden z nejnudnějších úseků. Kopce jsou vysoké a daleko, cesta zdánlivě neubývá. 
Jenže dneska jakoby to vůbec nevadilo.
Zase si připadáš jako Bilbo.
Bridge of Orchy je tu nějak brzo, je půl dvanácté. Dobrý čas.
Hotel otevírá pozítří, ale restaurace už třeba funguje?
Kdepak.
Pohlédneš dovnitř, tvé oči se střetnou s pohledem znuděné servírky.
Podpírá stůl.
Času má dost.

Lepicí páska se nějak postará o rozpadající se boty. Okno ústí na rušnou silnici, ale to hlubokému spánku nezabrání.
Ráno se vydáš na snídani, brzy. Na příštím ubytování máš zaplacené dvě noci a v třetině dnešního úseku je autobusová zastávka; můžeš si rozdělit etapu na dvě. Dvaatřicet kilometrů je hodně.
Předpověď ale slibuje na další den blizard, takže je jasno. 
K snídani je uzený losos s avokádem, je ho dost i na oběd. 
Francouz to vzdává. Napořád. Bolí ho nožičky.
Simon vyráží, půl hodiny před tebou.
Sarah někam zmizela.
Na Cestě nikoho nepotkáš.
Když míjíš obchod, zapomeneš si koupit pití.

A potom začne pršet. 
Ponožka visí na plotě.
Kolem West Highland Way se nacházejí někdy běžné, někdy záhadné věci.
Ztracené stanové tyče. Odložená hůlka. Zapomenutý stan v obalu, někomu vypadl při odpočinku.
Sluneční brýle, mnoha značek. Levé sluchátko airpodů.
Plyšáci; jeden doháněl svou majitelku díky facebookové komunitě, která zprostředkovala jeho předávání přes asi pět různých osob.
Platí pravidlo „Leave no trace“. Nálezy je záhodno sebrat a odnést na nejbližší vhodné místo; známý hotel, informační středisko nebo proslulé bistro. Oznámit místo uložení na facebooku.
Ponožka doputuje do Tyndrum Inn. Ubytují ji v sušárně.
Je tam fajn.
Potká tam další liché souputnice.

Potřebuješ stihnout otvírací dobu sportovního obchodu. Pořád nedůvěřuješ svým botám. 
Dvacet kilometrů máš za sebou. Jdeš po značené stezce, poprvé. Obcházíš město.
Most zmizel a je tu brod. Kurnik.
V obchodě máš třicet minut. Zanecháváš loužičky. Vhodné boty samozřejmě nemají. Kurnik.
Doplňuješ zásoby. Tělo prohlásí, že potřebujeme octové brambůrky a jahodové mléko. Vývařovna ti zavře před nosem.
Kurnik!
V hotelu do sebe cpeš brambůrky a zapíjíš mlékem. Tělo je spokojené. Krátké zdřímnutí, večeře, výborná polévka. Je tu i Simon a Francouz, dorazili až po tobě. Je to fajn večer.
Cestou na pokoj zjistíš, že se ti začaly rozpadat boty.
KURNIK!!!

Bolí tě nožičky. To ten asfalt. Chceš jít po krajnici, ale uhýbá.
Naštěstí se brzy ponoříš do parku. Míjíš bitevní pole, kde Robert Bruce dostal na zadek. Pak i jezírko, kam odhodil meč.
Žádná víla ti ho nepodává.
Jdeš po stezce vinoucí se vřesem. Pod nohami krásně pruží. 
Zamávají první domečky Tyndrum. A náhle... jsi v civilizaci.
Z vyhřívané vířivky se ozývá hlasitý hlahol. Lidé volají na psy. Řidiči nadávají chodcům.
Hluk.
Jsi jen kousek od hotelu, odpočinku, od jídla. Ale do světa slov se ti nechce.
Přece nemusí každý hned říkat to, co mu proletí hlavou.
Bolí mě nožičky.

Cesta s kopce je únavná. Zde les ještě je, ale víš, že brzy nebude. Stezka je zasypána krvavě rudým jehličím, z kterého trčí bílé kameny, občas vykoukne černé bahno. Barvy jsou nerealisticky intenzivní.
Tenhle celý úsek je delší, než pamatuješ. 
Les nahradí poušť, vybělené větve vypadají jako kosti.
Skrze ně prorážejí zelené semenáčky.
Sklesáš poslední úsek,  jsi pod viaduktem. 
Přejdeš silnici. Za ní je další cedule.
Náhradní trasa je stejně dlouhá a příjemnější než ta správná; dnes už tě žádné velké stoupání nečeká.
Bohužel, ani občerstvení ne.
Proslulé vigvamy jsou už dva roky zavřené.
Jestlipak tady ještě někdy bude Cafe?

Opět vyrážíš první.
Neprší.
Cesta je dobrá, jdeš plání, kopečky, vedle hučí silnice.
Přes holé větve stromů vidíš Falls of Falloch, vzácný to pohled.
Sérií podchodů, z nichž jeden je nizoučký, se dostáváš za silnici a železnici, pak stoupáš nad místní farmu.
Slunce zlatí kopce a ty se těšíš na přestávku za polovičním bodem Cesty, jak je les.
Zrada.
Les je položen, všude cedule, pozor, nebezpečí, choď jen tam, co je to povoleno; taky je tu bahno a odpočinkové místo je v něm utopené. Překonáš vrchol, další cedule, sem nechoď, jdi tam.
Je třeba číst všechny.
Některé jsou překvapivě absurdní.

Snídaně byla mizerná, ale to je tady už podruhé, takže žádné překvapení.
Co tě trochu překvapuje, je Francouz.
V hotelu večeřel, spal na břehu řeky pod ním, v dešti, a ráno si přišel na snídani a ZAPLATIL JI. Chudák.
Všechno má promočené, doporučuješ na další noc ten hotel, v kterém budeš bydlet (a Simon), který je mnohem pohodovější než zdejší nabubřelost.
Sarah asi tábořila na druhé straně řeky, aspoň tenhle plán řekla Simonovi, když ji ráno potkal.
Až šedesát procent lidí, co začnou West Highland Way to vzdá.
Když přemýšlíš, který z vás to bude, zas tak široký výběr nemáš.