DMD č. 21. pro 21. 4. 2026. Téma: Hlavně, děvče, nepracuj

Děla utichla. Dvojici fregat stále halil dým. Poslední nádech před skokem do vody. Pak přišel sled rozkazů. Trup zaskřípěl o trup. 
Fergus v ruce svíral tesák. Na paži uvázaný šátek. Nepřirozená zbraň těžkla v mozolnaté dlani. Nikdy se doopravdy nebil. Ne se zbraní v ruce. Přesto se přihlásil jako dobrovolník. 
Proinnseas stála u brlení. Neměla by tam být. Kdysi věřil, že z ní Roibéard vychová městskou slečinku. Ta představa zemřela dávno před tím, než ho na pláži mezi Ceallaigh a tím, co zbylo z Cromghlinnu, sebrali vojáci. 
Stála tam, velela do útoku a on nemohl nic než jí krýt záda. 

Snídaně byla dokonalá. Vajíčka správně uvařená, nezapomněla na cukřenku, vstala včas a stihla upéct rohlíky a chléb, čaj sice přelouhovala, ale stihla připravit nový, než se Dušan probudil. 
Nádobí myje ručně. Je to přirozené. 
Přesto se pořád nedokáže naladit do ženské energie a slova nepřicházejí. 
Co má říct? Že ji Tereza chodí strašit? Že se bojí Dauschingerové a jejího nekromanta? Zkazila by Dušanovi celý den. Je to její vina. Měla ho poslechnout. 
„Gábino!”
„Promiň…”
„Už pět minut zíráš do zdi.”
„Mám… obavy. Z… budoucnosti.”
„Přemýšlení o budoucnosti přenech mně. Ty si dělej starosti leda s dnešním obědem.” 
Neřekne mu nic. 

Jura se vzteká. „Tu kameru jsi měla dát jinam! Bylo jasný, že ji najde!“
„Třeba jsem to chtěla.“
„Aby dostal ještě většího vzteka a příště tě rovnou sejmul?“
„Nemůže nijak vědět, že v tom jedu.“
„Nemusí. Vylije si na tobě zlost. Přenesená agrese, chápeš?“
„Ubráním se. Tím ho přece dostaneme! Vyjede po mně a má problém. Policie mu projde počítač oficiálně. Najdou v něm všechny důkazy, co si je jak blbej schovává.“
„Ne! V tom parku jsi včera běžela naposled, jasný? Do toho bytu už taky nevkročíš! Necháš hezky všechno na mně! Nic nedělej, nic nevymýšlej, rozumíš?“
To určitě, holoubku. 
 

Když Šichtus přišel k paláci Berankinových, aby s Elániem vyrazili na ranní obchůzku, Jeefes oznámil, ať počká venku, a zabouchl mu dveře před nosem.

Šichtus chvíli čekal, ale pak jeho pozornost upoutal rachot v dračinci. Jen nakoukl, tak se ozvalo: "Dobře, že jste tady, mladíku!" a žena, ve které s úžasem poznal lady Sibylu, mu vrazila do rukou druhé vidle. Než si uvědomil, co dělá, už měli polovinu hnoje odházenou.

Šichtus by si nikdy nepomyslel, že by žena jako Sibyla mohla dělat takhle obyčejnou práci. Když se jí odvážil zeptat, jen se zasmála, že její otec kdysi tvrdil to samé.

Může mít mnoho podob.

Dobrých i nedobrých, nebezpečných i zdánlivě neškodných.

Jídlo.

Hladovění.

Sex.

Spánek.

Hry.

Alkohol.

Droga.

Nejprve patří tobě.

Na chvíli.

Pro radost, odpočinek, uvolnění.

Pak se něco zlomí.

Chceš víc, dostáváš míň.

Tolik touhy, a tak neslavná odměna.

Příšera byla tvoje, a tys byl velký.

Teď jsi ty její, a jak narostla!

Nemusela hnout ani prstem; ty sám jsi ji vykrmil.

Dívá se na tebe zvědavýma očima.

Ty pokorně klopíš zrak k zemi.

Vidíš se tak, jak tě vidí ona: bezmocného, nahého, v okovech.

Drápy tě ale nesevřely a řetěz není přikován.

Přesto.

Ani se nepokusíš uniknout.