DMD č. 28. pro 28. 4. 2026. Téma: Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem.

Konec směny se obvykle nesl v úlevném veselí, ale tentokrát bylo ve Dvoře ticho. Každý věděl, co se stalo, a i kdyby nevěděl, ta rošáda Osudu byla cítit všude.

Doktor Mechorost dokázal té nešťasné ženě šipku vyoperovat a tvrdil, že se zotaví, ale Šichtusem lomcoval střídavě vztek, výčitky, a zoufalství. Kdyby nešlo o něj, tak by se do toho přece Osud nevkládal. Karotka se snažil přivést ho na jiné myšlenky, a i ta žena, když se probrala, mu děkovala, že ji odnesl sem a zachránil ji.

Nakonec to vyřešili Tračník s Nobym. Prostě Šichtuse sebrali a šli ho pořádně opít.

“Ten chlap je hroznej,” špitla Bibi Darje. “My si přišly pokecat, a on se nedá odbýt!”
“Jsi prostě moc atraktivní,” vyprskla Darja. 
“A on ztřískanej jak Dán!”
Teď vyprskly obě. Číšník před ně postavil druhou láhev.
“Slečno, můžu vás pozvat na drink?” připotácel se znovu muž ve středním věku.
“Moment,” odbyla ho Bibi. Naklonila se k Darje. 
“Hele, jdu na WC. Zkus ho nějak vyprovodit. Prostě řekni, že jsem pryč.”
“Jak pryč?”
“No, že kdybych tady do pěti minut nebyla, tak už tady nejsem.”
“Ale vždyť tu seš?”
“Ale nebudu! Jestli ten vobejda do pěti minut nezmizí, zdrhám záchodovým okýnkem!”

Jaroslav se natáhl na trávu. Země ho trochu studila, ale sluneční paprsky pronikající bělostnými okvětními plátky hřály. Přivřel oči a přestal poslouchat debatu svých společníků. Štěrbinou přimhouřených víček pozoroval hru světla ve větvích.

Býval by snad usnul, kdyby mu do uší zničehonic nevtrhla věta "Kdybych tady nebyl, tak už tady nejsem!"  

Vytřeštil oči, neschopný utlumeným mozkem rozklíčovat zjevný logický paradox.

"A kdybys tam nebyl, tak nás tu dnes není víc!" přiložil polínko druhý hlas.

"Jenže tu jsme a není moc možností nebýt někde jinde."

"Aspoň víš, že se nikdy nestane, abychom nebyli nikde."

"Jen jsme občas tady i tam zároveň."

Sylvain si naposledy dodal odvahy a pak se chopil mocného klepadla.
"Kdo si žádá vstoupit?" ozval se zpoza vrat ženský hlas.
"Je suis Sylvain Verlac, Chasseur d'Ombres, je demande une audience auprès de mon père."
Křídlo těžkých dveří kostela se rozrazillo a Matthew spatřil drobnou blondýnku v bojové výstroji. 
Dívala se na Sylvaina jako na ducha.
"Sylvain? Tu est... mort!" vydechla.
"Ne, nejsem," přepnul do angličtiny.
"Sylvain..." zopakovala. "Tu noc..." lovila anglická slova, "kdy zahynul Lucas... umřeli všichni mimo tyto zdi. Myslela jsem, že i ty."
"Elise," zjihl Sylvain, "jsem rád, že jsi naživu. Ale teď nás doveď k otci."