Hunger games

Katniss musela dospět v jedenácti letech, když ji důlní neštěstí navždy připravilo o tátu a těžká deprese dočasně o matku. Jídlo se samo neopatří.
Finnick dospěl dva roky po svém vítězství ve Hrách. V šestnácti už byl pro kapitolské chlípníky dost starý.
Kdybyste se zeptali Peety, pokrčil by rameny. Neví. Když ho poprvé vylosovali? Když dal ránu z milosti té holce, co v noci v aréně rozdělala oheň? Když se podruhé sám přihlásil? Když zabil Bruta?
Oktavii bylo přes dvacet, ale chovala se pořád jako dítě. V Kapitolu to bylo bezpečnější.
Prim, Routa, Martin a spousta dalších nedospěli nikdy. Zemřeli.

Před takovými je třeba mít se na pozoru, i když jsou v kleci.
Jemu za klec určili jeho vlastní skleník. Klec, nebo spíš celu smrti. Odvedou ho odtud až na popravu. Stihnou to dřív, než zemře na následky starých nevyléčených ranek?
Nepřestával číhat. Nebylo pozdě na pomstu a on měl na seznamu nejméně tři jména.
Kořist dorazila sama. Nevšimla si ho. Sáhla po růži.
„Ta je moc hezká.“ řekl.
Pak stačilo jen mluvit. Uštěpačný soucit. Obvinění. Přehrávané překvapení z jejího údivu. Úžas nad její nevědomostí. Výsměšný obdiv k prohnanosti soupeřů. Závěrečné jedové bodnutí.
Nejlepší bylo, že vlastně ani nemusel lhát.

Hrubý alkoholik bez špetky vychování, který jí nenabídne vlídné slovo, i kdyby na tom závisel jeho život.
S každým dítětem strávil hodiny. Během té doby se skoro nedotkl alkoholu. Po jejich smrti poslal rodinám peníze alespoň na půl roku.
Hloupá panenka bez ponětí o tom, co se kolem děje. Milovnice barevných šanonů, která se dokáže usmívat, když posílá lidi na smrt.
Po jejích prvních hrách brečela. Naivně věřila, že děti z nejchudšího kraje mají nějakou naději na přežití.
„Letos tě nechci vidět bulet, princezno,“ utrousil později.
„Co tobě na tom záleží?“
Neodpověděl a s lahví vodky odkráčel do svého kupé.

„Prý zničená atmosféra. Nesmysl, to bychom tady vůbec nebyli. A pokud je se vzduchem všechno v pořádku, co nám brání postavit skutečná letadla, ne vznášedla ploužící se pár metrů nad zemí?“
Nakonec prezidentka Paylorová i sbor guvernérů nově demokratického Panemu odvážný projekt „Zpátky nad stromy“ (ministru pro komunikaci připadal kdovíproč strašně vtipný) povolili.
Po několika dnech se podařilo dohledat trosky prvního zkušebního letounu. Křídla měl podivně zdeformovaná. Podle technické analýzy to nezpůsobil pád.
Po dvou týdnech nalezli černou skříňku s kamerovými záznamy. Neobjasnily mnoho.
Na záběrech byla modrá obloha a pak, než obrazovka zčernala, se objevilo něco připomínající obrovská klepeta.

Bylo jí dvanáct, a vypadala na deset. Nejmladší ze všech, nejmenší ze všech. Sázkaři vypsali takřka astronomický kurs na její výhru.
Moc dobře věděla, že nemá velké šance. Vlastně ve skrytu fandila někomu jinému. Té dívce z Dvanáctky. Ale nehodlala se jen tak bez boje vzdát.
Vyznala se v jedlých plodech i bylinách. Dobře střílela z praku. Drobná a lehká, uměla šplhat jako veverka, dokonce přeskakovat ze stromu na strom.
Při rozhovoru v televizi se nesměle usmála na Ceasara i na diváky: „Nedám se jen tak chytit. A když mě nechytí, nebudou mě moci zabít. Tak nade mnou nelámejte hůl.“

Měla pomněnkové oči. Vlasy žluté jako narcisy. Pojmenovali ji Flora. Nikdy nesměla nosit černou nebo si ostříhat vlasy. Jako dítě nasávala pastelové barvy a vůně rajských zahrad vyhrazené jejímu kraji.
Ve čtrnácti se přihlásila jako dobrovolník. Celý kraj byl v šoku. Vypadala jako andílek, květinová princezna. V aréně byla konečně taková, jaká byla uvnitř.
„Zlomils mi nehet,“ zasyčela, než vyděšenému chlapci z dvanáctého kraje vrazila nůž do spánku a otočila.
Než stihla zabít posledního, ze zvyku přičichla ke květině. Byla napuštěná paralyzujícím jedem. Zemřela krásná, se zlatými vlasy rozprostřenými kolem hlavy jako svatozář a tváří zbrocenou krví rudou jako růže.

Školu ukončil jako nejlepší žák. Všichni žasli nad nápaditostí a promyšleností jeho návrhů. S potěšeným úsměvem přijímal gratulace učitelů, teď už vlastně kolegů.
Vzápětí dorazila pracovní nabídka. Ta nejprestižnější, jakou si lze v Kapitolu představit.
Úsměv mu trochu ztuhl. Nechtěl ji přijmout. Nechtěl se účastnit té smrtící mašinérie maskované za zábavu.
Ale co mohl dělat? Hry byly hrdou tradicí Panemu. Odmítnout účast zavánělo rebelií. Zradou. Zrádcům se vytrhával jazyk a stávali se z nich mlčící sluhové. Když měli štěstí.
Necítil se jako mučedník. Komu prospěje, když se nechá zabít?
Obrnil se a nabídku přijal.
Požádal o přidělení k Dvanáctému kraji.

Sobota, 9 hodin večer, bar Aréna, rezervován soukromý salonek
Dále obsahovala zpráva jméno jeho nové lásky, ale toho si nevšímal. Ze zkušenosti věděl, že mu bohatě vystačí výrazy jako miláček, drahoušek, kráska nebo zlatíčko. K čemu se zajímat o někoho, kdo si ho koupil jako kus ryby na trhu.
Později, když mu pod přikrývkou šeptali pikantní drby, příhody, o kterých se nemluví nahlas, tajemství, která by zničila nejednu kariéru, poslouchal naopak velmi pozorně.
Po pár dnech směl odejít. Nadobro. Narazil-li na některého z nich později, neobtěžoval se ani pozdravem.
Koneckonců, nedělal si iluze, že své „sponsory“ doopravdy zajímal zase on.

Právě když už žízní nemohla dál, narazila na malé jezírko.
Právě když si v bezpečné vzdálenosti ode všech chtěla odpočinout, překvapil ji lesní požár.
Právě když při bezhlavém útěku před plameny doklopýtala do bezpečí vodní tůně, objevili ji profíci.
Právě na stromě, kam na útěku vyšplhala, si udělaly hnízdo zmutované vosy.
Právě když se připravili na souboj s posledním lidským soupeřem, vyřítila se na ně na všechny smečka vlčích mutantů.
Právě když zbyli jen ona s Peetou, bylo pravidlo o dvou možných vítězích prohlášeno za neplatné.
Náhody? Těžko.
Tvůrci her z Kapitolu mají v aréně všechno pod kontrolou.
Skoro všechno.

Zpívej, Katniss, zpívej! Zpívej píseň oběšence. Tu, kterou ti kdysi matka zakázala.
Zpívej, Katniss, zpívej! Pro další oběť nadvlády. Pro avoxe.
Zpívej, Katniss, zpívej! Protože ti ta píseň připomíná staré dobré časy. Kdy ještě otec žil.
Zpívej, Katniss, zpívej! Protože slunce dnes svítí a hřeje.
Zpívej, Katniss, zpívej! Protože je tvůj osud podobný.
Zpívej, Katniss, zpívej! Protože ty jsi ten oběšenec. Ty jsi ten vrah.
Zpívej, Katniss, zpívej! Protože když budeš mít štěstí, osvobodíš Peetu. Setkáte se o půlnoci.
Zpívej, Katniss, zpívej! Protože vhodnější příležitost již nenastane.
A tak zpívej, Katniss, zpívej! Protože až utichneš, reprodrozdi roznesou tvou píseň dál.