Harry Potter

„Kráturo!“

„Co může Krátura udělat pro Paní?“

„Řekni mi… Ostuda Rodiny je zpátky z kriminálu?“

„Mistr Nezdárný Syn Mojí Ubohé Paní a Zhouba Rodu je doma.“

„Je sám?“

„Ne, Paní. Přivedl Blátivou Paní.“

„Dobře. Tak poslouchej. Dojdi do skleníků na střeše. Jsou tam ty květiny, které jsme spolu připravovali na Ten Velký Den? Kolik jich teď je?“

„Krátura je rozmnožil jak Paní řekla. Teď jich je dvěstě padesát.“

„Tak běž a ozdob s nimi všechny místnosti. Řekni jim, že jsou ode mě.“

„Ano Paní.“

Když se manželé Blackovi ráno probudili, nechápali, proč je celý dům zavalen květináči s tchýniným jazykem.

Letošní Vánoce se chystali odjet do Francie za její rodinou. Válka v Británii skončila. Nechtěla trávit svátky vzpomínáním na zemřelé z manželovy strany. Toužila vidět známé tváře. Bill to chápal. Na rozdíl od jeho matky.
Objevila se znenadání a hned ji přesvědčovala, aby strávili Vánoce v Doupěti. Přepnula rádio na příšernou zpěvačku.
Fleur se nechtěla hádat. Pohodila vlasy. Nechala proklouznout vílí magii. Chtěla ji pouze přesvědčit, aby jim dopřála klidné Vánoce.
Přehnala to, uvědomila si, když se na ni Molly omámeně dívala. Nato se jí začala cpát pod sukni.
Při poslechu Celestýny Warbeckové konečně dokázala ocenit hbitý jazyk své tchyně.

„Někdy mám pocit, že jsem si nevzala Nevilla, ale jeho babičku,“ povzdechne si Hannah.
„Buď ráda, že neznáš Olennu,“ ušklíbne se Tommen a dodá: „Myslí si, že to ona by měla vládnout. Na všechno má názor. I na to, jaké oblečení mám nosit.“
„To je ještě dobrý. Augusta mi zamyká lektvary s argumentem – snad nechceš, aby se Neville omylem otrávil.“
„Olenna mi na svátek dala knihu s názvem Jak být králem. A řekla, že mi přeje inspirativní čtení. Přede všemi.“

Oba se na sebe s pochopením podívali. Prý že jsou problém matky vašich protějšků. Pche, kam se hrabou na babičky…

„No a viděly jste, jak se na mě dívá, má takovej melancholickej pohled, žejo, to bude ale určitě tím, že já mám zelený oči a stopro mu připomínám Lily, no to víte, první láska je přece vždycky nejsilnější a my stejně víme, že Lily miluje až za hrob, ale když on tak na mě kouká, já si myslím, že ji ve mě vidí a taky si myslím, že se do mě zamiluje a vezmeme se, jé já bych chtěla dvojčata, to je strašně výhodný, odbudeš si to při jednom...“
Tess beze slova položila před meloucí Mařenu čokoládu.
Ucpe ten vodopád.

„Jak mu je?“

„Před chvílí se probudil, ale nebuďte tam dlouho. Potřebuje odpočívat. Má otřes mozku a pár zlomených kostí. Nic, co by se nedalo spravit. Tím myslím – do stavu před úrazem.“

„Myslíte tím – nějaké trvalé poškození, které vzniklo jindy?“

„No, upřímně, může to být vrozené. Prostě jsme zjistili výrazné anomálie kognitivních funkcí – nejsou způsobené úrazem, ale naopak k němu možná vedly.“

„Hmmm…“

„Harry…“ zachroptěl náhle pacient.
Harry na nic nečekal a sklouznul se po hladké podlaze k posteli.

„Draco! Cos to vyváděl, ty bejku?“

„Hagrid říkal…“

„Hagrid je idiot! Málem tě skalpovali! Nemůžeš jít k hypogrifům, když zrovna tokají!“

„Strp!“

Jestli se v kriminále a na útěku něco naučil, tak to bylo neplýtvat potravinami.

Voda v kotlíku začínala bublat. Opatrně nařízl další vrstvu. Od kořínků byla skoro průhledná a postupně se vybarvovala do bledě zelena až na vrcholku cibule zasychala do zlatavě hnědé. Postupně sloupával jednotlivé vrstvy slupek, opatrně a pečlivě. Když byla úplně očištěná, nakrájel ji na malé kousky a hodil do vody. Přidal nějakou kořenovou zeleninu, kterou jen omyl a rozkouskoval.

„Cibule se musí loupat pomalu. A kořenovou nemusíš loupat vůbec, těsně pod vrchní vrstvou je nejvíc vitamínů.“

„Vitamínů?“

Sirius byl samé překvapení, to mu Harry přiznal.

Poslední týdny se slévaly ve všeobjímající mlhu. Lepila se na něj jako melasa, brodil se jejími bažinami, jenže místo aby se dusil panickou hrůzou z toho, že se v ní utopí, bylo mu to jedno. Nedokázal v sobě vykřesat střípek zájmu a všechny oslavy i slzy mu splývaly v podivné, neuchopitelné prázdno.
Teddy Lupin oči otevřel v okamžiku, kdy se poprvé naklonil nad kolébku, a bylo v tom něco důvěrně známého, tak trochu jako znovu spadnout po hlavě do myslánky. Něco hluboko uvnitř se pohnulo, jako když po nekonečné zimě praská led na jezeře. Možná ještě žiju, napadlo ho nesmyslně.

"Jezdec na H3 ... Šach." Ron se strachem v očích pohlédl na dámu, která vyrazila jeho směrem. Ozvala se rána a ron letěl na zem. A dál to přece to všichni znáte ...

...

V domě bylo dnes poměrně rušno, sjela se celá široká rodina. Hugo se synem seděli u šachovnice a zrovna rozehrávali partii.

Ron prošel kolem, pousmál se a šel si sednout do svého houpacího křesla. Už toho na něj bylo dnes dost, tak v křesle zakrátko usnul.

"Jezdec na H3." Ron před očima živě viděl, jak dáma roztřístila jeho koně a padá dolů. Probudil se za zvuku robití figurky opodál.

Patriarcha Weasley odklepl popel z doutníku a nařídil bílé věži, aby se pohnula. Figura se posouvala po šachovnici s dunivým rachotem.

„Šach – mat!“

Patriarcha Malfoy zaskřípěl zuby.

„Tak ještě poslední partii, než půjdeme domů.“

To bylo předtím, než se obě rodiny definitivně rozkmotřily. Malfoy senior nesl opakující se prohry nelibě. Jediná věc, ve které Weasleyho nikdy nepřekonal.

Otec Weasley s lordem Malfoyem šachy nehráli. Nejblíž se k sobě dostali v jednou knihkupectví, kde se poprali jako mudlovští uličníci.

Pan Ronald Weasley a dědic Draco Malfoy se po letech potkali U tří košťat. V tichosti vytáhli šachovnici.

„Tentokrát tě porazím, lasičko!“

„Jamesi, mohl bys Harryho přebalit?“ Lily Potterová potřebovala chvilinku oddech.
Mručení. Novopečený tatínek se snažil najít v kouzelnické příručce zaklínadlo na „bezpečnou“ výměnu plínek.

Harry šel z jednoho maléru do druhého a při všech těch vzrušujících dobrodružstvích ho vůbec nenapadlo, že dokonalá dívka spí jen o ložnici dál. Byl vynikající partie, o tom nikdo nepochyboval, na „Chlapce, který přežil“ by nejraději čarodějky stály frontu. Jen jedna se ho nepokusila začarovat. Ginny.

„Tati, až vyrostu, chci být jako ty!“
„Albusi Severusi Pottere, moc mě těší, že to říkáš. A tvou matku určitě potěší, až zjistí, že chceš být rebel a průšvihář!“