Harry Potter

"Zatraceně, co to je za pitomce? Hází tu kouzla po lidech, jak se mu zlíbí. Prváci se ho bojej!"

"Uklidni se, Ronalde," zpražila kamaráda Hermiona. "Ty snad doopravdy pro oči nevidíš. Vytvořili ho v tom novém předmětu, v hexmechatronice. Je to nejnovější model. Kouzlí líp než ty," dodala vyzývavým tónem.

Hexmechačaroděj lehounce trhaným pohybem dopochodoval až k nim.

"Zdravím, Ronalde Weasley, studente čtvrtého ročníku."

"Nazdar."

"Podle posledních trendů máš poněkud, ehm, strašný účes."

"Co je ti, k čertu, po-"

"Calvorio! Mnohem lepší, přeji pěkný den," hexmechačaroděj se odporoučel.

Ron si s tragickým výrazem v obličeji přejel rukou po holé hlavě.

Nesnáším tyhle sledovačky. Musím na ně vyrážet se změněnou podobou s pomocí Mnoholičného lektvaru.
„Gin,“ poručil si kouzelník v košili a džínách. Neusmál se ani, když ho obratem dostal, hnědé oči zkoumaly okolí.
„No tedy, Adriane, tebe bych tu nečekal.“
Bradavického profesora lektvarů polilo horko.
„My se známe?“ Sjel nově přísedícího ledovým pohledem.
„Jasně, že jo. Ta minulá noc… fakt byla plná zázraků… jsem zvědavej, co mi předvedeš dál.“
Mudla… používám osvědčenou podobu a narazím na mudlu, kterej zná můj předobraz. Tady ho neomráčím, jsme tu na očích, zvedl se.
„Kampak?“
„Co jít… do soukromí? Dopřát si výživný večer?“
„Platí.“

„Pozemšťané!“ oslovil bradavické studenty pisklavým hláskem. „Rád vás poznávám.“

„Ten jeho hlas je otravnější než Malfoy,“ pošeptal Ron Harrymu, který div nevyprskl smíchy. Oba kamarádi si tak vysloužili káravý pohled od Hermiony. Ta se jako obvykle okamžitě přihlásila a dostala slovo.

„Odkud pocházíte, pane mimozemšťane?“ začala tato malá šprtka kolečko všetečných dotazů.

„Jmenuji se Alza, jsem obchodní zástupce Sirius Cybernetics Corporation a dělám průzkum trhu po zatím neoslovených cípech naší galaxie. Víte, co jsou to roboti?“

„Tím se mudlové snaží nahradit domácí skřítky, ne?“

„V Sirius Cybernetics Corporation jsme robota definovali jako vašeho plastikového kámoše, s nímž je radost pobývat!“

„Koho tady nevidím! K Prasečí hlavě nezajdeš, musím přijet až do Londýna, abych se s kamarádem potkal!“ zaburácel Aberforth Brumbál.
Hagrid právě vyšel z knihkupectví Krucánky a Kaňoury s plnou náručí knih.
„Ty a knížky? Co sis koupil? Hmm… Jak zabavit batolata, Meditační techniky pro rodiče hyperaktivních dětí, Jak zvládat spontánní magii v předškolním věku, Uspávací kouzla a ukolébavky, Sourozenecká rivalita a jak jí předcházet…
„Tohle s Olympou fakt potřebujete? Vždyť jste oba profesoři s hromadou zkušeností!“
Hagrid rezignovaně pokrčil rameny. „To sme si mysleli taky. Jenže tydle naše dráčata, to je dočista jinej vobor. V tomdle sme ouplný zelenáči.“

S Ronem se vytratili pryč od Percyho. Nebyl si jistý, proč se vydali do růžové zahrady. Místo, které se rozhodlo využít spousta párů hledajících soukromí.
Karkarov se Snapem?
„Schovej se,“ sykl na Rona a zatáhl ho do křoví.
„Co blbneš?“ nechápal zrzek.
„Snape si bude myslet, že je sledujeme,“ řekl Harry.
Jako by snad Ron nevěděl, jaký byl Snape. Ten zrovna vyhazoval z keře jakýs pár.
Najednou se Ron na Harryho nalepil a začal líbat.
„Nechtěl jsi, aby si myslel, že je sledujeme, ne? Takhle to bude vypadat, že jsme se sem přišli muckat,“ objasnil Ron.
Muckat?
Vlastně proč ne?

„Tohle je týrání a měli by to zakázat,“ mrmlal Ron, zatímco spolu s kamarády stoupal do astronomické věže na půlnoční vyučování.

„Stejně byste nespali, až u nás v ložnici slyším, jak hrajete Řachavého Petra,“ odbyla ho Hermiona a vešla do učebny.

---

Profesorka Sinistrová uvítala studenty a požádala je, aby se rozestoupili do kruhu kolem podivného portálu, který světélkoval uprostřed místnosti.

„Ticho, ticho, ať si neutrhneme ostudu!“ napomínala vykulenou mládež. Něco takového ještě nikdy neviděli.

„Dneska nás čeká něco skutečně úžasného. Podařilo se mi navázat kontakt s bytostmi z jiné planety!“

Z portálu vystoupil menší zelený dvounohý tvor s legračním tykadlem.

"Á, pan Potter," ozve se úsečně.
Snaží se hrdinsky usmívat, ale je v něm malá dušička.
"První ročník, první týden!, první školní trest. To je snad rekord," odloží si profesorka brýle, "můžete mi aspoň říct, proč jste to udělal?
Mlčky pozoruje špičky bot.
Protože to nebylo fér, protože Remus moc rychle mrkal a díval se stranou, když se do něj ti kluci naváželi, protože... no, protože nečekal, že ten kotlík vybuchne tak moc.
Neřekne nic.
"A vy mu k tomu proslovu děláte křoví, nebo...?"
James se překvapeně otočí. Stojí tam, všichni tři.
"My jsme morální podpora!"
Dostanou každý svůj hadr.

„Hagrid musí rychle domů pane, dětičky! Všechno je žluté!“ Bradavický domácí skřítek vzrušeně poskakoval a mával rukama.
„Voni maj žloutenku?!“ Hagrid pustil obrovské kladivo, kterým zatloukal kůly na novou ohradu. Popadl přenášedlo - malou figurku jednorožce - a vyrazil k bráně pozemků, odkud se mohl přemístit.
Olympa se doma objevila v tomtéž okamžiku. Společně vtrhli do dětského pokoje. Přivítalo je nešťastné drmolení chůvy, ale hlavně trojhlasý zoufalý pláč. Vycházel z hustého houští pokrytého malými žlutými kvítky.
„Todle nejni žloutenka, ale hlodáš!“ vykřikl nadšeně Hagrid.
Olympa spokojeně přikývla. „Přřišlo to mnohem dřříve, než jsem očekávala.“
„Vobjevila se jim dětská magie! Sou to kouzelníci!!!“

Pomalu se procházejí noční krajinou na dohled od města, na první pohled muž venčící skotačícího, neuvěřitelně zabláceného psa.
Vzduch voní jako rozkvétající léto a hlína a déšť, nebe se třpytí hvězdami a Removi se dýchá volněji než obvykle.
"Tichošlápku, ty vole," ujede mu, když se Sirius rychle promění a ohodí ho přitom blátem.
Sirius se jen bezstarostně zasměje.

Později se ohřívají u krbu a procházejí staré fotky, ze vzpomínek tentokrát zmizí stíny, které se jimi jindy proplétají; povídají si a snaží se udržet ráno co nejdál, až společně usnou na pohovce. Oba spí spánkem klidnějším, než zažili za celé roky.

„Když lidi mluví o zázracích, většinou myslí něco mimořádnýho. Andělé na obloze. Vítězství dobra. Vítězství Kudleyských kanonýrů v lize,“ ušklíbl se Sirius. „Pro mě je opravdový zázrak, že jsem se jedné temné noci dostal z Azkabanu.“
„Myslel bych, že jako kouzelník budeš mít ty zázraky takové… zázračnější…“ rozhodil Doyle ruce. „U nás je všechno jednodušší. Když se tvůj parťák postaví do cesty střele, která by tě trefila do hlavy, a sám se nechá zmrzačit, máš chuť se smát a brečet zároveň.“
„Mít přátele, kterým můžeš věřit, to je ten největší dar,“ doplní Sirius.
„Nepřeháníme trochu úroveň patosu?“
„Zázraky se dějí…“