Harry Potter

„Děláš si prdel?“

„V našich rodinách je to běžné,“ prohodil Regulus, jako by o nic nešlo.

„Ty jsi snad taky zasnoubený?“ vyjel Barty.

„Ne,“ odpověděl Reg. „Zatím.“

„Mám se ženit hned po škole,“ oznámil Evan, jako by zasnoubení nestačilo. „Spojení čistokrevných rodů.“

Evanovi bylo sedmnáct. Dohodnuté sňatky? Rodina ho chtěla prodat, jako by byl věc. Bylo to zvrácené.

„Ale co my?“ zeptal se Barty.

„Existuje možnost,“ připustil Evan. „Můžu být rodině užitečný jinak. Kdybych se přidal do služeb-“

„Dobře,“ souhlasil Barty. „Půjdu s tebou.“

„Je to nebezpečné,“ varoval ho Evan.

Nedbal toho. Přidal se do služeb Temného pána. Kvůli Evanovi.

• Hajný_Rubátko: Zdravím potřebuju poradit mám trable z drakem.
• Cool-Vime-Mum: Dobrý den! Matné šupiny? Špatné trávení? Chladnoucí plamen? Přerůstání drápů?
• Hajný_Rubátko: Jj. Vohně má málo ale dočet sem se, že pomáhá ohnivá wisky.
• Cool-Vime-Mum: Neznám. Já mám nejlepší zkušenosti s Medvídkovou whisky. Je u vás k sehnání?
• Hajný_Rubátko: Neznám. Objednám a dám vědět. Kolik se jí dává?
• Cool-Vime-Mum: Podle velikosti. Dávám panáka na každou libru váhy.
• Hajný_Rubátko: Díky! Zkusím.
• Cool-Vime-Mum: Tak co, jak to dopadlo?
• Cool-Vime-Mum: Haló?
• Cool-Vime-Mum: Jste tu?
• Hajný_Rubátko: Sem nevěděl že to má bejt podle dračí váhy. Zabralo to krásně jen jsem byl afk páč jsme dlouho hasili.

"Ossssminohý mi na tebe dal kontakt, že zvládneš pomoc."
"..."
"Říkal, že nejsssi moc upovídaný. Trpím rodinnou kletbou. Vždycky, když přijde dědic, tak ho mussssím posssslechnout na ssslovo. Mám rád sssvůj klid tady dole v kanalizaci, ale jednou za čassss přijde přesss dámssské toalety zelený a začne ssi diktovat podmínky. Já jen chci klid a lovit přerosssstlé kryssy. Dokážeš mě zbavit kletby?"
"Hmmm... rodinné kletby se většinou vážou k nějakému předmětu. Máš možnost takový předmět zničit?"
"Ano, ale ne sssám."
"Budeš mít pomoc, předstírej smrt, když na tebe bude mávat napichovátkem 12letý kluk. Zbytek dořešíme pak."
"Děkuji, Bílý vlku!"
"Tak zatím."

Odtáhl se: „Čekám.“

„Na co?“ nechápal Harry.

„Na vysvětlení. Slíbil jsi mi, že mi konečně vysvětlíš, proč vlastně po tobě ropucha tak intenzivně šla. Nebyl jsi jediný, kdo jí ležel v žaludku, ale k tobě byla nejbrutálnější. Tak proč?“

Harry se podrbal na hlavě.

„Popravdě řečeno, nejsem na to hrdý. Nechal jsem se tehdy unést. Bylo by to šlo řešit efektivněji. Ale víš co? Stálo to za to.“

„Pořád jsi mi ale nevysvětlil, co jsi přesně provedl.“

„Vyzradil jsem utajovanou skutečnost,“ řekl sarkasticky Harry a vyhrnul si rukáv.

Severus se nahnul a četl: „Nemám vykládat, že inspektorka ministerstva je fosílie.“

Nikot1ana: Vaše úspěchy jsou působivé, milý kolego.
Artemisia: Děkuji. Domnívám se, že toto by mohl zvládnout každý, kdo někdy otevřel učebnice.
Nikot1ana: Znám mnoho moudrých, kteří vyměnili moudrost za šílenství, i takové, kteří přečetli pouze svůj rodokmen, a že byl vskutku podrobný, a ti dosáhli mnohem větší proslulosti.
Artemisia: O tom nepochybuji. Také znám jednu celebritu, které stačilo jenom neumřít dříve, než mohla učebnice vůbec dostat.
Nikot1ana: Schopnost přežít je vzácný dar. Jeden můj přítel ji prokázal už mnohokrát. Je velmi houževnatý.
Artemisia: A jistě si své slávy užívá plnými doušky.
Nikot1ana: Nikoli, odešel do ústranní.
Artemisia: Vskutku moudrý muž.

NBS: Čtvrtý trpaslík dvě pole dopředu. Prý je po vás. Jak se cítíte?
ML: Druhý troll dozadu. Trochu mě bolí krk, ale jinak dobře. Co ten recept na vyplavení arseniku?
NBS: Skvělý. Třetí trpaslík jedno šikmo doleva. Co budete dělat?
ML: Osmý troll jedno dopředu. Odjedu pryč. Žádná škola, žádní lidé.
NBS: Třetí trpaslík přes celý plán vpřed. Odpočívat je důležité, i když já se to nikdy nenaučil.
ML: Osmý troll jedno dopředu. Váš styl života mě nepřestává fascinovat. A celý váš svět.
NBS: Pátý trpaslík přes celý plán vpřed. Moje nabídka stále platí.
ML: Osmý troll dává Buch! Uvidíme.

Postava1
A ani se na ty květiny nepodíval. Asi jsem vybrala špatné barvy, nešly mu k očím…

Postava2
Počkej, tys mu jako do lektvarů nacpala kytky?

Postava1
Do lektvarů ne, jen do ingrediencí. Bylo to nutné, ten lektvar měl strašně špatnou auru…

Postava2
Já se picnu. To snad předčí bitku mločíma očima, co jsem rozpoutala v jeho studovně.

Postava1
To ne, tak zlé to nebylo. Jen se na mě podíval, jako bych měla ve vlasech škrkny.

Postava2
A mělas je tam?

Postava1
Ne, jmelí se zásadně vyhýbám. Ale ten věnec si ode mě mohl vzít…

Postava2
Bože, já potřebuju lízátko…

1: „Jak to tam u vás vypadá?“

2: „Tady je x@y!@x... pardon, ten krám mi upadnul, tady je relativní klid.“

1: „Nějaké známky přítomnosti nepřítele?“

2: „Nic neobvyklého, opravdu. - @@x#!@! Kterej kretén mi postavil do cesty tu židli? Pardon.“

1: „A co zájmová osoba?“

2: „Momentálně s dalšími dvěma prohlíží knihy v knihkupectví. Žádné známky nepřátelského přiblížení.“

1: „Zůstaňte na příjmu, ještě se vám ozvu. Kdyby něco, okamžitě se hlašte. Je to jasné?“

2: „Rozkaz, pane!“

1: „Za chvíli vás přijde někdo vystřídat.“

2: „Konečně. A pane? Myslím, že jsem omylem rozbila…“

1: „Potom napíšete zprávu. Teď – neustálá ostražitost!“

Věděl, že se líbil. Stačilo po lidech vrhnout okouzlující úsměv a udělali cokoliv. Ale na tohle si musel připravit pevnou půdu.
Ředitel jejich koleje jej měl vždy v oblibě. Moc dobře si uvědomoval jak jej pozoroval.
Žádostivě.
Nenasytně.
Tak snadno čitelný.
Omylem vylil lektvar.
„Tome, opatrně.“
Zůstal po hodině, aby byli v soukromí.
„Nemůžu se soustředit.“ Předstíral rozpaky, které nahradil výmluvný pohled na profesora.
Profesor polknul.
Tom uchopil věci do svých rukou. Respektive Křiklanovo tvrdnoucí péro, které mu vyndal z poklopce.
Stačilo pár rychlých pohybů a pohled na jeho oblíbeného studenta.
Příště se zeptá na viteály. To bude teprve jízda.

„Nevypadáš dobře,“ řekl Gandalf smutně.
„Taky tě rád vidím, strýčku,“ usmál se Dumbledore, ale pak dodal přece jen vážněji. „Umírám. Nákaza se šíří. Severus mi poskytl pár měsíců, během nich musím všechno důkladně promyslet a naplánovat.“
„Chceš plánovat vlastní smrt?“
„Mimo jiné,“ přikývl. „Taky to, co odkážu Harrymu, Hermioně a Ronovi.“
„Aha…“
„Ronovi chci dát Zhasínadlo, ale neřeknu mu, k čemu je, ani jak funguje. Když si bude myslet, že je to nějaká hračička, a nebude ho nosit neustále u sebe, čímž anuluje jeho funkci, jeho chyba.“
„Mistrovská manipulace…“
„Viď? Bude to jízda!“

On si nedá pokoj… pomyslel si Gandalf.