Naruto

Znáte ten neodbytný pocit, když se vám chce strašně na záchod, ale něco vám v tom brání, že ne. Tak to jste šťastlivci, na rozdíl ode mě. Jmenuji se Uzumaki Naruto a se záchodovými problémy mám zkušenosti. Dám vám dvě užitečné rady. Za prvé, nikdy nepijte mlíko, když máte běžet maratón, sice jste pak rychlejší, ale ze stupně vítězů už vás jen tak na hajzl nepustí. Za druhé, nikdy se nenechte připoutat ke svému spolubojovníkovi, zvláště pokud je to holka. Potom nastávají velké problémy ohledně toho jak si odskočit nebo si utřít zadek.
Važte si mých rad, hodí se vám.

„Za vaše zločiny vás čeká smrt, Orochimaru.“
„To doufám, už mě nebaví hnít v téhle mrňavý cele.“
„Chápete vůbec co říkáte. Jako váš advokát, musím nějak obhájit vaši nevinnu před tím davem, co vás chce zlynčovat.“
„Jsem vinen ve všech bodech obžaloby, popírat moji vinu by byla chyba. Popřel bych tak všechny své experimenty a úspěchy, které jsem pomocí nich dosáhnul.“
„Vy jste blázen?“
„Ne, jen šílenec.“
„Dobře, mohu pro vás něco udělat než odstoupím, protože vy jste ztracený případ.“
„Něco by tu bylo.“
„Co?“
„Kolik měříte, doktore.“
„Stoosmdesát centimetrů, proč?“
„Jen jestli mi bude sedět vaše kůže.“
„Cože? Néééé!“

Dobírají si mě, šikanují. Jsem hračka se kterou si dělají co chtějí a proč. Protože jsem slabý. Nemám žádné sebevědomí, odvahu dokonce ani naději. Jsem nic. Přesněji nikdo a oni to moc dobře vědí.
Už ani nepláču, zvykl jsem si na bolest a ponižování. Mám jen ji, zoufalství a vztek, velký zuřivý vztek.
Chci jim to všechno vrátit. Všechny ty roky posměšků a týrání.
Pomstím se téhle zatracené vesnici. Všechny povraždím a pak Písečnou vymažu z mapy. Démon ve mně mi to slíbil. Dá mi sílu, kterou potřebuji, abych všem dokázal, že nejsem žádný slaboch, natožpak přizdisráč. Dostanu svoji pomstu.

„Naval prachy na oběd, skrčku.“
„Nedám a nechte mě bejt nebo to řeknu dědovi, je Hokage.“
„Už se třeseme strachy z toho starýho páprdy. Stejně mu nic neřekneš, když ti vymlátíme zuby z huby.“
„Nebojím se vás.“
„Kluci na něj.“
„Ale, ale tohle od vás není hezké chování hoši.“
„Strýček Asuma.“
„Přesně tak Konohamaru a teď ti ukážu jak se zachází s takovými šmejdy.“
Z důvodů přílišného násilí vynecháváme následující řádky.
„Děkuji ti moc strýčku.“
„Nemáš zač. Tihle ti už dají nadobro pokoj.“
„To je frajer. Mít víc takových strýčků tak bych se nemusel bát ani toho strašidla pod postelí.“

„Proč chceš být kunoichi?“
„Chci aby mě uznávali.“
„Kdo?“
„Muži přeci, ta chátra, která si myslí, že ženy jsou jen domácí puťky dobré tak na vaření, praní a uklízení.“
„Kvůli tomu, chceš riskovat den co den svůj život.“
„Ano, je to moje cesta. Chci dokázat, že žena dovede být stejně schopná a silná jako muž.“
„Ty si to snad nemyslíš, mami.“
„Myslím, ale víš jak to budeš mít těžké.“
„To je mi jedno. Zvládnu to, vím to, jsem přeci dcera legendární Tsunade, které se bojí každý muž.“
„To jsi zlatíčko a vidím, že jsi i stejně paličatá jako tvá mamka.“

„Vyprávěj děvko!“
„Ne!“
„Vyprávěj nebo zemřeš.“
„Držte hubu! To ani v pekle od vás nebudu mít klid?“
„HRAJ!“
„ZPÍVEJ!“
„VYPRÁVĚJ!“
„Dobře, ale naposledy.“
Hraje píseň tklivou, na flétnu z kostí vyřezanou. Bolestivá slova zpívá, z nich příběh skládá. Vypráví o boji s géniem s Konohy, jež se hrdě utkal s obry lidožrouty. Odolal síle jejich, do světa iluzí lapen byl písní démonky. Ku pomoci přispěchala paní větru s vějířem, nesoucím smrt.
„Krása, pokračuj a možná ti dnes kosti nezlámeme.“
„Nebudu už hrát. Konec. To raději chcípnu.“
„Probuď se Tayuyo, máme misi Orochimaru chce toho Uchihu, tak dělej, nemáme moc času.“

Máte to?“
„Ano, ale cena se zvýšila.“
„Měli jsme dohodu.“
„Změnila se. Nebylo lehké to získat.“
„Kolik?“
„Ne kolik, ale co.“
„Nerozumím.“
„Rinnegan.“
„Dobrý pokus o vtip, teď vážně.“
„Chceme Rinnegan nebo to zničíme.“
„Zahráváte si.“
„To vy také. My určujeme podmínky, Uchiho. Máme co chcete a vy máte co chceme mi, podřiďte se nebo dáte sbohem své milované.
„Každý kdo mi vyhrožoval špatně dopadnul“
„Vyhrožuje nám“
„Jen dávám dobrou radu.“
„Zabijte ho.“
Křik a smrad spáleného masa naplnily noční mýtinu.
„Neboj se lásko vše je v pořádku, už zakrátko budeme opět spolu. Tvoje tělo už na tebe netrpělivě čeká.“

„Vědí to o nás, podívej jak se na nás dívají. Ty zkoumavé pohledy. Šeptají si, pomlouvají. Říkají, že nejsme normální.“
„Přestaň s tím, Sakuro. Nesmíš se tolik bát. Vykašli se na ně. Závidí nám, co sami nemají.“
„To je co, Ino?“
„Lásku. Hříšnou, divokou, spalující, nespoutanou lásku, kterou může cítit jen žena k ženě.“
„Miláčku nemluv tak nebo…“
„Nebo co králičku?“
„Se rozvášním.“
„To mám ráda. Pojď ke mně, obejmi mě, mazli se se mnou“
„To nejde, dívají se.“
„Ať se jdou vycpat. Jsi jen má a ničí jiná. Líbej mě, tak jako poprvé, ať se dozvědí o našem hříchu.“

„Byly jich stovky. Hemžily se jako krysy. Nedokázal jsem je zastavit. Chtěli jen to jedno. Křičeli to pořád dokola. RÁMEN! RÁMEN! To slovo mi rvalo uši. Myslel jsem si, že se z toho zblázním.“
„Tati klid, uklidni se, už je to dobré.“
„Nic není dobré Ayame snědli všechno, všecičko a vrátí se. Vždycky se vrátí. Jsou nenasytní.“
„Kdo?“
„Narutové, ty obří oranžové nenažrané na rámenu ujíždějící krysy, které mě chtějí dostat do hrobu.“
„Ale Naruto je jenom jeden, že jsi zase nasával saké?“
„Ne když se naklonuje Ayame. Potom začíná peklo.“
„Panebože.“
„Přesně tak.“
„A k tomu všemu nezaplatili účet.“

Vidím je v dálce. Bojím se toho co znamenají. Musím si pospíšit.
Nepřestávají bojovat, věří, že přijde. Musí jinak ho sám vlastnoručně zabiju. Proti nim, nic nezmůžou. Musím se do toho vložit, porušit slib. Technika Pěti Bohů a smrtící moc mých očí nám dají alespoň nějaký čas.
„No tak sensei neumírejte mi tady, ta díra není tak velká. Kurva zastavte to krvácení nebo ho ztratíme!!!
Slzy smáčejí zakrvácenou zem. Jeho křik se nese k nebesům. Se zatnutými zuby a sevřeným srdcem se dívá na trosky vesnice a těla svých přátel. Olověné kruhy dýmu rozplývající se ve vzduchu, oznamují pád Konohy.