Naruto

„Kakuzu, podívej napsal jsem divadelní hru.“
„Hmmm pěkný.“
„Prosím, prosím přečti si ji, budeš můj první.“
„Brrr, takhle to už nikdy neříkej. Není nějaká krátká.“
„Jeden list stačí.“
„Víš vůbec co je divadelní hra?“
„Ne.“
„Proč tomu tak říkáš.“
„Je to děsný drama.“
„Dej to sem, než mě z tebe šlehne. Název: Kudla v zádech, proč?“
„Podle tebe. Vzpomínáš na naši první společnou noc jak jsi se mě pokoušel zabít.“
„Vzpomínám, škoda, že to nevyšlo.“
„Proč tam opakuješ devětadevadesátkrát slova PÍCHY PÍCH a pak ÁÁÁÁÁCHCHCHCH.“
„Vnitřní pocity hlavního hrdiny.“
„Máš tři vteřiny.“
„Na co?“
„Na útěk, nebo tu hru zrealizuju.“

„Není cestování úžasné Naruto? Zažiješ při něm dobrodružství, zocelí tě, poznáš nová místa a lidi.“
„Hlavně ženský, viď ty starej prasáku.“
„Říkal jsi něco Naruto?“
„Ne nic.“
„Jasně, tak si pospěš, děsně se loudáš.“
„Tak si zkus ty těžký bágly táhnout sám zvrhlej poustevníku! Vážej snad tunu a já nejsem žádnej tvůj mezek, abych ti nosil věci.“
„Ber to jako součást tréninku.“
„Pěknej trénink. Já se tu dřu, potím se jak vrata vod chlíva, zatímco ty se flákáš!“
„Přestaň remcat a pojď jinak mi v těch smíšených lázních zavřou.“
„Jen počkej, toho budeš litovat, na tyhle lázně do smrti nezapomeneš.“

„Úchyle, zvrhlíku, perverzáku, přísahám, že tě zabiju!!!“
„Hlavně klid Tsunade, nerozčiluj se, vždyť jsem tě jen šmíroval v lázni, to by ti spíš mělo lichotit a ne, abys mě kvůli tomu chtěla zabít.“
„Jak lichotit, ty si mě vočumoval a nahou!!!“
„Stejně nebylo nic k vidění, myslel jsem, že to triko zkresluje, ale ono ne. Opravdu jsi plochá jak prkno.“
„Si mrtvej muž!“
Oči zaplanou touhou zabíjet, vzduchem se mihne mýdlo, které bezchybně zasáhne svůj cíl a oběť se skácí k zemi.
„Tsunade prosím nedělej to, slibuji ti, že už to nikdy neudělám.“
„To máš pravdu, už to nikdy neuděláš.“

„Ořezat, trošičku vytvarovat, zaoblit, ha dokonalý umělecký tvar, teď jen vymyslet, kde to odpálím.“
„Deidaro, pojď sem, hned!“
„Neotravuj mami, zrovna tvořím!“
„Dělej nebo ti zmaluju zadek.“
„Ta ženská mi pije krev, člověk se tu nemůže ani věnovat umění.“
„Říkám to naposled, pojď sem! Stejně nejsi žádný umělec a ty tvé patlaniny nestojí za nic, jen tu překáží! Jsi stejný budižkničemu jako tvůj otec.“
„Nevadí mi, že uráží mě, na to jsem zvyklí, ale nikdo nebude urážet mé umění, nikdo.“
„Už jdu mami, ukážu ti co jsem vyrobil nebo spíše z čeho jsem to vyrobil. Říká se tomu výbušný jíl."

„Dnes bude lekce ve velení, Naruto jsi na řadě.“
„Sensei to nemyslíte vážně, naposledy, když velel tak jsme málem skončili na dně rokle!“
„Neboj Sakuro, to se už nestane dneska mám mapu, věř mi.“
„Jenže toho se právě bojím! Sasuke, řekni něco.“
„Mě z toho vynechte.“
„Tak běžte budu na vás čekat v cíli.“
O chvíli později
„Zatracenej ptáku vrať mi tu mapu, nebo mě Sakura zabije.“
„Děje se něco, Naruto, ne nic.“
„Kudy teď?“
„Rovně týme, věřte veliteli.“
„Vážně, Naruto?“
„Jo určitě, znám mapu nazpaměť.“
„Sakra z toho se nedostanu, jsem mrtvej.“
„Narutóóóóó, jestli se neutopím, tak tě zabiju.“

Je zvláštní být ve tvém těle, lásko. Přeji si, aby to bylo naopak, ale místo toho ses raději pelešil s tou krávou Sakurou, ale já ti odpouštím.
Nevrť se tak, z úplné kontroly těla a mysli neutečeš, i tvůj Sharingan je na to krátký.
Odedneška budeme navždy spolu. Stanu se ti oddanou a věrnou manželkou. Neboj, i pro mě je to poprvé. Nebude bolet, slibuji.
Pojď, konopný provaz se smyčkou už netrpělivě čeká, stane naším prstenem a stolička zpečetí nás svazek.
Miluji tě, že ty mě ne, to nevadí. Důležité je, že budeme spolu. Jedno tělo, jedna duše už navěky.

Jmenuji se Uchiha Itachi a můj život nebyl jednoduchý.
Vyvraždil jsem svůj klan, jen mladšího bratra jsem ušetřil. Stal se ze mě nukenin – odpadlík. Přidal jsem se k Akatsuki – organizaci usilující o mír.
Zemřel jsem na neznámou nemoc, která mě dostihla při boji se Sasukem.
Ani po smrti jsem neměl klid. Oživily mě pomocí Edo Tensei, abych sloužil jako loutka ve válce. Dostal jsem se z toho a společně se Sasukem porazil loutkáře a zbavil zemi armády mrtvých.
Usmířili jsme se a já konečně našel klid, který mi nebyl v životě dopřán.
Tohle je můj život a neživot v kostce.

„Tu smlouvu dodržíte, Tsunade nebo vás přinutím!“
„Seru na smlouvu, nevyvraždím Hyuugi. Na mě nic nemáte jako na Hiruzena.“
„Ale mám.“
„Nevyhrožuj ty zkurvysyne nebo tě roztrhám na kusy.“
„Hoši, přiveďte tu blbou krávu k rozumu.“
Řev, cákance krve, prosby o slitování, rozdrcené lebky.
„Teď si na řadě ty, úředníku.“
„Áááááá ty všivá děvko ukouslas mi prst.“
„Neboj, jen se rozehřívám.“
„Di vode mě, nech mě, nesměj se tak.“
O desítky výkřiků později zbyla jen hrouda neforemného masa.
„Tak to bychom měli Shizune, odnes ty pytle sraček a pošli další delegaci. Uvidíme jestli i oni budou trvat na dodržování smluv.

„Přeji si mít kousek nebe.“
„K čemu ti bude?“
„Nevím.“
„Proč ho teda chceš?“
„Nevidíš jak je překrásné?“
„Vidím jen modrou plochu s bílými cákanci. Nic úžasného.“
„Ty nejsi romantik.“
„Ty snad jo?“
„Ano. Chci mít křídla, dokázat vzlétnout k nebesům, zkoumat nekonečné modravé dálky. Cítit doteky větru, pohlazení po tváři. Přeji si být anděl.“
„Ach ne, už tě zase chytá fantas.“
„Ty necito jeden. To jsou sny. Mé sny, tak mi je laskavě přestaň kazit.“
„Radši pudu.“
„Jen si běž, ignorante, pamatuj si, že jednoho dne mi nebe bude patřit.“
„Jasně ty naivko naivní a ze mě bude Bůh."

Už je tady zas. Ten blázen co si říká Zelená šelma. Nestačí mu, že mi už tak ztrpčuje život, těmi otravnými výzvami, že mě sleduje na každém kroku, dokonce i když jdu na záchod. Je tak otravnej, že to nedokážu popsat. Přesto je to můj přítel, parťák, proto je tak těžké zadržovat slzy.
Vidím jak se usmívá i přes tu bolest. Ví co ho čeká, ale dál za nás bojuje. Nebude v tom sám. Je čas dostát svému titulu.
Sharingan se rozzáří. Tisíc technik, tisíc smrtí.
Zelená šelma a Kopírovací ninja se opět spojí, i když to možná bude naposled.