Bylo nebylo, jednu neděli...

Fandom

Úvodní poznámka

Jaro 1966.
Tak krásné jaro už dlouho nebylo. A najednou...
O půlnoci se zima rozhodla ještě jednou zaútočit, zákeřně. Už měla být pryč, ale...

Půlnoc.
Vločky se začaly sypat pomalu a potom rychleji a rychleji.
Muž zavřel knihu a podíval se z okna - to nebude dobré - zavrtěl hlavou.
Žena na lůžku se zachvěla.
Třetí ráno.
Žena se nervózně posadila. "Snad to nic nebude, vždyť je ještě čas?"
Čtvrtá ráno.
Ne, to není možné, vždyť je čas. Co se to děje? Žena vzbudí muže: "Já nevím, asi bys měl jít zavolat."
Muž si natáhl zimník a obul boty. Venku to vypadá, že snad andělé potrhali duchny. Sněhu už bylo do půli lýtek.
Vyšel ven a zamířil k jediné telefonní budce na náměstí.
"Doktore, já nevím. Je to nějak brzo, ale když je to celé divné..."
Všechno měli přichystané, pro jistotu. Ale snad nic nebude třeba. Seděli mlčky a čekali.

Zvonek rozřízl ticho.

Drabble

"Cože?"
Muž vyděšeně couvl od dveří, kde stál František, místní strážník VB.
"Nečuč a dělej. Kde máš ženu? V tomhle marasu sanitka nevyjela Bílovečák, tak vás mám dovézt."
Motor služební octávie se naladil do otáček, na tomhle opatrně.
U dveří již čekala sestra s lehátkem. Přeložila pacientku a mířila chodbou dál.
"Tak si dáme, ne?", muž nabídl strážníkovi cigaretku.
Náhle se z chodby ozval pronikavý pláč ohlašující nový život.
Po chvíli se u dveří objevil doktor: "No, Vláďo, málem jste ji měli v autě. Krásná holka, sice trochu malá, ale bojovnice to je. Gratuluji."
Byla neděle, 27. března, pět ráno.

Závěrečná poznámka

S hrdostí se přiznávám, že si dovoluji překročit hranici 60tky. A to už je vážně dost dobrá délka života, aby se v něm našly vzpomínky a příběhy mé, mých blízkých i vzdálenějších mým životem proplouvajících, ale i ty nové, co jen tak zavadí anebo se hluboko zapíší.

Takže "Ze života" , přátelé.

Téma

DMD č. 00 pro březen 2026. Téma: Ladění