Neobyčejně obyčejné odpoledne

Pod nohama mu vířil prach vyschlé půdy v pravidelném rytmu kroků. Slunce bylo v nadhlavníku, ale prudké doteky mistrálů ochlazovaly jeho horké polibky.

Vincent se zastavil na polní cestě a nádhera kompozice, která se před ním rozkládala, ho donutila zatajit dech. 

Pod modravými horami se rozkládaly zelené pastviny a skaliska s tu a tam roztroušenými domky. A pod nimi zlatavé moře obilných klasů ohýbajících se ve větru.

Osamělý sekáč vytrvale pracoval a měnil vlny klasů na pichlavou pláň. 

Vincent maloval, slunce klesalo a barvilo letní oblohu do odstínu mořské pěny.

Bylo mu na tomhle světě tak krásně, až to bolelo.