DMD 2010

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Poznámka: Profesor von Drak by se měl časem objevit někde kompletní. Zatím se pokusím sesmolit info.
Věnování: Těm, kteří tuhle soutěž vymysleli, a těm, kteří se jí účastnili.
---
Blankytně modrý muž se s pyšným úsměvem vznášel poblíž okna, když se přímo před ním zjevil mohutný Strážce sbírek.
„Musíme si promluvit!“ zahřměl.
„J-jistě,“ koktal Poplašňák.
„To tvé vyhazování lidí z oken musí přestat! Správce má kvůli tomu problémy!“ přikazoval Strážce poltergeistovi.
„Ale já jsem…,“ začal ten.
„Mně je jedno, co jsi, ty zasmrádlý kuse ektoplasmy. Najdeš si prostě jinou zábavu. Nebo…,“ pohrozil Strážce.
„Nebo co?“ vzpamatoval se Poplašňák a začal provokovat.
„Řekl sis o to,“ prohlásil správce a bez jediného hnutí imaginárním svalem zmačkal poltergeista do kuličky.
Houby svaly nebo čáry, pomyslel si pobaveně Daniel. Basket. S modrým míčem.

Fandom: 13 a 1/2 života Kapitána Modrého Medvěda
Farování: Obsahuje vysokou koncentraci nízké inteligence.
Foznámka: Užijte si to. :)
Normální eydeet má tři mozky, nadaný čtyři a eydeet se statutem génia pět. Profesor Nachtigaller jich měl sedm.
Studenti profesora Nachtigallera mlčky seděli a nechávali skrz sebe proudit inteligenci. Ale jakmile profesor opustil třídu, začala znovu nekonečná diskuze o tom, kde může být. Sedmý mozek samozřejmě. První mozek měl v hlavě. Další čtyři mu vyrůstaly z lebečních kostí. Časem se jim podařilo vyzkoumat, že šestý je tam, kde normálně bývá slezina. Ale kde je ten sedmý?
Profesor se dlouho nevracel. Nakonec to byla horská strašilka Freda, která na papírek svým úhledným písmem napsala: „A co kdyby ho měl v noze?“

Fandom: Máj
Poznámka 1: Obsahuje rift v čase a prostoru.
Neohlédl se. Rázným krokem spěchal dolů k jezeru, kde již na něj čekali jeho loupežníci. Zhluboka se nadechl, stiskl zuby. Sevřel pěsti. Zrychlil. Zůstali v tomto kraji příliš dlouho, cestu by zvládl i poslepu.
Zastavil se u vysoké, staré borovice. Zaryl prsty do kůry. Potřásl hlavou a dal se do běhu.
Nesmí na něm nic poznat. Nic!
Neviděl na cestu. V očích ho pálil poslední pohled. Vilém bezvládně oddechující v prachu, tiché, nevěřícné: „Hynku…“
Zablesklo se. Zahřmělo. Zakopl o kámen, který tu neměl být.
Hlasy… Nerozuměl, ale přesto věděl, co říkají.
„Vrátil se!“
„Žije!“
„Beowulf!“
Sklopil hlavu. Odsouhlasil by cokoli.
Poznámka 2: Jako Beowulf zůstane Hynek po deset let. Je totiž nadmíru podobný tomuto Beowulfovi, když trochu zestárne a zaroste. Za tři až čtyři roky po této drabble se odehraje děj Máchova Máje. Za dalších sedm let se vrátí poutník - Hynek. (Beowulf!Hynek za sebe najde náhradu.)

Fandom: realita (tentokrát na vlastní kůži)
Návrat domů je noční můra. Zakopnu hned za dveřmi. Z nových sandálů jsou pantofle dobré tak leda na zahradu. Po kuchyni se válí cáry novin a odpadkový koš leží dnem vzhůru. Na koberci se šklebí dvě mokré tmavé skvrny a pod stolem je dokonce…
Ne. Dost. Končím. Kde je to zvíře?!
Strnu. Štěně sedí u zrcadla, olizuje svůj odraz a pláče. Zřejmě v něm vidí brášku, po kterém se mu stýská.
Šok trvá jen chvíli. Beru ho do náruče, a když se mi čumáčkem otře o tvář, vím, že téhle nemoci znovu podlehnu. Láska ke čtvernohým miláčkům je totiž nevyléčitelná.

fandom: Rambo
Poznámka: Když svaly, tak svaly :D
Pršelo. Rota amerických vojáků se prodírala vodou nasáklou džunglí, co krok, to čvacht. Konečně dorazili na tábořiště. V kantýně zápolila drobounká vietnamská stařenka s mohutnou vařečkou, kterou pilně míchala hustou polévku.
„Z černé ředkve šťávička
zaťuká ti na víčka.“
Zamíchání po směru hodinových ručiček.
„Řešetlák a jitrocel
abys dlouho neležel.“
Dvě zamíchání proti směru hodinových ručiček.
„A hořčičné semení
ať v žaludku nelení.“
Dvě zamíchání po směru hodinových ručiček…
John Rambo se podezřívavě zadíval na stvoření nesrozumitelně si mumlající v místním nářečí.
„Copak to tam kuchtíš, stará?“
„Vaši večeži, pane,“ obdařila ho bezzubým úsměvem.
Rota Bravo zažila opravdu rychlou noc.

fandom: crossover - Sherlock Holmes a Doctor Who
„Velice rád vás poznávám. Obdivuji vás, a to jsem si ani nebyl jist, zda jste opravdu existoval.“
„Přeslechl jsem vaše jméno – doktore?“
„Jen Doctor. Já se takhle jmenuji.“
„Ach tak. Těší mě. Prekérní situace, viďte?“ Sherlock Holmes vytáhl dýmku, začal si ji rozvážně nacpávat a pohlédl na louži, v níž postávala skupina nabušených ozbrojených individuí. „Zajisté jste si povšiml, že tady pánové stojí v petroleji.“
„Mohu si půjčit vaše zápalky?“
„Samozřejmě, poslužte si. Hádám, že se to té louže trefíte již na první pokus. Je jen sedm yardů daleko,“ podotkl Holmes.
„Ale ale, to jsou způsoby. Pánové se ani nerozloučili…“

„Som idiot...“ Harry stál so svojou manželkou pri aute. Trčal z neho hrubý drôt, plech ohnutý, dvere vypáčené. „Viem, čo mi chceš povedať...“ zamračene sa ohradil.
„Nie... počúvaj...“ povzdychla Ginny.
„Nebudem... Máš pravdu. Ty by si zobrala prútik a jednoducho tie dvere odčarovala...“
„To nechcem povedať...“
„Strýko Vernon to takto robil, keď si zabuchol kľúče. Na správnom mieste potlačil správnou silou...“
„Počkaj, nechaj ma dopovedať...“
„Tak som to trocha prehnal, no... Potiahol som o niečo viac...“ mykol plecami. „Chcel som ti ukázať, že to viem...“
„Harry! Mlč už!“ zamračila sa.
„Čo?“
„Nezabuchol si si kľúče... Toto nie je naše auto...“

fandom: Česká škola magie ve Vídni
věnováno Esclarte - pro radost
------------------------------
Rosina šla zkratkou lesem, když ji dohnali pálenkou notně posilnění chasníci.
„Kampak pospícháš, že se sousedy slovíčko neztratíš?“
„Pusťte, spěchám.“
„Tož panence nevoníme. Kdo myslíš, že jsi?“
„Přivandrovalá,“ vybafl šilhavý Tonek.
„Nad nama sa povyšovat nebudeš,“ pohrozil statný Jura.
„Nebudeš,“ zazněla Tonkova ozvěna.
Janek položil Rosině ruku na tvář, pak dlaň sjela k výstřihu halenky.
Náhlý záblesk bílého světla zasáhl Janka a odmrštil ho o několik koňských délek. I Jura se poroučel k zemi.
„Na mou nevěstu nikdo sahat nebude.“ Laurentius namířil na Tonka hůlku.
„Proč na mňa ukazuješ tým klackem?“ zakňoural Tonek.
„Aby se ti dobře spalo,“ odtušil Laurentius…

Fandom: Sherlock Holmes
pozn. aut.: měl to být slash, ale já slash psát neumím, a tak je z toho jakási splácanina.
Watson se chystal jít domů.
„Přijdu zase zítra,“ řekl svému příteli sedícímu u krbu. Holmes vypadal, že ho nevnímá. Nejspíš přemýšlel nad nějakým nerozluštitelným rébusem.
„Proč jste se oženil zrovna s ní?“ zvolal Holmes zničehonic. „Je pří…“ zarazil se. Teprve teď si uvědomil, že hovoří nahlas. Watson se beze slova otočil a odešel.
„Já to tak nemyslel!“ zakřičel za ním Holmes. „Vlastně myslel, ale… počkejte!“
Raději se za ním rozběhl.
Ulice byla prázdná, pouze v dálce zahlédl drožku. Jako vždy, když pospíchal, nebyla v dohledu žádná další.
Holmes vyrazil za drožkou. Doufal, že Watsona dostihne nejpozději o dvě ulice dál.

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Poznámka: Já měla naši paní ředitelku ráda.
---
Josefa N. byla osobou nevysokou, rozhodně však nepřehlédnutelnou. Ačkoli tuto ředitelku gymnázia by možná nejlépe vystihovalo slovo nepřeslechnutelnou. Ztichla jedině, když za sebou v doprovodu Daniela von Draka zavírala dveře sbírek. Tam její slovo neplatilo.
Teprve za zavřenými dveřmi kabinetu promluvila.
„Měl bys něco udělat s těmi svými duchy. Kolikrát jsme za tenhle rok museli vyplácet odškodnění za trauma zaviněné vypadnutím z okna? Sedmnáctkrát,“ domlouvala podřízenému.
Daniel se ušklíbl. „Když ona je to Poplašňákova oblíbená zábava.“
„To není omluva.“
„Vím, ale když nedodržíte pravidla... Potom, holt, co není v hlavě, musí být v nohách. Přitom člověk snadno vypadne z okna.“