DMD 2010

fandom: Budeč
pozn. Je v tom šok a je v tom léčba. Víceméně.
Berta vystudovala na Budči. Jako vesnická čarodějka se cítila nevyužitá, ale tradice je tradice.
Ne že by vesnické čarování nebylo osobitou výzvou, ale občas se nudila. V takových chvílích chodila k tajné studánce nahoře v lese a zírala tam do budoucnosti. Voda je věčná a pomocí vody lze nahlédnout daleko.
"Nabít na dvě stě! Ustupte! Pal!"
Některé vzdálené budoucnosti skoro děsily.
Kam až klesne poctivá magie! Kříšení mrtvých s humbukem vhodným leda na jarmark!
Berta pohoršeně zavrtěla hlavou.
"Hnáte, jdeme," zavelela.
A její sluha, vzkříšený z mrtvých starým dobrým nenápadným způsobem, přičinlivě sebral otep dřeva a šouravě vyrazil k domovu.

„Promiňte, můžu si to na chvíli půjčit?“ zeptal se zdvořile gigantický bernardýn.
Parašutista přestal smotávat padák a s křikem vzal nohy na ramena.
Tohle lidi dějí pořád. Utečou si a ani vám neřeknou adresu, kam máte padák vrátit.
Fík přes sebe bílou látku přehodil a vzal to lesem k domovu.
Ptáci vykukující z větví smrků překonávali rekordy ve vyjevenosti.
Z posedu na mýtince spadl hrůzou ztuhlý myslivec.
Fík konečně doběhl domů a s mohutným „BAF!“ vyskočil na Áju.
„Škyt ne-nepomohlo škyt to!“ zavrtěla hlavou Ája. „Na ducha ti moc škyt koukají škyt nohy.“
„Hm, musím najít větší plachtu,“ usoudil Fík.

fandom na konci...
Utkvělý pocit, že něco je špatně. Sžíravé pochyby o vlastní existenci. Mučivá touha po změně. Zoufalé hledání cesty. Hluboká beznaděj z neúspěchu.
Pak přišla ta žena... Mohla říkat pravdu? Měl jí uvěřit? Je toto řešení, po kterém pátral?
Váhal... Jeho současný život byl pochmurný... ale poskytoval mu určité jistoty.
Toužil po změně a stejně intenzivně se jí obával.
Probudil se a cítil se... jinak. Nic si nepamatoval. Nebo snad... Ne, to je nesmysl, to se mu muselo jen zdát...
Pomalu zvedl ruku a vzadu na hlavě si nahmatal otvor. Něco se definitivně změnilo. Jen si nebyl jistý, jestli k lepšímu...
............
Fandom: Matrix

Darth Vader netečně zíral z okna.
Nemohl se smířit se svou novou, absurdní existencí.
Palpatin byl vzteky bez sebe.
Potřeboval válečníka, ne zhroucenou trosku.
„Pojď se mnou!“ přikázal.
Vader neochotně poslechl.
Sestoupili do temného podzemí Palpatinova paláce.
Zde ukrýval své největší bohatství.
Sithské holocrony.
V nich byly navždy spoutány duše dávných učenců i bojovníků připravené
kdykoli předat moudrost a Sílu svému vlastníkovi.
Vader se otřásl.
Cítil se jako vězeň v klaustrofobním prostředí svého obleku,
ale spoutané duše na tom byly tisíckrát hůř.
„Takže mám být vděčný i za to málo, co mi zbylo?“
Palpatin se usmál: „Ano, to bys měl.“

fandom: anglická historie
poznámka: inspirováno (bohužel) skutečnou událostí z dějin
Stál sám na hradbách a věděl, že se dívají, na něj dívají.
Stál sám na hradbách a věděl, že je odsoudili, že lásku jejich odsoudili.
Stál sám na hradbách a dolů hleděl, na popraviště hleděl.
Stál sám na hradbách a krev se lila, z hrdla bílého se lila.
Stál sám na hradbách a jeho milý umíral, v bolestech umíral.
Stál sám na hradbách a vrazi radovali se, ze smrti krásy radovali se.
Stál sám na hradbách a zaplakat nesměl, zaúpět nesměla ústa jeho.
Stál sám na hradbách Edward II., král anglický,
a hořkými slzami krvácelo srdce jeho nad touhou nedovolenou.

fandom: Malý princ a RP
poznámka: jsem nemožná a máte právo mě zastřelit. ale ty dva nápady se mi objevily v hlavě současně. nedokázala jsem toho nevyužít. a za názvovou podobnost se Kleio omlouvám, jenomže - co jinak s tímhle? to nejde. nic jiného nejde.
věnování: všem, kteří věří v jeho existenci
Malý princ nikdy neexistoval, přesvědčovali ho.
A on pohladil zamyšleně po hřbetě útlou knížku.
Jeho zlaté vlasy byl jen odraz slunce na poušti, tvrdili.
A on vzal sklenici, nasypal do ní písek a postavil ji na okno.
Otázky, na které jsi mu odpovídal, pokládal sis jen ty sám, zkoušeli vysvětlovat.
A on se jich zeptal, co jsou to vážné věci.
Studna, kterou jsi objevil? Měl jsi štěstí, připustili.
A on připil iluzi na štěstí ledově chladnou vodou.
Rolničky, které cinkají? Ty vysnil sis zvonky, abys nezešílel z ticha, pravili mu soucitně.
A on se usmál, vzal tužku a nakreslil beránka.

Touha je velmi vybíravá, velmi delikátní. Příliš ji nezajímají extáze ukojení, ty věčně stejné exploze slasti a radosti. Vychutnává si různorodost začátků a konců. Omamnou sladkost očekávání a drásavou hořkost rozchodu v tisíci chutích a vůních. Začátky a konce jsou hlavním cílem jejích her. Proto k sobě ráda přivádí ty, kdo k sobě nepatří. Proto setrvává nablízku ženám kladoucím tělo jako past a mužům s očima lovců. Těm, kdo si myslí, že vzbuzují touhu a ovládají chtíč. Touha jim stojí za zády, usmívá se svýma zlatýma očima a vede si je od sladkosti k hořkosti. Znovu a znovu a znovu.

Fandom: historie (literární historie, rps, kanonická realita, prostě tak)
Poznámka: obsahuje autory proklatě dobrých básní a velké množství alkoholu. ;)
Věnování: pro Dangie, opětně mi dopomohla k pointě.
Díval se skrz sklenku absinthu. Vše bylo hebce smaragdové a rozmazané. Dokonce i plamen svíčky zářil jasně zeleně. Svět skoro dával smysl. Pak si vyklopil obsah do hrdla a vše se vrátilo k původním barvám. Podkrovní pokoj byl ponurý, šedivý, bez života.
Nechápal, co mu schází. Má krásou ženu i dítě. Peníze. Ale něco chybí.
„Ještě jednu?“ Mechový hlas podráždil jeho ucho.
„Proč nejsem šťastný?“ Zarazil se. Nechtěl před Arthurem vypadat jako kňoural.
„Vím, co tě udělá šťastným, Paule,“ zašeptal.
Spojil jejich rty divokým polibkem.
Paul vyděšeně ucukl. Absinth mu možná zamotal hlavu. Ale náhlou změnu v podbřišku nezpůsobil alkohol.

Fandom: realita (s trochou poezie)
Poznámka: Poctivě přiznávám silnou inspiraci dnešním koncertem Jarka Nohavici a jednou jeho písní.
Je to nádherné místo. Tajemné. Modré. Miluju ho.
Skrývá v sobě spoustu úžasných věcí.
Teplo. Sny. Touhu. Lásku.
Volá mě, láká zpěvavými tóny a vábí hrou barev.
Je to příšerné místo. Obyčejné. Modré. Nenávidím ho.
Skrývá v sobě spoustu špatných věcí.
Chlad. Beznaděj. Strach. Nenávist.
Odhání mě, děsí zlou silou a zapuzuje pachem smrti.
Je to zvláštní místo. Magické. Modré. Díky němu žiju.
Skrývá v sobě spoustu věcí.
Uctívání.
Prokletí.
Měla bych zapomenout, ale nejde to. Něco mě k němu táhne. Nějaká mocná síla. A tak se stále vracím.
I dnes.
Píše se únor 1986.
A já jsem Halleyova kometa.

fandom: realita
Jakže jsem se sem dostal? Stopem. Fakt.
To vozidlo bylo nějak divný a mělo vzadu víc kol než vpředu. Vyškrábal jsem se dovnitř. Z vozíku s kuframa.
Z toho rachotu jsem div nevohluchnul.
Když byl konečně čistý vzduch, zjistil jsem, že nemůžu ven.
Došel jsem do takové malé místnůstky se dvěma sedačkami. Bílými! Ohavnost. Znechuceně jsem je označkoval.
Povalovaly se tam manuály a mapy. Trh škráb!
Ráno na mě přišli! Honili mě dva dny.
Nakonec jsem se doslechl, že poletí zpátky do Prahy i se mnou! Další hodina nesnesitelného kraválu.
Tam mě chytili a odvezli sem do útulku.
Chcete mě?
pozn.: Jde o příhodu z ČSA, která se odehrála na lince Praha-Frankurt (a původně taky zpět) před několika lety.