DMD 2010

Fandom: Máj
Poznámka: Viléma a Jarmilu znáte, Valdemar je loupežník, který se objevil ve filmu (Hádek) a stal se součástí mé a hlavně Kleiny povídky. A Hynek je Vilémův svůdce z mé povídky.
Děkuji Karlu Hynku Máchovi za zapůjčení několika veršů.
Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
Zní –
„Zahrává si s tebou! Nejsi víc než jeho hračka.“
Zní –
„Jsou to jen znuděné děti, žádní loupežníci. Proč je k nám přivádíš?“
Zní –
„Je jako pavouk, její bílé šaty jako lákavá pavučinka. Zaplétáš se zase…“
Hyne –
Tělo bolestí zemdlené ztrácelo se v prachu. Neslyšně: „Hynku…“
A hyne –
Jaká to jejich dětinská chyba! Rychle udupat oheň a zmizet! Naléhavě: „Viléme!“
Hyne zas –
Její smích nese se nad jezerem. Květy kolkolem vadnou. Žárlivě: „Jarmilo!“
Dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas.
„Valdemare…“
Zní – a hyne zas.

Tentokrát si nechte zajít chuť na sladké. Nemuselo by se to vyplatit.
Trochu se prospat by nebylo od věci, ale po sto letech by tě už nejspíš bolela hlava.
Babičce by se daleko víc líbily ty květiny, co rostou přímo za její chaloupkou.
Unášet královské dcery je vždycky trochu krkolomné.
Měli byste synkovi pořídit tříkolku, aby se měl na čem povozit.
Překrmovat děti není zdravé. Moc rychle přibírají na váze.
Sůl kamenná je chemická sloučenina důležitá pro život.
„Proč jim nemůžu poradit, aby se správně rozhodli?“
„Protože příběhy nechybujících lidí by byly jenom tlacháním bez pointy,“ odpověděla moje pohádková babička.

„Anielo, musíme pryč.“
Neříkal jí to poprvé, ale tentokrát už nevypadal, že ustoupí. Police v komůrce, jindy plné knih a svazků sušených bylin, zely prázdnotou. U dveří stály tři truhly.
Rozechvěl se jí ret. „Ale, Karole... kam? Nemůžu... Maminka... Maminku by to zabilo...“
„Tvoje paní matka...! Anielo, a náš syn?! Nevidíš, že ho ničí už jenom ty modlitby? Nač chceš čekat – až sem dorazí inkvizice?“
Malý Anzelm se oběma rukama držel máminých sukní. Jeho šedivé oči pulsovaly nedětskou bolestí.
Karol vytahal truhlice na dvorek, vyhrábl v zemi jamku a všechny tam postupně zanořil.
„Anielo...“
Na dveře krámku dopadla těžká pěst.

fandom: Harry Potter
poznámka: bodík je bodík...
V chodbě, kde visela Buclatá dáma, někdo ležel v temném koutě stulený do klubíčka. Z okolních obrazů přicházeli představitelé, aby si siluetu pořádně okoukli.
Obrazem proběhl dokonce kůň a nevěřícně potřásl hlavou.
"Už zase? To je tenhle týden potřetí," zhnuseně pokrčila rameny dívka v honosném hábitu.
"Nebuď na něj zlá, je to chudáček. A přitom se tolik snaží," oponovala jiná mladá čarodějka.
"Tolikrát jsem mu říkala, ať si za mnou schová deku, aby se měl aspoň něčím přikrýt, až se mu to zase stane. Ale on si pořád myslí, že to příště vyjde... drahoušek Neville, ta jeho víra je obdivuhodná."

Tak tohle muselo bolet. Nebo spíš pálit.
„Slepý bod! Využij jeho slepý bod! A bodni!“ řval na toho trubku.
Říkal si, že do toho kluk dostane, jenže ten chtěl rozebírat duševní pochody bestií v těch nejhloupějších chvílích, například když mu za zadkem jedna pořádně vytočená řvala a chystala se ho usmažit.
„U Ódina, použij štít!“
Naštěstí se to vyžle stihlo ukrýt za palisádu.
Škyťák tentokrát úhoře, kterého se Bezzubka děsil, do rokliny nepřinesl. Měl s ním jisté plány.
„Prý ze mě drakobijec nikdy nebude,“ řekl drakovi. „Ale už mi to ani nevadí.“
Drak mu úsměv oplatil s pusou plnou ryb.

Hvězdy se zavlnily a na oběžné dráze se odmaskovala flotila lodí typu Pleja III. Ohromné disky chvíli visely nad planetou a pak postupně začaly mizet v hyperprostoru.
"Generále Šerane, právě mě vzbudili, co se děje?"
"Opouštíme orbitu, kapitáne Ptaahu. Evakuační pohotovost nad Zemí končí."
"Proč?!"
"Galaktická konfederace planet nám přidělila nový úkol."
"Proboha Aštare neblázni! Je tam šest miliard lidí a ten asteroid tu bude do půl roku!"
"Milovali jsme je a nabízeli jim láskyplné přátelství, ale oni neposlouchali."
"Ale vždyť zahynou!"
"Hrstka jich přežije. Vrátíme se zase za tisíc let a uvidíme, jestli se jejich civilizace obrodila ke světlu."

fandom: Invaze rušivých elementů
Bradavicemi se nečekaně rozlehl strašlivý řev.
„Teeess?“ zeptala se Gwen, zatímco bušila do zad San, které zaskočila mandle ve skořici. „Nevíš o tom něco?“
Je pravda, že asi vypadám jako viník. Trochu příliš spokojeně. Zubím se totiž od ucha k uchu.
„Ém, měla jsem dojem, že profesor Snape pořád nebere hrozbu Mařenek a psaných příběhů vůbec úplně vážně, a tak jsem mu dala přečíst…“
„Proboha, snad ne tu, jak si vezme Hermionu? Nebo tu, kde má poměr s Luciusem a Lupinem najednou? Nebo tu, jak je hadí zvěromág a využívá to k…“
„Ale né,“ rychle ji utnu.
„Jenom Princův příběh…“

Fandom: Historie
Poznámka: Hvězdičky jsem nepočítala jako slova. Jestli jsem měla, tak mě, prosím, opravte.
______________________________________________________________
„I přítel příteli občas vrazí nůž do zad. Samozřejmě tím nemyslím zrovna tvého bratra, pane.“
*
„Zbabělý král je stále lepší než mrtvý král, Honzo.“
*
„Nechoď tam. Moje matka vždycky říkávala: ʼNikdy nevěř zrzkům!ʻ“
*
„Neotvírejte vozovou hradbu, bratři, je to past!“
*
„Dejte pod ta okna bodáky jako posledně!“
*
„Jene, nechceš si od toho slovníku nechat udělat kopii?“
*
„Už bychom měli vážně přestat s tím věčným sezdáváním bratranců a sestřenic.“
*
„Paní, nevdávejte dceru do Francie. Nějak se to tam poslední dobou mele.“
*
„Franci, zastavme automobil. Upadla mi rukavička!“
A když to slyšel Nejvyšší, bušil hlavou o oblaka tak silně, že nastala bouřka.

Téma pro 29. 4. 2010: Léčba šokem
Toto téma bude uzavřeno 29. 4. 2010 v 23:59.
Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.
Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Zase spolu byli celé odpoledne. Měli si toho tolik co říci, pořád nové a nové nápady, které spolu dál rozvíjeli.
Bude se jim dobře spolupracovat. A přece se mezi nimi vyskytly určité neshody.
„Být mocnější a vědět víc než ostatní je nejen výhoda, ale i zodpovědnost. Nesmíme svou moc zneužívat,“ opakoval Albus.
Gellert jen pokrčil rameny a bylo vidět, že to na něj nedělá žádný dojem.
„Kdybychom chtěli jen ovládat ostatní, vymstilo by se nám to. Vážně.“
Gellert převedl řeč jinam.
Doma Aberforth už bůhví pokolikáté opakoval, že z toho kamarádění s Grindelwaldem nevzejde nic dobrého.
Albus dělal, že neslyší.