DMD 2010

Fandom: Fell: Kruté město
Poznámka: Ave k narozeninám. Protože se vždycky najde důvod, proč je oslavit ;)
Když chcete v Snowtownu přežít, musíte hlavně načichnout jeho pachem. Když město vycítí, že nejste jeho, zabije vás do dvou dnů. Pak potřebujete ještě rychlej mozek a rychlý nohy. V hlavě vám musí automaticky cvakat, kde zrychlit krok a kdy se skrčit, protože o setinu později hvízdne kulka. A taky kdy se vyhnout jeptišce, kde zásadne nekupovat cigára, v který dny vůbec nevycházet z domu a kdy se domů radši nevracet. Když mozek selže, musíte umět zrychlit z nuly na třicet. Pak máte šanci, že příští narozeniny budete moct znovu oslavit v baru U Idiota. První runda jde na podnik.

„Co není v hlavě, musí být v nohách, Gumpe.“
„Ale poručíku Dane, vy nemáte nohy.“
Nevím, proč tenkrát poručík Dan skočil do moře a plaval vedle lodi, dokud nezapadlo slunce. Asi to bylo jedno z těch jeho zvláštních hledání Boha. Když mi dovolil, abych mu pomohl nahoru, řekl jen: „Mluvil jsem o tobě, pitomče.“ A byl tak unavený, jsem mu ani nestihl vysvětlit, že neměl pravdu.
Volali: „Utíkej, Forreste, utíkej,“ a já hned poslechl. V deseti letech utečete všemu. Ale když jsem se díval do Bubbovy mrtvé tváře, pochopil jsem, že některé věci vás dohoní, i když běžíte jako vítr.

Aragon hleděl upřeně ale pevně do palantíru, ze kterého tryskalo rudé světlo.
"Kolik máš hnusných skřetů?"
V mysli se mu zjevil obraz ohromné armády čítající sta tisíce.
"Kolik máš strojů na zabíjení?"
Uviděl ohromné trolly, kteří táhli vysoké konstrukce na kolech.
"Kolik máš dalších čertovin?"
Uviděl hořet kámen a téct železo.
"Vidíš a stejně ti to nebude nic platné. Vzdej se, Saurone!"
Uviděl záplavu zlata a diamantů ohromné ceny.
"Ha! Chceš mě podplatit?"
Uviděl černý trůn a na něm sebe se zlatou korunou.
"Ne Saurone, my nejsme stejní. Já jsem král Gondoru a mám tvůj prsten!"
Černá vojska se pohnula.

"Tady to je," zašeptal Lestrade a ukázal na dveře s číslem osm. Vytáhl z kapsy pouzdro, z něj několik nástrojů a začal pracovat se zámkem.
Holmes chvíli stál a pak se začal procházet po chodbě.
"Tak už to bude?" řekl nahlas a ani se na Lestrada nepodíval.
"Psssst! Nesmíme ho vyplašit," zašeptal nervózně Lestrade a po chvíli naslouchání pokračoval se zámkem.
Holmes ještě chvíli postával a pak vykopl dveře naproti.
"Lestrade, je támhle a utíká vám oknem."
"Konstáble za ním!" zakřičel Lestrade. "Jak jste to věděl?"
"Nevšiml jste si přemístěných čísel? Po čtyřce přece vždycky následuje pětka a ne osmička."

Tonička si zkoumavě prohlížela toho velkého pána.
"Přejete si?" zeptala se slušně, protože tak byla vychovaná. Navíc zdvořilost dokáže některé lidi spolehlivě vyvést z konceptu...
"Tvoji rodiče nejsou doma?"
"Jsem tu sama," potvrdila.
Chlapík bez dalšího zdržování zamířil do stavení a začal systematicky hledat cokoli cenného.
"Krást je špatné," poučila ho Tonička.
"Zalez a buď ráda, že se Ti nic nestane," odsekl hrubě.
Tonička si povzdechla. Takže to půjde tou složitější cestou...
"Měl byste vědět dvě věci... Za prvé, jsem čarodějka."
Nedbalým pohybem si nasadila špičatý klobouk. Muž začal couvat.
"Za druhé, támhle je propadlo do sklepa... Jo, přesně tam."

Mistr Yoda předstoupil před malé padawany.
„Dnes my o historii Jediů vyprávěti si budeme. Já staré rukopisy přinesl.“
Zelenýma očičkama zatěkal po prázdném stole.
„Och, zdá se, že já zapomněl …“
Špičatýma ouškama zastřihal.
Odcupital.
Vrátil se s náručí plnou svazků.
„Já ukázati vám chtěl podobenky dávných Mistrů.“
Marně kronikami listoval.
Znovu odhopkal. Přiběhl s hromadou větší než byla ta první.
Na prahu zakopl. Svitky se rozkutálely.
Učedníci si vyměnili rošťácké pohledy.
Ze sloupoví přihlíželi Mistři Windu a Ki-Adi-Mundi.
„Mistr Yoda začíná být roztržitý,“ řekl Windu. „Učení neposedů mu nesvědčí.“
Ki-Adi-Mundi přikývl: „Potřebuje odpočinek. Lépe bude, když v Nejvyšší Radě zasedne.“

"Chase vypadá naštvaně," konstatoval Wilson při pohledu na chodbu.
"Asi si umazal obleček při kopání té jámy," utrousil nevzrušeně House.
"Jaké jámy?!?"
To už ale zmiňovaný pán vstoupil. Hodil Houseovi na stůl sáček s několika zvířecími chlupy.
"Tady to je. Ale chci, abyste si uvědomil, že jsem kvalifikovaný doktor a ne nějaký... kopáč! Příště si na takové prověrky v terénu sežeňte někoho jiného."
"Vy jste nepřinesl vzorky tkání?" podivil se House.
"Řekl jste, že potřebujete na ověření Vaší teorie pár chlupů."
"Vy jste ale přece kvalifikovaný doktor, ne? Mohlo Vás napadnout, že to nebude dostačující. Snad abyste se tam vrátil..."

fandom: legenda o králi Artušovi (jedna z variací)
varování: zpoetizováno ad absurdum (as usual), a vzhledem k tomu, že jsem slyšela/četla/viděla mnoho různých variant, pro někoho možné historické nepřesnosti
poznámka: neuvěřitelné, že jsem si tohle téma moc chtěla něco napsat a poslední bonus, co se tu objevil, si o to přímo řekl
věnování: žádnému historikovi/dějepisáři/znalci historie bych se tohle věnovat neopovážila, ale kdyby náhodou někdo chtěl...:)
Obdiv můj ti patří, Artuši, králi anglický.
Uznávám tvou sílu i schopnost vládnout lidu zelených ostrovů.
Kdysi věnčit jsem chtěla hrdé čelo bratrovo vavříny vítězství.
Kletbou rodu nazval jsi mne a do země zadupal, bys přednost dal jiné.
Však nevzdám se. Ruce sestry tvé bíle již nezazáří. To čerstvou krví zrudnou.
Hlavu kouzly ti omámím, že na Gueneveru víc si nevzpomeneš. Z lůna mého zkáza a smrt vyjdou, a Mordred bude jejich jméno znít.
Pak na hrobě královském zatančím si a k nebesům dolehne vítězný pokřik můj.
Viz, epitaf tvůj takový jest bude: Vrah jsi a v prach se obrátíš.

fandom: Jméno větru
poznámka: zaprvé, tradiční náraz na fandom. zadruhé - fakta, o kterých zde mluvím, se odehrávala třeba i v delším časovém úseku, ne že byla nejdřív jedna věc a pak teprve druhá, ale tohle je bráno obecně. víceméně to ale je popořadě. to pro ty, kteří znají fandom. ( = neberte to stoprocentně, doslova a přesně )
varování: pokud v tom chcete vidět slash, vizte ho. já ho tu třeba viděla. to jen tak pro zájemce.
věnování: ioannině. protože její Björkhallen mi připomíná Jméno větru. krásně.
Malý otrhaný chlapec stál. Toužil po knihách, učení, životě vzdělance.
Desetiletý hoch se pohnul. Alchymie ho zaujala, divadlo nikoli.
Mladičký jinoch udělal krok. Odešel od kočovníků a zapsal se na univerzitu.
Nejistý student šel pomaličku. Našel si přátele a prospíval.
Šestistrunka zrychlil. Začal hrát na loutnu a seznámil se s Auri.
Umělec se zázračnýma rukama se rozběhl. Rytíře Saviena hřály v dlaních vítězné píšťalky.
Pomatený blázen letěl tryskem. Denniny vlasy zářily jako slunce.
Rebel a hrdina se prudce zarazil. Vyhodili ho z univerzity.
Unavený hospodský stál. Nebylo komu vyprávět svůj příběh.
Resh se pohnul. Zahlédl úsměv na Bastově tváři.
Krok?

On je moc fajn, ale pořád na něco zapomíná. Něco potřebuje a zapomene si to vzít. A pak po mně chce, abych mu to nosil.
„Přines mi noviny!“
Přinesu noviny, je moc rád.
„Přines mi tašku!“
To si ji nemůže vzít, když jde okolo ní? No dobře, podám tašku.
„Mobil! Kde je mobil?“
Mobil naštěstí zrovna zvoní, není problém ho najít. Přinesu mu mobil. Zapomněl ho v předsíni.
Co není v hlavě, musí být v nohách. Většinou v těch mých. Ještě že mám čtyři.
„Azore, míček! Přines míček!“
Promiňte, musím běžet. Na co, u všech vlkodlaků, potřebuje zrovna můj míček?