DMD 2010

fandom: Sherlock Holmes - AU
„Jste proslulý velkou silou, pane Holmesi, ale na mocnosti pekelné jste krátký!“ zavřeštěl pachatel zahnaný do kouta. „Vzdejte to, dokud je ještě čas! Vzývám tě, bráno inferna, otevři se! A vy, milý doktůrku, utečte, než vás pohltí plameny pekelné! Démone tří – ééé, dvou – žezel, vyjdi na povrch země!“
Uprostřed koberečku s pentagramem se náhle s prásknutím a odérem síry objevila drobná rohatá postava.
„Na něj!“
Démonek vyvalil oči na pohrabáč v Holmesově ruce a uskočil za vyjeveného Watsona. „Pomoc, on mě bude bíííít! Já chci zpátky domů na pískoviště!“
„Můžeš jít,“ řekl přes rameno Holmes, když nasazoval konsternovanému čaroději pouta.

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Tohle prostě vybízelo. No řekněte.
_______
„Já ti jednu fláknu!“ zakřičel tak nahlas, že se otřásaly i okenní tabulky. A takhle to bylo pořád. A často se neuchýlil k pouhým výhružkám. Potom to byl rozbitý nos, namodralá skvrna pod okem a tisíckrát slepované brýle. A i když byl Harry Potter docela rychlý, svým bratránkem byl neúnavně pronásledován a týrán. Až do doby, kdy si poprvé přivezl domů kouzelnickou hůlku.
Od těch dob se ho Dudley bál jako čert kříže. Protože alespoň předtím, než zjistil, že Harry svou hůlku nemůže mimo Bradavice vytáhnout, mohl si jeho hubený bratránek dupnout a prohlásit: „Ty máš svaly, já mám čáry!“

Fandom: Faunův labyrint
Poznámka: Ti, kteří neznají fandom, zde zadání asi nenajdou. On ten šok vlastně přijde hned po posledním slovu.
Poznámka č. 2: Můj soukromý závazek do DMD bylo napsat aspoň jednu na Faunův labyrint :).
______________________________________________________________
Ze všeho nejdřív omračující ticho. Má pocit, že by pohltilo i její křik. Nezkusí to, bojí se, že by to mohla být pravda.
Potom šepot dětí; je vepsaný do stěn, do zkaženého vzduchu, každé slovo bolí a zarývá se hlouběji, než kdyby bylo vysloveno.
Čas se nezastavuje, odměřují ho její kroky s každým nádechem naléhavěji, je tam, jen se kutálí po stole tak rychle, že ho nedokáže chytit.
A Bezoký klidně sedí, nevidí ji a ani se nepohne, možná by bylo lepší, kdyby něco udělal hned, lepší než to zatracené čekání.
Každé polknutí bolí, přesto dostane chuť na kuličku hroznu.

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Varování: Výskyt Mus musculus
Poznámka: Máme tu osmý díl Sbírek. Rozhodla jsem se si v něm udělat legraci za strachu z hlodavců.
---
Vítejte, děvčata. Dnes máme krásný den. Ptáčkové zpívají, jen vzlétnout kdyby mohli.
Ne, opravdu to nejsou hračky se zabudovanými reproduktory. To jsou skuteční ptáci, byť vycpaní. Působí na ně magie sbírek.
Jste skeptické, jak vidím. Musíte se ještě hodně učit. Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým věda nerozumí. Avšak ptačí vitríny nejsou naším cílem. Budeme pracovat s hlodavci.
Zapisujte si. Myš domácí, Mus musculus, chybějící levý horní řezák. Červené oči zřejmě v důsledku nějaké mutace.
Dnešní svítilny nic nevydrží… Podržte tu myš.
Zachovejte klid. Nepištěte, prosím! Copak jste neviděly živou rudookou myš? Nebojte, mám tu hada, ten ji sní.

Jelikož tu máme upalování čarodějnic, tak jsme zvolily téma trochu tímto směrem. Rozhodně se neomezujte na fandom.
Všechna témata byla zveřejněna. Doufáme, že se vám alespoň některá z nich líbila (osobně doufám, že se vám i některá nelíbila, protože o čem by pak ta soutěž byla:o)).

Bonusové téma pro 30. 4. 2010: Ty máš svaly, já mám čáry!
Toto téma bude uzavřeno 1. 5. 2010 v 23:59.
Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.
Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Téma pro 30. 4. 2010: Co není v hlavě, musí být v nohách.
Toto téma bude uzavřeno 30. 4. 2010 v 23:59.
A je tu poslední téma. Tak snad vám v hlavě zbyl ještě nějaký ten nápad. Pokud ne, tak se můžete řídit dnešním tématem:o).
Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.
Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

„Ja už fakt neviem...“ povedal Harry.
„Vyskúšali sme úplne všetko...“ zavrtel hlavou Ron.
„Čo sa deje?“
„Čo? Pozri na ňu... Je akási... apatická...“
„Depresívna...“
„Bez záujmu...“
„Nepoučuje...“
„Už sme jej začarovali knihy, aby ich nemohla otvoriť...“ pridali sa dvojčatá.
„Vyskočil som na ňu spoza brnenia...“
„Hagrid ju chcel postrašiť drakom...“
„Porušili sme schválne školské pravidlá...“
„Zatiahli sme ju do Zakázaného lesa...“
„Obrali Chrabromil o sedemdesiatpäť bodov...“
„Ale na nič nereaguje...“
„Nič ju nezaujíma...“
„Nevieme ju ničím upútať...“
„A vyprovokovať...“
„Aby sa prebrala...“
„Ja by som to skúsila...“ usmiala sa Luna. „Hermiona,“ oslovila ju. „Niečo ti prečítam...“
A vytiahla časopis Sršeň....

„Drahá, zamiloval jsem se,“ oznámil pán středních let své dosud atraktivní ženě. „Ona je tak krásná, mladá, plná života, nikdy se spolu nenudíme. Je tak nekomplikovaná. Je tak svěží, čistá a upřímná. Nedokážu jí odolat a ani nechci.Tohle ty nepochopíš, tomu nemůžeš rozumět. Zkrátka s ní mám pocit, že zase žiju. Cítím se jako když mi bylo dvacet. Budu s ní.“
Manželka pánovi podala kufr. „Tehdy jsi neměl tenhle dům, auto ani chatu. Jdi tedy, ale nezatížen hmotnými statky, jako když ti bylo dvacet.“
Po měsíci se pán pokorně vrátil domů s ischiasem, vyvrknutým kotníkem a o deset kilo hubenější.

Watsona vzbudil šramot. Otevřel oči a uviděl Holmese.
„Co tu děláte?“ zeptal se rozespale.
„Nespíte na dokumentu k poslednímu případu?“
„Ne. V mé posteli se povalují dokumenty k sebevraždám,“ odsekl Watson.
„Hledejte důkladněji.“
„Vy něco zašantročíte a já…“
„Watsone, vaše pořádkumilovnost…“
„Pořádkumilovnost je například, když nechci snídat deskách nadepsaných otravy?“
„Dobrá. Co nejdřív vše uklidím,“ zavrčel Holmes.
„Měl byste! Jinak se odstěhuji,“ pohrozil Watson.
„Lestrade, děkuji,“ řekl Holmes. „Tady máte popis deseti případů s jejichž řešením nebyl dosud nikdo seznámen.“
Watson se nazítří nestačil divit.
„Holmesi! Vy jste uklidil?“
„Pane,“ zahlásil strážník. „Pokoj podezřelého byl uveden do stavu před rvačkou!“

„Je tak hezký...“
„Ale o holky prostě nemá zájem, Gino, zvykni si na to!“
„Musí se s tím dát něco dělat. Já vím, že vůbec nekouká, otázka je proč. Kluci mi totiž říkali, že si o sobě myslí, že stejně nemůže žádnou ulovit, tak se ani nesnaží...“
„Že by si takhle hezkej kluk myslel něco takovýho? Proč?“
„Nevím. Ale jestli je to pravda, tak ho z téhle nemoci podceňovaných vyléčím.“
„Jak, prosím tě?“
„Šokem!“ usmála se.
Neuplynulo ani dvacet minut a-
„Siriusi, můžu na slovíčko? Někde o samotě...“
Po hodině a půl vycházel z Komnaty nejvyšší potřeby Tichošlápek jako vyměněný.