DMD 2024

Horolezcovi prasklo lano a sotva se drží na skále. Najednou spatří člověka.
"Haló, pomozte mi prosím, hoďte mi lano! Rychle nebo spadnu!"
Kolemjdoucí vezme lano a začne vázat speciální smyčky. Trvá mu to dlouho a tak horolezec křičí:
"Rychleee, chvátejte, co furt děláte?"
Kolemjdoucí říká: "Převazuju tady tu smyčku, aby byly všechny správně."
Horolezec: "Dělejteee, hoďte mi to už, nebo spadnu a vyřídím si to s vámi! Nejste vy náhodou účetní? Těm to pořád musí vycházet na 100%."
Kolemjdoucí: "Ano, jsem, a vy musíte být manažer?"
Horolezec: "Jak jste to poznal?"
"Vy jste v prdeli a můžu za to já…"

Daňového poradce raní ve třiatřiceti letech mrtvice. Jde tedy do nebe, kde ho u nebeské brány přijímá svatý Petr.
"Proč, proč jen jsem musel odejít tak mladý, proč?" běduje daňový poradce, "vždyť je mi teprve třiatřicet let…"
"To není možné," oponuje svatý Petr, "tak mladé my většinou neděláme, pokud se nejedná o nějaký úraz, a jen v mimořádných případech, vydržte, skočím se podívat do nebeské evidence, kde se stala chyba."
Po delší době se vrátí a povídá: "Je mi to velice líto, ale my to tu máme správně. Podle počtu hodin, které jste naúčtoval svým klientům, je vám už osmasedmdesát."

Po třech hodinách strávených ve frontě na finančním úřadě a několika jednáních s otrávenými nepříjemnými úředníky, kteří si ho pinkali mezi sebou, a nakonec se ještě ukázalo, že měl všechno správně a neměli si ho vůbec zvát, se doběla vytočený chlápek vydal do supermarketu koupit svému synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka ptá:
"Budete platit kartou nebo hotově?"
Muž naštvaně vyhrkne: "Hotově!"
Pak si ale uvědomí, že prodavačka za to nemůže a že si takové chování nezaslouží, a vysvětluje: "Promiňte, strávil jsem dopoledne na finančním úřadě..."
"Nic se nestalo. Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?"

Zásady berňáku
- v daňovém přiznání je vždy špatné nějaké číslo.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo, je v něm špatně nějaký text.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text, pak chybí podpis.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text a nechybí podpis, chybí přílohy.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text, nechybí podpis ani přílohy, pak bylo podáno po lhůtě.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text, nechybí podpis ani přílohy a bylo podáno ve lhůtě, pak jde o důsledný podvod.
- nejde-li ani o podvod, pak dokument nepochybně není daňovým přiznáním.

Loni jsem přicházela psát milostný dopis. Byla jsem zamilovaná, příšerně zmatená a zmítaná pochybnostmi - do detailu jsem analyzovala každou z našich interakcí, počítala pohledy, zprávy i společně strávená odpoledne.
Letos milostný dopis psát nebudu.
Protože už ti to můžu říct. Už nemusím hledat záminky. Už to není jen výplod mé bujné fantazie.
Je to realita. Jsou to nekonečné procházky Stromovkou i věčná nejistota, chvíle něžností i náročné rozhovory, záchvaty smíchu i skrývané slzy, odhodlání jít do všeho naplno i svírající úzkost z toho, co by se mohlo pokazit.
Jsou to chvíle příliš drahé, příliš živé, příliš naše.
Nejsou ke sdílení.

Zasedačka byla podezřele prázdná. Diagramy na papírových tabulích ukazovaly jednoznačný a nevratný sešup do červených, místy spíš do ultračervených čísel.
Šéf v čele stolu skládal papírové lodičky z účetní uzávěrky a za doprovodu zvuků, které snad měly být troubení zaoceánských parníků, je tužkou proháněl po stole.
Pět posledních zaměstnanců se po sobě nervózně dívalo. Nikdo si netroufl ani zakašlat, jenom sekretářka před každého postavila hrnek špinavé vody místo čaje a s každým šálkem hlasitě třískla o stůl.
"Co kdyby..." promluvil pracovník PR a všichni se lekli.
"Co kdybychom už po našich klientech nechtěli těch padesát litrů moči, nepomohlo by to?"

"Zdirade, jako obvykle si uděláš dnes jeden cvičný test. Den, kdy s tebou přijímačkový systém zúčtuje, se nezadržitelně blíží. A dobře víš, jaké davy studiachtivých se na to gymnasium tlačí."
"Jaké gymnasium? Hergot, nepleť toho kluka, tatínku!" zareaguje Jenovéfa.
"Pravdu má maminka. Zásadně všude piš a vyslovuj gymnázium. Gymnasium je výraz pouze slangový. Pro mě od doby, kdy mi moji rodiče vyplnili přihlášku na gymnasium, nového pravopisu nedbajíce."
"To už dnes nehrozí," konstatuje Zdirad.
"Pravda, online systém vyhodí přesný název školy," odvětí Pankrác. "Ale, že je konkurence těžká, to platí dnes stejně jako tehdy. Tak tedy s chutí do práce!"

Stojí u kanálu a je jich už jen pět. Pochyby, obavy - skrývají je jeden před druhým. Nakonec povolí Ben.
"Nejradši bych šel domů," řekne.
"K-k-k-kam domů?" odpoví mu Bill. "D-d-d-"
"Koktavej Bill říká, že doma jsi tady, Slamníku," pronese Richie. "V Derry."
"Píp píp, Richie," ozve se Beverly.
"Bill má pravdu," řekne Eddie. Svírá svůj inhalátor, ale tváří se odhodlaně. "Nemáme jinou možnost než nakopat tomu klaunskýmu zmrdovi zadek."
"Zúčtovat," přikývne Bill. Tentokrát se nezakoktá.

Pokračují po Witcham Street k ústí stoky, a Richie si ten den už po několikáté pomyslí, proč do psí prdele, musejí klauni žít zrovna tam.

Jednou večer jsem potkal Lídu.
„Jak se máš?“ volala vesele.
Když jsem hned nejásal v odpověď, pokračovala: „Co máma?“
„Furt stejný,“ zabručel jsem.
„A Pavel?“
„Taky.“
„Tak, co se tváříš jako kakabus?“
Najednou mi došlo, že vlastně ani nevím, proč už zas nejsem spokojenej.
Lída na mne vědoucně koukla: „Ahá! Všichni padouchové vyřízení, všechny účty spočítaný. Že ty ses nám začal nudit?“
To byla celá Lída, občas jsem ten její jemnej sarkasmus potřeboval.
„Ty a nechtěl bys třeba trochu dávat pozor na Ferdu, když z něj teď bude táta?“
„Cože?“
„Už je to tak,“ zasmála se, „mám to od Olinky.“

Drazí absolventi Koleje pro výcvik pokušitelů a další juniorští pokušitelé,

vítám vás na informačním setkání k projektu, jehož vedením mě pověřil Náš Otec v Hlubinách. Pro zajištění stálého přísunu potravy je nezbytné, abychom koordinovali svůj postup - alespoň co se pacientů týče. V příštích dnech budou proto čtyři z vás vybráni a přiřazeni čtyřem pečlivě vybraným pacientům. Jejich údaje máte ve složkách. Vaším úkolem je nejen navrhnout strategii, jak tyto pacienty spolehlivě poslat naším směrem, ale také, jak z nich učinit naše skutečné prostředníky, skrze které se přiblížíme svému ultimátnímu cíli: vypořádat se s těmi duchovními zvířaty i se samotným Nepřítelem.

"No, co mi zbývá," povzdechl si rytíř Otakar z Chmelce. "Zúčtujeme spolu."
"Vážně místo mne musíte přijmout za panoše tuhle ostudu?" povzdechl si Ondřej.
"Bohužel. Je to syn mého starého přítele, kterému mnoho dlužím. Král Jan mi vrátil jen zlomek toho, co jsem mu půjčil, takže si dva panoše dovolit nemohu," pravil sklesle Otakar.
"Snad se nebudu muset vrátit zpět ke kapsaření v krčmách..." oklepal se Ondra při vzpomínce na to, co dělal, než ho jeho pán v podstatě vytáhl zpod šibenice.
"Naštěstí ne. Nechám ti svůj starý meč. Královský dvůr vyhlásil tažení proti loupeživým rytířům. Tak se snad uchytíš."

V péči o pacienta nesmíš opomenout aspekt ekonomický. Stačí úroveň kupeckých počtů. Lidské mozky neúnavně těkají kolem pojmů má dáti - dal, a to, k našemu potěšení, i ve vzájemných vztazích. Tvůj člověk je nakažen nesobectvím, ale to není přirozený stav. Vrať ho k myšlence, že mu za jeho dobrotu ostatní dluží - přinejmenším vděčnost. Možná časem jako mnozí před ním propadne iluzi, že Nepřítel sám je jeho dlužníkem! Vždyť pacient mu dává čas, modlitby, peníze, sám sebe. Jakmile napře myšlenky tímto směrem, zapomene, co kdysi věděl: že je v situaci přesně opačné.
Jak krásně mu to pak Vládce v hlubinách spočítá!

V klubu Dark Fate byl Mael poprvé. Šel sám, pač kamarádi ...
"Je to daleko. Nemam prachy. Učim se na zkoušení" - výmluvy.
Hodina přes město, 300 vlez, za to Barracuda Brain stojí.
Atmosféru dobře rozjela už předkapela.
Blbý, kontrolujou věk, nenalejvaj.
Pak narazil na Lizu.
Napůl blond.
Obepnutá sexy černejma šatečkama, cvočky na bocích.
Taky sama.
Usměvavá.
Možná už něco pila.
Necuká před dotyky.
Chvíli tancujeme, první pusa.
Další - dlouhá.
S žádnou to nešlo takhle rychle.
Už mizíme za závěsem vzadu.
Ruka na poklopci.
Hotovej sen.
Chvilinka.
Hotovo.
Zvedla hlavu: "Bude to za pěéťo, puso."
Zkoprnělý výraz.
"Honem, nejsi tu sám!"