DMD 2024

Pomalu se stmívalo, když muž středního věku seděl ve svém ušáku a četl knihu, někdy k tomu upil z hrnečku kávy. Najednou se ozval zvuk zvonku. Zvedl se a vydal k hlavním dveřím. Uviděl tam obálku. Opatrně se jí ujal a otevřel.

Zase jej kontaktoval. Do teď nevěděl kdo to je, ale věděl, co za činy dělá, vraždí. Zúčtuje mu tuhle drzost. Dramatičnost činu, ale ubohost skrývání ve stínu.

Došel zpět do obývacího pokoje a vytáhl papírovou krabici, kam založil obálku mezi několik dalších. Opět se vrátil k předchozí činnosti.

Přesto si musel přiznat jednu věc - tahle hra ho bavila.

Díval se na arogantního pána, vystrašeného podkoního a naštíplé kopyto vysoce březí klisny. Už dva kováři s nimi odmítli mít co do činění. Neustále zdůrazňovaná cena zvířete i očekávaného hříběte z toho dělaly zatraceně riskantní zakázku.
Nabízel dvacet stříbrných, pokud se to povede. Vězení, pokud ne.
Už za deset stříbrných mohl mít na dalšího půl roku pronajatou kovárnu. Pro muže bez minulosti, rodiny a jakéhokoliv zázemí to bylo terno.
„Takže si troufneš?“ Pán mu pohrdlivě hodil k nohám sáček s mincemi.
Prudce se nadechl. Kovárnu potřeboval. Kývl.
„Nechám ji tu do zítra, s pacholkem. Posoudím tvou práci a zúčtujem spolu.

Musí tu moc zlomit. Dokud žádná z jejích podřízených netuší, že je jí spoutávána čím dál tím víc.
Prokletý Sál shromáždění! Nejspíše z něj to stvoření zla bere svou sílu. Starobylá magií nasáklá síň si prý občas najde své miláčky, kterým pak propůjčí nevídanou moc. Nic by za to nedala, že přesně toto se teď děje.
Lady Sinitra de Quescada, ředitelka Academie de Colees, mávla hůlkou a odeslala poslední pozvánky.
Nenápadné, nevinné shromáždění. Konference ředitelek čarodějných škol, kdo by v ní hledal něco špatného?
Pak už bude stačit málo. Vždyť která čarodějka odolá pokušení, předvést se před ostatními co nejlépe?

Sobota večer. Chlapík s povolenou kravatou si přisune pivo k Davymu.
"Paul," natáhne ruku. "Spisovatel."

John za barem se ušklíbne. Spisovatel Paul je realiťák, jehož velký - nedokončený - román leží roky v šuplíku. Jednoho dne, myslí si John, se Paul opravdu hodně opije a půjde tu věc spálit.
Davy však vypadá, že ho Paulovo představení zaujalo (zřejmě i proto, že část, v níž dělá realitního makléře, moudře vynechal). Johnovi je jasné, že závěrem večera Paul zatáhne účet za oba, až spolu budou odcházet.

"Svět v pořádku," pomyslí si John a pulíruje sklenice. Klavírista v rohu si dává rauchpauzu. "Svět v pořádku."

Na stole leží odhozený list.
S jakou nedočkavostí před chvílí lámal pečeť a otvíral jej. Čekal tak dlouho. Konečně.
Dychtivě začínal číst známé rozmáchlé písmo.
Nevěřil svým očím.
… nespokojen… došly stížnosti… od Jana i Jakuba Cimburských… pán na Zástřizlech je znepokojen stavem kostela…
Bere znovu do rukou dopis a pokračuje ve čtení.
… nejtěžší žalobu podává Vladan z Archlebova. Věrný syn pravé církve, štědrý donátor… žádal o intervenci v jeho při s Cimburskými a ty jsi jej odbyl… zasaď se o nápravu, jinak budu nucen tě odvolat… zklamal jsi...
Znovu odhazuje list a zatíná pěsti.
Ještě poznáte, kdo je Bernard. Všichni.

Málokdo dovedl zúčtování do takového extrému jako papež Štěpán VI. Ten nesnášel svého předchůdce papeže Formosa. Proto ho nechal z hrobu vykopat a jeho tělo soudil v takzvané Synodě mrtvých. Formosus byl odsouzen a za trest byl z jeho těla serván papežský háv a byly mu useknuty tři prsty na pravé ruce, aby nemohl nadále žehnat. Pak bylo tělo zas pochováno, nicméně v zemi nevydrželo moc dlouho. Za pár dnů bylo zas vykopáno a hozeno to řeky Tibery, která protéká skrz Řím. Nicméně bylo vyhozeno do řeky na špatné straně, vplulo do Říma a vyplulo na břeh přímo ve městě.

Jsme naštvaní. Domácí nám vždy večer odměří pár kousků skvělé dobroty, ale plechovku se zbytkem schová. Do skříně se dostat nedokážeme. Co teď?
Musíme pracovat jako tým! Rozdala jsem úkoly.
„Já?“ divil se Goliáš.
„Tebe miluje nejvíc.“
„Já?“ reptala Zuzana.
¨Jsi nejtlust… Máš nejvíc síly!“

Když večer přišel čas dobrot, Goliáš nebyl. Domácí znervózněla. Její miláček se ztratil! Plechovka letěla na linku, domácí začali hledat.
Zuzana hejbla zadkem, nádobka zajela za kávovar.
„Tvrdě spícího“ Goliáše posléze našli v prádelníku. Na dobroty už ani nevzdechli.
Cha! Jakmile usnuli, letěla plechovka na podlahu. Sežrali jsme komplet všechno.
Nám nikdo nic schovávat nebude!

„Není zbytí! Den D nastal,“ posteskl si muž v černém obleku.
Jeho společník vraštil čelo. „Tuším, co teď přijde.“ Tom Hagen byl s rodinou Corleonů spřízněný dlouho. „Michaele, přece si dokážeš poradit s takovou prkotinou.“
„Nedařilo se to ani minulý rok. Nechci dopadnout jako Al Capone,“ zabručel mafián. „A proto nezbývá než použít slova mého otce. Jednoho dne, a ten den možná ani nepřijde, tě požádám o laskavost…“
Tomovi se orosilo čelo. Tahle věta byla neprůstřelná.
„Jak vidíš, ten den přišel. Nuže… zúčtujem spolu!“
A tak don Michael Corleone a jeho Consigliere, Tom Hagen, do noci zápolili s daňovým přiznáním.

"Říkalas: `Může u nás zůstat?`. On. Jeden, ne čtyři! Umíš si představit toho vaření? Toho prádla?" Shaunův rozčilený "šepot" se nesl z obýváku do kuchyně, kde u stolu seděla čtveřice Pánů Času.
"Tak já oloupu brambory," navrhl černovlasý Master. Z nějakého důvodu v jeho ruce i škrabka působila zlověstně.
"Výborný nápad, obalím rybu!" souhlasila zaníceně Missy.
Doktor upřel pohled na jejich zbývající verzi. Ten si založil ruce na prsou: "Já nemám hlad."
"Chceš zase bydlet v kontejneru?"
"No tak já jdu vyprat," zvedl se nevrle. Na odchodu si však neodpustil poznámku. "Abyste věděli, lidi jedí i něco jinýho, než Fish'n'Chips!"

„Snad by ses nebál,“ ušklíbla se. Chodili kolem sebe v kruhu. On v drátěné košili a ozbrojený krátkým mečem, ona jen tak. Holé ruce, cestovní šaty, bez zbroje a beze zbraně. A přesto to byl on, kdo měl v očích panickou hrůzu.

„Vzdej se mi a bohové ti odpustí!“

Jen se smála. Cítila chuť jeho strachu na jazyku a bylo to opojné. Příliš dlouho byla odloučena od vlastní moci, ale teď ji má zpět. Znovu cítí ten spalující žár ve svém srdci. Nadešel čas se pomstít.

Bude bojovat za svůj lid. Konec útlaku. Konec ponižování. Konec předsudků.

Církev bude hořet.