Rozhovor

Sedím v proutěném křesílku uprostřed pečlivě udržované zahrádky, v jedné ruce psací blok, v druhé tužku. Ačkoli je bývalému policejnímu komisaři už hodně přes osmdesát, má mozek dvacátníka. Trochu jsem se tohohle úkolu obávala – historek o příšerných rozhovorech s generátory náhodných slov a vět jsem za těch několik měsíců v redakci vyslechla tucty – ale byla jsem velmi mile překvapena. Komisař odpovídá věcně, ale ne nezajímavě nebo přehnaně stručně. Zkrátka splněný sen začínající novinářky.
„Který případ ze své dlouhé kariéry byste označil za nejzáhadnější? Je nějaký, který vám dodnes ‚nedá spát‘?“
„To by mohl být ten kutnohorský doktůrek z devětadvacátého roku...“