Pan Kamínek

"...tady to máme," oprášil černými křídly pan Kamínek zaprášenou knihu. Tučňák nevypadal, že je na své jméno obzváště hrdý, nicméně mu tak říkali všichni. Problém moderní doby ve Slepičárně byl v tom, že se rapidně zvyšoval počet nových přírustků až stonásobně za jednu "liščí stopu". Na začátku tučňáci knihovníci zápasili o čas, aby zvládli zařadit každou nově příchozí knihu, nicméně nejistota z neúspěchu postupně opadala a neúnavné úsilí se stalo rutinou. Přesto se však obávali, že přijde den, kdy se něco pokazí, podobě jako kdysi. Tučňáci si přestali říkat pravými jmény a přezdívali se podle prvního slova, které dokázali přečíst.