Vypisovací, zmínky o duševním onemocnění.
Život je fajn. Jedeš po nalinkované trase, rutinně, ale spokojeně. Ráno vstát, nasnídat, vklouznout do bot, vyrazit do světa. Škola, brigáda, tancování, skaut. Někdy se cítíš trochu jako robot, někdy uspěchaně, ale všechno je fajn. Chvílemi jsi i šťastná.
Potom se tvůj pečlivě vybudovaný svět začne hroutit. Nejdřív nenápadně, pak najednou docela. Ležíš doma, brečíš, jsi sama. Nic tě nebaví, nic ti nejde, s brigádou musíš skončit, na sport nemáš náladu.
Nakonec naskočíš do nové rutiny - terapie, prášky, podpůrná skupina, schůzky s peerkou. Netušíš, jestli to pomáhá. Zkoušíš doufat. A po krůčcích budovat život, který bude stát za to žít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Držím palce, aby bylo líp.
Aplír
Držím palce, aby bylo líp.
Kéž to pomůže a vše bude jako
Tora
Kéž to pomůže a vše bude jako dřív.
Taky přeju, ať je co nejdřív
Aries
Taky přeju, ať je co nejdřív líp
Je kruté, že se člověk musí
Birute
Je kruté, že se člověk musí potýkat s takovým závažím. Přeju spoustu podpory.
Rutina je často taková
Owes
Rutina je často taková berlička, která člověka drží a pomáhá fungovat. Dokud se o ni opírá, má jistotu pevné půdy pod nohama. Jakmile ji pak ale odhodí nebo mu ji seberou, zhroutí se. Aspoň já to tak mám. Proto jsem nikdy rutinu nepovažoval za něco negativního. Radši si budu připadat jako robot než se zmítat ode zdi ke zdi a neustále padat.