Vodník a pentličky

Inu, vodník měl zálusk na mladou Haničku. Bodejť by neměl, však to byla děvčica ak lusk. A hned za ní do mlýna, a dej mi pusinku, dám ti pentličku, pomýšlel na hanebné mucholování.
Ovšem mlynářova stará bába, ta měla kapku fištrónu, a jak byl vodník ve mlýně, navěsila na ona aj dveře sušený černobýl.
Ajaj, bědoval vodník, který se pachu pelyňku vždycká bojí, ovšem dveřmi ni oknem uniknout nemohl. Pak bába vhodila snůpek na kamna, až dým vyvalil se.
Po chvíli vodníkovo bědování ze sednice ustalo, a když později pak tam přišli, byl už dočista mrtvý.
Inu, dobře mu tak.