Pětatřicátá

Z váhavé Sofie asi mě omyje.
Chvilku mi trvalo dostat tu potvůrku
a achát navléci k ostatním na šňůrku.
Inuitka snědé pleti - tmavovláska malá,
spousta chlapů se jí ptala, zda by o ně stála.
Holka rysů mongolských co běžně chodí v parce,
než se dočkáš odpovědi proměníš se v starce.
Dlouhý kabát s kapucí halí ladné křivky,
přesto cosi ženského čiší z téhle dívky.
Má šarm a je společenská, hezky se s ní povídá,
cit a vlohy umělecké každý u ní předvídá.
Od mala měla prý vybrané chování,
vždy, když slyším “diplomatka”, něčím mi to zavání.
Tesáno je do kamene: “Ctila dobro, pravdu, krásu”,
toužila po náklonnosti, místo toho našla spásu.
Chcete poznat jaká byla? Čtěte dál můj posudek,
k dobru lze té holce připsat jen logický úsudek.
Domýšlivá, nerozhodná, hodně samolibá,
samostatnost hlásí error - kde se stala chyba?
Neuměla říkat ne a konfliktům se vyhýbala,
k váhání a lenivosti měla sklon už jako malá.
S každým je zadobře, hned se mu vlichotí,
s upřímností a odvahou rozhodně to nehrotí.
Mazat medem kolem pusy umí každý prospěchář,
a poslouchat přitom ódy na svou vlastní krásnou tvář.
Perfekcionistka, která bála se svých chyb,
jestli jí na onom světě není vlastně líp.
Tarotová karta nesla Spravedlnost na líci,
váhy na ní zakroužkuji, proč vám o tom neříci.
Výmluvnost je dostatečná, stačí mozek zapnout,
dopátrá se pravdy ten, co síly zkusí napnout.

Desátou nápovědu si vrah hlídá jako oko v hlavě.