Hrobař

Na základce jsem učení moc nedal, takže když vyvstala otázka co dál, hrobařina vypadala jako celkem dobrá volba. Jezdil jsem s vozíkem, převážel hlínu, rakve i pomníky. Kopat hroby byl můj ideál. Nikdy by mě nenapadlo, že kremace přijde do módy a já zůstanu na pracáku. Když jsem se loudal cestou z úřadu, najednou záblesk, skřípění kol a rána. Sejmul mě milionář v nadupaným sporťáku. Má duše stoupá ke hvězdám, dívám se z výšky jak hází mé ostatky do černého pytle. Dávám ti sbohem, bílé, zářící město. Neměl jsem tě rád, ale i tak na tebe budu tam nahoře vzpomínat.