Wilkum a sbohem

Večer začíná.
Nejprve wilkum na přivítanou, které slíbil Lodinovi, pak dobré malostranské pivo.
Čím víc pije, tím méně přemýšlí. To je žádoucí.
Hloupost, kterou udělal, se mu zarývá do srdce. Sníh na řasách. Úsměv. Polibek.
Pěna se valí přes okraj poháru. Myšlenky ulpívají na politém stole.
K ránu se dveře rozletí. Přichází stráž. A kněz.
„Je mezi vámi kacíř,“ oznámí hlasitě. „Všichni se podrobí výslechu.“
Zatmí se mu před očima.
Když je okno v místnosti rozbité, kněz se válí venku v krvavém sněhu a on stojí s rukama sevřenýma v pěst, teprve mu dojde, že si právě podepsal rozsudek smrti.