Sám se sebou
Tak jsem to nedokázala, nenapsat drabble i na svůj fandom. :D
NESOUTĚŽNÍ.
Odehrává se v roce 1632. Pokud si nevzpomínáte na pana Kristiána, vyskytuje se v drabblech s paní Adlétou, které jsem jmenovala posledně. A s milým hlavním hrdinou mají lehounký, jen zpola vyřízený spor právě ohledně jí. Doporučuji mrknout se na můj drabble z loňska, na téma Milujeme tvoji ženu. ;)
Přijde strážný, oznámí návštěvu. Na tom by nebylo nic zvláštního, za šlechticem do vězení smí kdokoliv. Ale – on?
„Kristiáne. Nečekal jsem tě.“
Pozvedne obočí, nic neřekne. Pozorně si mě prohlíží.
„Jak se ti daří?“ zeptá se nakonec.
Pokrčím rameny. Mohlo by být hůř, ale také lépe. Snažím se mu z očí vyčíst, proč přišel. S výčitkami asi ne. Nemá proč, s Adlétou skoro nemluvím.
„Znám nějaká jména. Mohou ti pomoci.“
Mlčím.
„A budu tě při soudu obhajovat. Pokud o to tedy stojíš,“ řekne zpříma.
Rozhodnutí jako závaží.
Stesk.
Odpuštění. Snad.
Jen kývnu, víc není třeba.
Děkuji, příteli. Znovu tě nezradím.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Drabble mě vzalo za srdce.
Drabble mě vzalo za srdce.
Ach, děkuju! To je moc hezké
Ach, děkuju! To je moc hezké číst! <3
Moc krásné
Hm, moc krásné :)
Díky moc :)
Díky moc :)
To se mi líbí.
Rozhodnutí jako závaží. <3
<3 Děkuju!
<3 Děkuju!
Líbí
Líbí
Díky moc :)
Díky moc :)
Líbí se mi moc.
Líbí se mi moc.
Děkuji:)
Děkuji:)