Procitnutí

Zellandina se se strašlivým výkřikem probudila.
Zvedla hlavu a roztřesenýma rukama se dotkla svého obrovského břicha. Dokázala to, byla skutečně vzhůru. Probourala se ze snového pekla. Ani to nejkrutější prokletí nebylo nic ve srovnání s mateřským instinktem, který ji přivedl zpět mezi bdící.
Schvátila ji bolest. Vzduch byl cítit krví, která se jí rozlévala pod pánví.
Než ji začala pohlcovat tma, měla dojem, že vedle sebe někoho zahlédla. Ta osoba na ni něco křičela, ale Dina už ji nedokázala vnímat. Pocítila ale úlevu; někdo se o ty maličké postará.
Umírala s myšlenkou, že se, byť jenom na kratičkou chvíli, zachránila.