Pověst o úplňku

"Je tu krásně," vydechla Lithia.
"Víš, co se o tomhle jezeru povídá?" pronesl potichu Reagam. "Že se sem chodila koupat Bílá krev a podle pověstí se tu za úplňku znovu objevuje."
"Vážně?" pozvedla obočí a pohlédla na vodní hladinu, kde se odrážel úplněk. Pověstem moc nevěřila.
"Když počkáme, třeba se jí dočkáme."
"Ale mě se čekat nechce."
Sama se zvedla a začala se bez ostychu vysvlékat ze svých šatů.
Se zájmem ji pozoroval, jak vstupovala nahá do vody. Obdivoval její tělo, bělostnou pokožku i bílé vlasy splývající po zádech. Viděl toho dost, ale bílou krev, která jí protékala žilami, ne.