Rozmluva

Sedím ve skromně, ale vkusně zařízené místnosti a piji džus. Místnost tone v příjemném pološeru, vzadu na stěně se pomalinku pohybují promítané 3D obrazy známých souhvězdí a vše je lehce provoněno heřmánkovou vůní. Kristy sedí v županu na lůžku a usmívá se. Moc jí to s rozpuštěnými vlasy sluší. Soustředěně mě poslouchá.

„A já jsem teď o sobě povídal dost, a co ty, vlastně o tobě téměř nic nevím.“

„A co bys chtěl vědět?“

„Všechno.“

Směje se, bláznivě, nakažlivě.

„Ale já ti toho moc říci nemůžu, vše je přísně tajné. Snad jen jediné ti povím, je mi s tebou dobře.“