Tohle drabble vybírám proto, že má asi jako jediné z celé mojí letošní seriálové legrácky trochu nějakou hlubší myšlenku :) Život může vypadat jak chce blbě, ale vždycky je o chlup lepší, když si v něm člověk umí najít nějaké užitečné místo nebo činnost...
Pootevřeným oknem zalétl do místnosti zvuk radničních hodin. To už je deset? Zvedla hlavu od rozečteného časopisu. Barevné zdi s kalendářovými obrázky i petrklíče na stolku sestřiček, prostě všechno v čekárně onkologického pavilonu asi mělo působit přívětivě, ale Evě bylo dost neveselo. Nedokázala se soustředit na recept na jablečný koláč. Hlavou jí šly děje posledních pár týdnů. Vyhazov z práce a následná ztráta vlastního bydlení, nepochopení rodičů, dočasný azyl u milované tety.
Konečně teta trochu rozklepaně vyšla z ozařovacího sálku.
Eva si uvědomila její nejistotu. Vstala a šla jí vstříc.
A najednou byla ráda, že tu může být s ní.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit