Společné ticho

Jsou chvíle, kdy je ticho až nepříjemně hlasité. Ale jsou i chvíle, kdy je ticho přesně to, co potřebuješ.

Také jsou ale chvíle, kdy je ticho ve společnosti lidí a přemýšlíš, zda si ho i ostatní užívají, nebo přemýšlí, čím by ho co nejrychleji a na co nejdéle vyplnili.

Rozlévá se po pokoji, připomíná spoustu věcí, ale zejména ty, které se snažíš nevnímat.

Nic se neděje, a přesto máš pocit, že by mělo.

Jako by člověk čekal na zvuk, který nepřichází.

A pak se to ozve. Někdo z nervozity začne vyprávět starou historku, nebo někde něco zašumí, zavrčí nebo zavrzá.