(BJB)
„Nemusíš zůstávat tak dlouho.“
Řekne to cestou ke dveřím, kabát už má přes ruku. Na stole přede mnou bliká monitor. Přikývnu a on odejde.
Já zůstanu.
Protože někdo to dodělat musí. A protože dobré nikdy nestačilo, mohlo o být výborné.
Hodiny na zdi se posunou o další číslo. Kancelář se vyprázdní, světla v okolních místnostech zhasnou.
Zůstane jen to moje.
Zvednu oči od obrazovky.
Na chvíli.
A pak se vrátím zpátky.
Protože vím, že kdybych odešla taky, zbytek dne bych si to vyčítala. Protože bych mohla udělat víc. I když nutno podotknout, že „dnešek“ už trvá jen pár desítky minut.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit