Cítit pod svou kůží kouzlo skryté v růži

Malý princ se marně snažil ochránit svou růži,
baobaby množily se, nebyl ve své kůži.
Lidské plémě hlodalo mu v jeho dětské mysli,
nechápal proč hašteří se a majetky syslí.
Člověk to je vzácný exot beze špetky citu,
vlastně mu ho bylo líto, někde v duše skrytu.
Proč neleze z ulity? Předčítá jen levity?
Proč ten takzvaný pán tvorstva nectí zákon přírody?
Proč jen ve všem kalkuluje profity a výhody?
Stříbro skryté v kapce deště, zlato hvězd a sluníčka,
jenom děti, těm je vzácný každý plod a kytička.
Dítě ví, v čem to tkví, proč jsou lidé bláhoví.
Ale nepoví.